Parky, stromy a lístky v Erlangen

3. října 2011 v 19:20 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Procházkami po Erlangen jsem strávila většinu neděle a pondělí, na které připadal německý Feiertag. To v praxi znamenalo, že obvykle pracovití Němci se přesunuli ze svých kanceláří na prosluněné zahrádky místních hospůdek a na oslavu sjednocení Německa se odhodlali utratit něco ze svých těžce vydělaných peněz. Já neměla ani co utrácet, ani co dělat, tak jsem se tedy loudala klikatými uličkami a parky a z četných stromů a břečťanem porostlých domů mi vítr tu a tam zavál pod nohy nějaký lístek, první vlaštovku přicházejícího podzimu.


Tímto romantickým popisem (na mé poměry možná poněkud neobvyklým) jsem chtěla vyjádřit, že na mě Erlangen na první dojem zapůsobil velmi mile a přívětivě, což bych chtěla doložit následujícím článkem. Nečekejte ovšem smršť vtípků a trapasů, je to jen sbírka různých dojmů a pozorování. Pro jistotu velmi stručných.

Uličky zde jsou úzké, po nich se řítí cyklisti všeho věku na více či méně rozvrzaných kolech a chodci, jichž je tu pomálu, jsou nuceni uskakovat.

Vše se zde halí do zeleného kabátu: na každém rohu najdete pünktlich udržovaný park, v němž si zřejmě můžete sednout do trávy bez obav o vaše nové kalhoty a pozorovat hemžení veškerenstva: Po trávě poskakují ptáčci, pejsci a veselé veverky se špičatými oušky.
Krom parků idylických tak, až je to podezřelé, ještě všude roste břečťan. Na univerzitní knihovně, na teologickém semináři, na poliklinice, prostě na každé budově, kde už stihl vyrůst.
Myslím si, že jednou bude z Erlangen jenom taková jedna veliká zelná koule porostlá břečťanem.

Krom všeobjímající zeleně jsem si všimla už jenom jedné podivuhodnosti - zřejmě zejména erlangenští Němci mají speciální zájem na tom, aby se všude stavěly památky Židům skonavším za druhé světové války. Tyto památníky mají zde dvojí podobu - zaprvé to jsou decentní zlaté dlaždičky před některými domy, které skromně vyjadřují, jaký Žid v domě žil a kdy a kde zemřel. Druhým památníkem jsou pro mě poněkud nepochopitelné rudé koule asi o metrovém průměru, zapíchlé na tři metry vysokém stožáru tu a tam po městě. Jejich smysl mi vysvětlil až jakýsi starý pán na jedné ze zahrádek. (Při vysvětlování byl tak charismatický, že se mi chtělo si jej vyfotit, ale pak mi to přišlo trapné. Ale byla by to krásná černobílá fotka, která by dobře dokreslovala atmosféru mého nového studijního města).

Ovšem více než mé úvahy zajisté řeknou fotografie, jichž několik dodávám:




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 4. října 2011 v 20:28 | Reagovat

co noční život v E.? ;)

2 Lilia Livida Lilia Livida | 4. října 2011 v 21:36 | Reagovat

[1]:Zatím nic, všechny noci jsem prospala, nemám ještě s kým se socializovat. A kdo je pan K.? :-)

3 K. K. | 5. října 2011 v 7:29 | Reagovat

mám rád tvůj blog :-) dobré ránko!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama