Kulturní šoky

25. října 2011 v 15:12 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Pro mě osobně byl největším kulturním šokem vcelku očekávatelný fakt, že v Německu všichni mluví německy. Mezi další nemilá překvapení pro našince u našich západních sousedů se dají též započítat ceny hospodského občerstvení, na to jsem si však již stěžovala v předchozích článcích. Jinak se v Bavorsku, přesněji řečeno ve Středních Frankách, kde se Erlangen nachází, Čech nedočká mnoha kulturních překvapení. Jinak je to ovšem pro mé známé z jiných států, především anglicky mluvících.


Nejvíce šokován nejen Německem, ale vlastně celou Evropou je jeden Američan, jmenovec anglického naturalistického spisovatele (je to taková hádanka, schvalně, kterého?).
Jedním z prvních dojmů jmenovaného T.H. údajně bylo, že jej všichni Němci nenávidí. Vyšel zde v Erlangen na ulici, rozdával vlevo vpravo široké americké úsměvy, zdravil kolmejdoucí "Hi! Wie gehts?" - a Němci dělali, že jej nevidí. Jak také jinak - všude ve většich městech v Evropě zdravíte jen lidi, které znáte, a když už se jich musíte zeptat, jak se mají, rozhodně neočekáváte, že se dozvíte něco jiného než "ganz gut" (docela dobře) v Německu a "ále, stojí to za starou belu" v Čechách. V rodišti jmenovaného T.H. je takovéto chování údajně známkou osobního nepřátelství.
Pořád bylo ale snazší překonat německou uzavřenost než zdejší zálibu v "public viewing." Tento pojem, oblíbený mezi pokrokovou mládeží odmítající používat zastaralé výrazy v mateřštině, znamená živý přenos nejčastěji sporotvního utkání promítaný na veřejném prostranství, jak se můžete přesvědčit na německé wikipedii. T.H. byl na takovéto "public viewing" pozván s tím, že to bude veliká legrace a bude tam spoustu pohodových lidiček. To však ještě zhoršilo jeho mínění o zdejší kultuře, protože v USA má tento pojem poněkud hrozivou záhrobní konotaci, jak dosvědčují svědectví rodilých mluvčí zde (jde o poslední rozloučení se se zemřelým, kdy je vystaven v otevřené rakvi). Takže nejenže se vám zdá, když přijedete z USA, že vás tady lidé nenávidí, ale ještě navíc považují za skutečně veselou taškařici nahlížet při pohřbech do rakví. Nad tím by jeden zaplakal. Nicméně T.H. se adaptuje dobře - s americkým úsměvem na tváři a bavorským pivem v ruce.

Kulturní šok tak trochu z druhé strany utrpěla má jiná známá, Angličanka H.S. DO Německa jet nechtěla. Nechtěla jet ani nikam jinam, ale její domovská univerzita ji vyslala povinně samotinkou do studené, nepřátelské a divoké střední Evropy. H.S. to tedy nikdy neřekla přímo, ale myslím si, že o Němcích soudí totéž, co Aramis o jejím vlastním národu ve Třech mušketýrech: Němci jsou hrubí jako všichni lidé, co pijí pivo. To H.S. nejraději pije horkou čokoládu a čaj o čtvrté (to bylo zase kulturním šokem pro mě, já vždycky myslela, že Angličané pijí svůj earl grey o páté) a má ráda svůj klid, který jí tu ruší opilí studenti na kolejích a zejména pak nutnost denně vyřizovat nějaké formuláře a potvrzení. Já jsem na byrokracii zvyklá - v Německu stejně jako v Čechách pro jakýkoliv úřad neexistujete, pokud se neprokážete štosem papírů vážícím nejméně 2 kg. Možná, že v Anglii je to s byrokracií lepší, nebo můžete všechny formuláře beztrestně ignorovat (to určitě proto, že tam mají monarchii). Zřejmě je to šťastná země, i když tam pořád buď prší, nebo je mlha.

K adaptaci nejtěžší je pro nás pro všechny jídlo. Američan T.H. si stěžoval, že Němci jí příliš zdravě a dávají do všech jídel spoustu těch srandovních barevných věcí (zeleninu). Já osobně nepovažuji německé stravování za nijak zvlášť zdravé, počínaje litry piva přes oblíbené smažené párečky až po přílohu zvanou Kloß, která je podle mě koncetrovaným tukem. Ani v menze to není omoc lepší, mně i Angličance bývá obvykle po jídlech zde těžko. TO do jisté míry vysvětluje, proč tu všichni jezdí na kole. S takovouhle stravou si nemůžete udržet normální postavu, pokud sedíte celý den na zadku. Pak by mě ovšem zajímalo, co tedy lidi jedí v Americe, když jim německé jídlo připadá příliš zdravé, a jak je možné, že během dvou týdnů nedostanou všichni žaludeční vředy.

Já se až na v úvodu popsané těžkosti přizpůsobuji nesrovnatelně lépe než ubozí obyvatelé západních výsp euroamerické civilizace, na čemž mohu směle založit tvrzení, že ani padesát let komunismu nemůže změnit pradávné kulturní předivo mezi lidmi střední Evropy, jak nedávno potvrdil i profesor z katedry středověké latiny, když si stěžoval na obyvatele Frank: "Víte, ono to tady s tou německou pořádností není tak horké. Je tu ve všem bordel, asi jako v Čechách."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama