Nerudný článek o volbách, školném a zbytečných oborech

16. června 2010 v 21:29 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Už jsem dlouho nic nepsala. Ne, že by mě snad opustil životní optimismus, ale vzhledem k vytíženosti ohledně prvních státnic (úspěšných, ovace přijímám v komentářích) jsem nenašla čas reflektovat události kolem sebe. A přitom se toho tolik stalo, k čemu by se člověk rád vyjádřil! Tak bych se ráda vypovídala ze svých strastí teď, když už mám čas, a  rozepsala se například -hm, tedy spíš především- o politice (ano, i já jsem zaregistrovala, že teď byly volby a že možná bude školné) a o smyslu a budoucnosti studií na filosofické fakultě (opět jsem byla opakovaně vystavena střetu s tvrdou realitou).


K politice se já obecně obvykle moc nevyjadřuju, protože tomu zaprvé rozumím jak koza náklaďáku a zadruhé jsem buržoazní katolická konzerva, monarchista a elitář, což je názorová kombinace, za kterou vás vyhodí téměř z jakékoliv hospody a která je každému mladému levicovému intelektuálovi dostatečným důvodem k tomu, aby vás na místě zastřelil. Současná situace mě však donutila odhodit pud sebezáchovy, protože si musím postěžovat: monarchisti nekandidovali v Jižních Čechách! Koho pak má zodpovědný oddaný poddaný volit? Zvlášť když se o politiku přestal zajímat někde na konci 18. století? Kam se vydat, vlevo nebo vpravo?

Modrý a oranžový kolos jsem se rozhodla nevolit už ve chvíli, kdy jsem při náhodné jízdě po D1 spatřila (nejméně desetkrát za sebou, v obou směrech a ve stometrových rozestupech) strašlivý billboard "Váš hlas rozhodne," s opuchlým Paroubkem, tvařícím se ďábelsky, a Nečasem, tvářícím se debilně. Můj vnitřní hlas tedy rozhodl, že ODS ani ČSSD ne. Tak co třeba staří harcovníci z KDU? Nebo přírodní zdravá míza v podobě Zelených? Jenomže proč? Jsou strany a lidi, o tkerých se dozvíte, i když se o ně ze všech sil nezajímáte. Ať už v dobrém nebo špatném. Nicméně to, že o někom za několik let neslyšíte téměř nic, asi není dobrým důvodem k svěření důvěry v podobě mého občanského hlasu. Pak jsem zaregistrovala i vznik nových stran a vzmohlou aktivitu stran malých. Zajásala jsem nad Piráty, ale když jsem zjistila, že nepotápí galeony proradných Španělů, tak mě to přešlo. Věci Veřejné mi připadaly  podezřelé už od samého začátku. Přecejen bych od každé politické strany čekala alespoň jednu osobu s aurou římského senátora, na kterou se může bezradný a nevědomý průměrný volič spolehnout. A k tomu by Radku Johnovi nepomohla ani toga praetexta. Pak mě průzkum voličských možností přestal bavit a s pocitem, že bych vzhledem ke svému směšnému politickému přehledu neměla mít volební právo (a to nejen já, ale většina osob s pravomocí volit) jsem strčila do obálky lístek TOP 09. Jistě, strana krom urozeného pána pana Schwarzenberga, věrného našeho milého, je prolezlá podivnýma a nespolehlivýma politickýma karikaturama, plný volební program byl dlouhý a přiznám se, že jsem ho nedočetla, a to nejenom proto, že jsem potřebovala několik hodin strávit spíše nad heraldikou, ale taky proto, že mě to prostě nebavilo. Tak jsem to všechno postavila na charismatu pana knížete (jeho stejnojmenný pan otec totiž napsal k heraldice velmi praktickou a čtivou příručku) a přestala to řešit.

Tedy do chvíle, kdy se začalo řešit školné na vysokých školách. Na první výkřiky levicových intelektuálů o donebevolající diskriminaci sociálně slabých jsem reagovala slovy "no bóže, deset tisíc..."
Jenomže, když jsem si to takhle šinula z ústavu pomocných věd historických na ústav klasických studií kolem ústavu religionistiky (což jsou všechno místa, kde mám rozstudované obory, které bych ráda dokončila), tak jsem si uvědomila, ejhle, nikoliv deset, ale třicet tisíc...později jsem si vzpomněla na bratra, rovněž vysokoškolského studenta, naštěstí ekonomicky uvědomělého. Čtyřicet tisíc. "To není tak strašné", řekl by možná Jan Vitula.
Nakonec, dá se na to přivydělat nějakou brigádou, nebo to splatím, až budu veliký, úspěšný, slavný a dostudovaný latinář, pomocný vědec historický a religionista, řekla jsem si při čekání na studijním oddělení a chutě se chopila brožurky "Hurá do práce - všechny vás strašně rádi zaměstnáme" (nebo tak něco). Daný materiál jsem odhazovala zelená vzteky, protože položit takový pamflet na studijní oddělení filosofické fakulty by bylo možno považovat v nejlepším případě za urážku třetího stupně, která se trestá soubojem na život a na smrt, v případě horším přímo za velezradu. Koho z filosofů asi zajímá, že hledají do svého perspektivního, dynamicky se rozvíjejícího mladého kolektivu nadějné IT maniaky? Že nadnárodní firma si přeje úspěšné stavaře, techniky, fyziky a když je nejhůř, tak tedy i pár ekonomů...samozřejmě moderních, dynamických, prosperujících, ochotných spolupracovat, brainstormingovat, teambuildingovat a drát se na pozice managerů.
Co tedy pak s lidma, kteří chtějí mít svůj pokoj, nejsou dynamičtí, perspektviní a v době, kdy mají alespoň nějaký přehled, už nejsou mladí? Co třeba s takovými pomocnými vědci historickými?
Další brožurky typu "hrozně rádi vás zaměstnáme" jsem už radši nečetla, jelikož mi rozčilování nedělá dobře na žaludek, a smířila se s tím, že z brigády si svých 30 000 ročně na studia nevydělám. Systém prospěchových stipendií mě nezachrání (ani když jsem blahé paměti byla mezi 2% nejlepších studentů svého studijního programu a sbírala jedno áčko za druhým, neviděla jsem ani korunu,) ubytovací stipendium rovněž ne, jelikož pokryje asi tak dva měsíční nájmy, které si student musí platit bez ohledu na školné, a pokud to za vás platí rodiče a se stipendiem si můžete dělat co chcete, projíte ho, propijete, projezdíte v MHD a prokopírujete pro studijní účely během 2-3 týdnů. Mé sporé znalosti matematiky mi radily nepočítat, na kolik život takového jednoho studenta za rok vyjde, aby se mi neudělalo nevolno. Nicméně ze své krátké, sotva hodinové organizační procházce po budovách a vnitřních orgánech fakulty jsem přicházela domů s pocitem, že ti levicoví intelektuálové mají v tomhle asi sakra pravdu. A co čert nechtěl, první zpráva, co jsem na Novinkách přečetla, obsahovala následující úryvek:
"Věci veřejné ....také slibovaly, že na technických univerzitách se bude platit zpětně jen 50 procent stanoveného školného." (tentáž článek jako z odkazu výše)
Takže ano, pokud to bude takto, tak jestli se někdo vůbec odhodlá studovat obory, které neslibují velké peníze, ale pěstují se z jakési kulturní zodpovědnosti, budou to zazobaní buržoazní synci. A ani ti nejspíš ne. Co by takoví perspektivní a dynamičtí lidé dělali na tak neperspektivních a nedynamických oborech. Poslední naděje snad ještě pro budoucí filosofy, filology, znalce umění a historie zbývá v tom, že jejich plat nikdy nebude tak vysoký, aby dosáhl hranice, kdy budou muset svoje školné splácet. Nicméně se divím, že Věci Veřejné spíš rovnou nechtějí všechny takovéto obory zrušit.
Svou ojedinělou politickou lamentaci zakončím slovy Ciceronovými O tempora, o mores, a slovy Egona Bondyho Hovno školné, hovno Věci veřejné, hovno pozitivně diskriminované technické obory! A vůbec, ať žije permanentní revoluce! Střílet je všechny!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama