Nádražácké humoresky II: S úchylem v kupé

24. srpna 2011 v 23:15 | Lilia Livida
O tom, jak jsem jela s úchylem ve vlaku, většina ze čtenářů tohoto blogu již zřejmě slyšela naživo. Ale napíšu to za prvé pro ty, co to ještě náhodou neslyšeli, za druhé proto, že se mi to hodí do série a za třetí také jako záznam, na který se budu dívat, až budu senilní a nebudu si pomatovat, co se dělo před minutou, natož pak před třiceti lety.

Vracela jsem se zrovna z Brna vlakem na obvyklé trase do Veselí, silně znavena dlouhým předchozím cestováním z Chorvatska. Ve vlaku jsem zalezla do kupé, které až na ošuntělý batoh vypadalo prázdně. Usoudila jsem, že to bude student a s takhe velikým batohem bude vystupovat v Třebíči. Zabořila jsem se k oknu a začala se těšit, jak po hodině doposud nezvěstný majitel batohu vypadne a já budu mít kupé pro sebe, natáhnu se na sedačky a budu spát až do Veselí.
Neblahým překvapením pak pro mě bylo, že se k jednomu malému batůžku do mého kupé vpotácely dvě podivuhodné, opilé postavy. Nebyli to studenti. Přimáčkla jsem se k oknu a až do Třebíče, kde podle mé diagnostiky velikosti batohu ti lidé prostě museli vystoupit, jsem sveřepě předstírala, že spím a že mě vůbec nepobuřuje, že ten starší z těch dvou doma mlátí manželku. Po hodině a čtvrt nastala vytoužená Třebíč a starší týpek, ten s batohem, potvrdil můj odhad a vystoupil. Druhý zůstal, lehl si naproti mě sedačky a civěl do prázdna. Dělala jsem ještě chvíli, že spím, dokud jsem si nevšimla, že tím prázdnem se náhle stal můj výstřih. Vrhla jsem po muži naproti - říkejme mu třeba Alois - pobouřený pohled.
"Noco noco, mladá!" Houknul na mě. v Odpověď jsem si upravila výstřih tak, aby v něm nebylo nic vidět.
"Ty toho naděláš. Kam jedeš? Šukáš?"
"Eh, to je poněkud indiskrétní otázka, mladý pane." Vykoktala jsem. Dělal, že mi nerozumí. Nebo možná opravdu nerozuměl slovu "indiskrétní," vzhledem k tomu, že otázku "Šukáš?" během společné jízdy zopakoval ještě několikrát.
Když jsem Lojzovi zahradila výhled do výstřihu a odmítla odpovídat na otázku, zda šukám, nasadil nenucený výraz a navrhl, že budeme hrát společenské hry, nejlépe flašku.
"To je ale hloupá hra, ta mě nebaví," oponovala jsem, "budeme hrát raději slovní fotbal."
Souhlasil, což mě překvapilo, a rozhodla jsem se prozatím z kupé neutíkat. Během hry mladý muž (bylo mu odhadem takových 30, ovšem alkoholem již značně unavených) asi třikrát řekl slovo Nirvána a pak prohlásil, že tohle hrát nechce. Navrhla jsem hru "hádej kdo jsem," v níž se otázkami zjišťovacími (s odpovědí ano/ne) snažíte dobrat osobnosti, kterou si druhý myslí. Byla jsem Karel IV. a Alois se nechal poddat, že si bude myslet on. Dobrala jsem se k tomu, že osoba, kterou si myslí, je současný český prezident.
"Václav Klaus!" vyhrkla jsem s nadšením provázejícím jasnou výhru.
"Ne."
"Tak kdo?"
"Adolf Hitler."
Dojeli jsme do Jihlavy. Alois vyběhl z vlaku, aby si koupil pivo, než přepojí lokomotivu, a jen co se vlak rozjel, nalil mi obsah lahváče do bot.
"Doprdele," ulevil si, vytáhl cigarety a pytlík s trávou a začal si nemotorně balit jointa. Přišla průvodčí, otevřela dveře, nevěřícně zírala, co tam ten chlap sakra dělá, zase je zavřela a odešla. Začala jsem si - možná už trochu pozdě - uvědomovat, že mi teče do bot. Nejenom to pivo.
"Budeme hrát flašku," prohlásil Lojza, tentokrát rezolutně. "Šukáš?" Otázal se. Když jsem se neměla k odpovědi, takže prý musím odložit nějaký kus oblečení a vrhl se k mým nohám, že mi bude sundavat boty.
"Je mi to líto, ale již musím vystupovat!" Zahalekala jsem uprostřed temného nočního lesa, popadla batoh a vyběhla z kupé, zanechávajíc za sebou pivní stopy. Zastavila jsem se až na druhém konci vlaku. Od té doby jezdím zásadně v dobytčáku. A nehraju společenské hry s žádnými podivíny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 24. srpna 2011 v 23:19 | Reagovat

Obdivuju tvoje nervy, já bych vypadla hned na začátku.

2 Lilia Livida Lilia Livida | 24. srpna 2011 v 23:24 | Reagovat

Tak to nejsou pevné nervy, ale spíš blbost,kdyby byl agresivní, asi by se to tu na blogu nevyjímalo jako veselá historka.Teď už utíkám při prvních znacích obtíží.

3 K. K. | 29. srpna 2011 v 11:21 | Reagovat

Šmankote ještě že je to veselá historka, při četbě mě trochu brněly klouby O_O Veselá kopa se holt nezapře - hrát s úchylem slovní fotbal :-D

4 Lilia Livida Lilia Livida | 23. září 2011 v 21:42 | Reagovat

Kdo je K.? Někdo z KAfkova Procesu?:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama