Říjen 2011

Kulturní šoky

25. října 2011 v 15:12 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Pro mě osobně byl největším kulturním šokem vcelku očekávatelný fakt, že v Německu všichni mluví německy. Mezi další nemilá překvapení pro našince u našich západních sousedů se dají též započítat ceny hospodského občerstvení, na to jsem si však již stěžovala v předchozích článcích. Jinak se v Bavorsku, přesněji řečeno ve Středních Frankách, kde se Erlangen nachází, Čech nedočká mnoha kulturních překvapení. Jinak je to ovšem pro mé známé z jiných států, především anglicky mluvících.

Rozhovory s národy a pronárody

12. října 2011 v 23:03 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Pokud jedete studovat do Německa a chcete se domluvit, nedá to moc práce. Vlastně se stačí naučit pár základních frází a slovíček. Původně jsem předpokládala, že nejlepší průpravou pro základní domluvu v Dojčlandu budou dvě základní fráze z učebnice Sprechen Sie Deutsch?, a to "Kromě piva jsem zde nebyl s ničím spokojen" a "Jdu si na bleší trh koupit flašinet." Nakonec se ukázalo, že jsem se měla raději naučit jiné, praktičtější fráze.

Jak jsem se v Německu (de)zorientovala

7. října 2011 v 15:29 | Lilia Livida |  germánská anabáze
První dva týdny erasmovského pobytu v Německu jsou zasvěceny takzvanému Orientierungskursu, což si i člověk neznalý němčiny zřejmě přeloží tak, že by měl posloužit k orientaci studentům v novém prostředí. Mám za sebou první část, která sestávala z vyřízení všech potvrzení, vysvědčení a prohlášení a ze zřízení patřičných karet, pojištění, kont a dalších nezbytných byrokratických záležitostí. Bohužel musím konstatovat, že mě orientační kurz prozatím spíše dezorientoval a zavalil papíry, ale neumím si představit, kde bych byla bez kurzu. Nejspíš už v cizinecké legii. Nebo ještě ve frontě na radnici.

Parky, stromy a lístky v Erlangen

3. října 2011 v 19:20 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Procházkami po Erlangen jsem strávila většinu neděle a pondělí, na které připadal německý Feiertag. To v praxi znamenalo, že obvykle pracovití Němci se přesunuli ze svých kanceláří na prosluněné zahrádky místních hospůdek a na oslavu sjednocení Německa se odhodlali utratit něco ze svých těžce vydělaných peněz. Já neměla ani co utrácet, ani co dělat, tak jsem se tedy loudala klikatými uličkami a parky a z četných stromů a břečťanem porostlých domů mi vítr tu a tam zavál pod nohy nějaký lístek, první vlaštovku přicházejícího podzimu.

Der erste Tag

1. října 2011 v 22:29 | Lilia Livida |  germánská anabáze
Dnes nastal veliký den v mém životě, vydala jsem se po vzoru svých předků do Němec na tzv. handl, tedy výměnný pobyt. Rozdíl je jenom v tom, že teď se tomu říká Erasmus a nejedu pracovat na statek jako mí dědové a jejich dědové, ale účel je stále stejný: navštívit jiný kraj, poznat jiný mrav, naučit se jazyku a postavit se zcela na vlastní nohy. Stejný jako před lety je však zřejmě nejenom účel pobytu, ale také jeho začátek: nikomu nerozumíte, nevíte, kde bydlíte, kde jste a co chcete a bezradně třímáte několik obrovských zavazadel.