Nádražácké humoresky

18. srpna 2011 v 22:14 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
K tomuto článku mě inspirovala včerejší jízda vlakem z Brna, která přesně splňovala všechny variace významů zkratky ČD - času dost, čekej dlouho, časem dojedem, čerpej dotace, černá díra. Dráha rychlíku z Brna do Veselí n. Lužnicí je podle jízdenky dlouhá 197 km, a jedeme ji - bez zpoždění - plné čtyři hodiny, což sečteno a podtrženo dělá průměrnou rychlost 49, 25 km/h. V případě včerejšího zpoždění se průměrná rychlost vp snížila zhruba na 38km/h. I přesto jezdím vlakem, je to pořád o něco rychlejší než pěšky. A občas si užijete i trochu legrace, třeba když se roztrhne vlak. Nebo když sedíte v kupé s úchylem. Zkrátka jsem usoudila, že nastal čas sepsat pár humorných příběhů z mých bohatých zkušeností s Českými drahami. Zde bude následovat vypravování první, které jsem prožila včera, nazvané "Ve spárech svévolného božstva." Postupně, bude-li čas a chuť, přidám ještě zážitky staršího data, můžete se těšit na úchyly a staré Kondory.


Vypravování první: Ve spárech svévolného božstva.
Jednoho parného letního dne jsem vyrazila vlakem v 17.20 na rodnou hroudu. Důstojná jízda rychlíku č. R 926 Lužnice probíhala stejně monotónně jako vždy, ato až do Horní Cerekve. Ta se nachází třičtvrtě hodiny jízdy západně od Jihlavy a vždycky se tam čeká na Godota, tedy protijedoucí vlak, který ne a ne přijet.
Až doposud probíhalo vše normálně: po čtvrt hodině Godot se skřípěním brzd dorazil a náš rychlík "Lužnice" se rozjel na svou pouť na západ rychlostí odpovídající tempu zmíněné řeky na dolním toku. "Lužnice" se nedovalila ještě ani k prvnímu železničnímu meandru za Cerekví, ozvala se hromová rána a vlak se zastavil.
Vedena zvědavostí jsem sundala okénko a vyhlédla, lačna katastrofického obrazu vykolejení či přejeté krávy na kolejích. Vidět nebylo však nic krom hlav, co čněly z oken vlaku pravidelně jako hlavně děl k boji připravené válečné galéry. Zalezla jsem zpět a začala se psychicky připravovat na předlouhé čekání, které záhy potvrdil průvodčí:
"Vážení cestující, vlak se roztrhl. Opusťte první vagón a zachovejte klid. Čekáme na pokyny pana dispečera. "
Jako bývalá religionistka jsem záhy zpozorovala, že pan dispečer je jakési místní božstvo, vládnoucí nadpřirozeným silám jako jsou průvodčí, koloťuci, mašinfírové, výpravčí a další démoni tvořící mystický svět Český drah, v němž běžný smrtelník nemá pražádná práva ani naději na zastání. Pan dispečer ovlivňuje, jaký vlak vyjede a jaký ne. Zařídí, že vlak, ve kterém sedíte zrovna vy, bude čekat na protijedoucí vyprázdněnou lokálku nejmíň půl hodiny. Že výluka nastane přesně ve chvíli, kdy s sebou táhnete metrákovou krosnu. Jeho vůli posloucháte z reproduktorů na nádraží. Bez jeho všemocného dozoru nic nefunguje. A s jeho dozorem něco funguje, jen pokud se panu dispečerovi chce.
Opustila jsem tedy své místo, usadila se druhém vagónu a pečlivě zachovávala klid. Po deseti minutách přiběhl opět průvodčí, věrný dispečerův Hermés.
"Vážení cestující, jedná se o nespravitelnou závadu. Pan dispečer se vám pokouší sjednat náhradní dopravu. Zpoždění minimálně 40 minut."
Ani jsem nestihla informaci vstřebat a průvodčí tam byl znovu, aby hlásal změněný úradek dispečerův.
"Vážení cestující, náhradní doprava nebude. Ale nevěště hlavu. Vypojíme první vagón, připojíme lokomotivu k druhému a pojedeme, zpoždění jen 50 minut."
Po poměrně dlouhé době se začala popsaná procedura skutečně odehrávat. Asi abychom nabyli dojmu, že se problém skutečně řeší, nebo prostě jen z vrtochu dispečerova, pan strojvůdce nás popovezl deset minut opačným směrem, zpět na Jihlavu. Pak nás dovezl zpět.
Jen co jsme se opět navrátili do Cerekve, obejvil se opět posel dispečera.
"Vážení cestující, bohužel nás pan Ddspečer nepustí, situaci vyhodnotil jako závažnou poruchovou příhodu a je nutné zavolat pana inspektora. Výsledné zpoždění je neodhadnutelné."
Nyní již bylo jasné, že do kruté hry pana dispečera s cestujícími se chce přidat božstvo ještě vyšší, pan inspektor. Rozhodla jsem se neprodleně opustit tenata Českých Drah, zavolala rodičům, ať se pro mě vydají jako Orfeus do podsvětí a ze setmělého roztrhlého vlaku se přesunula do útulné nádražní hospody, kde jsem se rozhodla čekat na vysvobození.
Sotva jsem párkrát upila ze svého Kozla, objevil se opět Hermés dispečerův, který mi ani v hospodě očividně nehodlal dopřát zaslouženého spočinutí.
"Vážení, konec je vašim útrapám, jedeme! Zpoždění pouhých 80 minut!"
Nádražní božstva se udobřila stejně rychle, jako se rozhněvala, a Lužnice se na svoje poměry docela svižně končně vydala směrem do jižních Čech. Se svým Orfeem - rodiči - jsem se setkala v Hradci o hodinu a půl později, ale šťastná a bez zranění. Cesty nádražního páně jsou zkrátka nevyzpytatelné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 19. srpna 2011 v 16:07 | Reagovat

Úuúú s úchylem v kupé?? O_O  ???  :-D Sem s humoreskou!

2 Soninka Soninka | 21. srpna 2011 v 20:08 | Reagovat

Tak to je luxus :-D.
Já bych už kousala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama