Země, kde se zatmívá rozum

23. února 2012 v 19:46 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Jistě si pamatujete na "Dům, kde se zatmívá rozum" z Dvanácti úkolů pro Asterixe (Ne-li, shlédnout můžete zde). V Německu není takový dům jeden, jsou tu takové domy všechny. Nebojím se říci, že celé Německo je země, kde se zatmívá rozum. Závěrečné formality musí zřejmě zahraniční student absolvovat jen proto, aby na svůj pobyt hned tak nezapomněl.


Příběh první, Scheiny a Mein Campusy
Začalo to prostou "propustkou A38." Přišel mi poštou ze studijního jakýsi dopis, že prý mám poštou obdržet jiný dopis, který mám předložit na svém studijním, dále že si mám vytisknout formulář, ten předložit na německém studijním, informovat mé vyučující, aby v elektronickém systému vyplnili jakési formuláře a pak si nechat jít na studijní oddělení nechat vytisknout na základě formulářů od vyučujících jeden arciformulář, který mám předložit na českém studijním spolu s formulářem, jenž má přijít poštou.
Možná to na první pohled zní složitě, ale kdo je půl roku v zemi Pořádku, se tím nenechá zaskočit (možná proto, že mu v němčině anipo půl roce nedochází závažnost jeho občanské situace). Napsala jsem si tedy seznam formulářů, které mám získat, a seznam osob a úřadů, z nichž mám tyto vymámit a vydala jsem se na fakultu. Situaci mi sice ztížilo, že se můj studijní koordinátor z ústavu odebral na Urlaub a já ho marně přes mejly naháněla asi týden, ale aspoň jsem s potěšením seznala, že ústav je v byrokratickém boji na mé straně.
"Dobrý den, pane Weber, je tu pan Ferrari?"
"Není, je na dovolené. Vy si jdete pro schein?"
Schein je potvrzení. Projela jsem si v duchu seznam osob a formulářů a k doktorovi Weberovi mi žádný Schein nepasoval, ale čím víc formulářů, tím menší šance, že mi pak bude někde nějakej chybět!
"Ano, jdu si pro Schein. Ale potřebovala bych zapsat absolvované předměty do Mein Campus (tj. informační systém univerzity)." Pár vteřin ticha.
"Proč Mein Campus? Budete mít Schein!"
"Ze studijního přišel dopis, že nechcou Schein, že chtěj Mein Campus."
Doktor Weber se jal hrabat v internetu. Občas trousil poznámky jako "nejde to, asi tam nejste přihlášená... nebo možná já tam nejsem přihlášenej" a "co jen si ti ouředníci nenavymejšlí!"
Nakonec mě posadil na zadek větou: "A nevíte, co vám tam mám napsat??"
No to snad má vědět on, ne? Odpověděla jsem, že nevím, ale že mi tam všichni musí něco napsat, jinak nedostanu arciformulář. Doktor zakroutil hlavou, že to nechápe, že mi prostě dá svůj schein, jak je zvyklej, a ať se jdu zeptat na studijní.
Na studijní jsem dorazila deset minut před zavíračkou.
"Já mám problém, moji učitelé neví, co mi maj zapsat do Mein Campus. Ale dali mi schein!" Vyhrkla jsem na úřednici. Pár vteřin ticha.
"Proč Schein? Budete to mít přeci v Mein Campus!"
Pokrčila jsem zoufale rameny, úřednice si vzala Schein, porhlásila, že to nechápe, ale že mám projistotu těch Scheinů od vyučujících posbírat co nejvíce a pak jí je poslat, asi jako kdybych se nudila a všichni učitelé taky a scheiny jsme si ve volném čase vyplňovali místo křížovek. Nebo možná je chtěla pro Pořádek. Nebo pro její soukromou sbírku zbytečných potvrzení.
Nádavkem mi přidala ještě pár dalších formulářů, které měly přijít poštou, nicméně nepřišly, a ačkoliv jsem se vypotácela ze studijního s zavalena formuláři, nejdůležitější arciformulář k předložení na českém studijním chybí. Asi se budou muset spokojit s Scheinem doktora Webera.

Příběh druhý, Bankovní hrátky.
"Guten Tag, ich brauche mein Bankkonto....eeeeh....Schluss machen!" Vybafla jsem na ouředníka v bance, který klidně mohl být mladší než já, a cítila se trochu blbě, že jsem se ani neobtěžovala zjistit, jak se německy řekne "zrušit bankovní konto". Mladík zaregistroval mé zaváhání a v mžiku nabídl:
"Deutsch oder Englisch?" Rozhodla jsem se pro němčinu, ačkoliv porozumění bankovní hantýrce postrádám i v mateřštině.
Mladík na mě vypálil něco, na co jsem byla schopna zareagovat jenom zděšeným výrazem ve tváři, jelikož jsem nerozuměla ani slovo.
"Oh, so Englisch!" A vypálil něco, co mi připadalo velmi podobné tomu předchozímu, tak jsem se ani neobtěžovala měnit svůj konsternovaný výraz. Mladík se shovívavě usmál a další rozhovor by se dal reprodukovat takto:
"Vy domů?"
"Ano."
"Kdy vy domů?"
"Zítra."
"To moc brzy!"
"To je pech, já muset a peníze potřebovat a konto nepotřebovat."
"Peníze nemoct tak rychle pryč z konto, my konto dneska nezrušit."
"A vědět vy, co já moct dělat?"
"Vy mi dát číslo česká konto, peníze být tam, až slunce 5x otočit!"
"Já nevědět číslo, ale já zjistit."
Utíkala jsem na kolej v panice. Žádná čísla si nepamatuju, natož pak ta pro zahraniční bankovní převody. Volala jsem zmateně mamince, která to nebrala, pak Jurovi, který si nebyl jist, jaké číslo si má představit pod zadáním "Iban a takové to druhé číslo" a nakonec v záchvatu samostatnosti i do české banky.
"Z důvodu zlepšení našich zákaznických služeb bude tento hovor nahráván." Ohlásil mi automat v telefonu. Rozhodla jsem se, že nezačnu slovy "Já jsem Zuzanka a jsem sama v Německu, nevíte moje číslo účtu?", aby to pak nekolovalo jako veselý email po celých českých luzích a hájích. Svůj problém jsem úřednici barvitě popsala a bylo mi sděleno, že opravdu nestačí vědět, že jsem Zuzanka, k tomu, aby mi řekli citlivé bankovní údaje a přes telefon.
Nakonec po hodině jsme rozluštili, co je druhé číslo a já získala funkční bankovní údaje, s nimiž jsem se vydala zpět do Sparkasse.
"Já být zase zde."
"Vědět vy vaše česká konto?"
"Nevědět, ale vědět jiné!"
"To je egall, konto jako konto!"
Nastoupilo vyplňování bankovních formulářů. "Čí to konto? Ještě jednou? Vy to zde napsat, pokud uměla! Vida, vy uměla, tak podepsat tady, tady, tady a tady, pak tady a tady. Vy čekat 5 západů slunce v pracovní den a peníze na konto na východě!"
"A teď být všecko fertig?"
"Ano, fertig, vy dobře dorazila do rodná osada!"
Mladík se rozloučil a viditělně se mu ulevilo, se mnou mu nebyla nic platná ani jeho dynamická a flexibilní znalost dvou světových jazyků.

A já zítra už jen na radnice a pak konečně jet do rodná osada, kde o konto starat matka rodu!
...a mít trochu dojem, že mně v Německu zatmět rozum.Šlápnul vedle
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama