Studentské tamagoči

11. března 2010 v 15:22 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Když na konci devadesátých let zaplavila naši vesnickou jednotřídku japonská věcička jménem tamagoči, tradičně jsem zelenala závistí, neboť všechny spolužačky, dcery pokrokových maminek, je měly, jenom já nic. Také jsem si chtěla krmit své zviřátko, hrát si s ním a sledovat jeho pokroky, jak utěšeně roste a jak je šťastné díky mé vzorové péči. Tamagoči jsem nakonec i přes četné prosby stejně nedostala a kamarádkám jejich digitální zvířátka zanedlouho pochcípala.
Z hlediska věčnosti Všehomíra neuplynula dlouhá doba a fenomén tamagoči je tu opět. Péče o něj je ale finančně náročnější a v sázce je mnohem víc než jen to, že se vám vynuluje displej....


Studentské tamagoči totiž není digitální vajíčko, ale opravdový člověk (nebo alespoň něco, co jej připomíná). Poznáte jej podle toho, že s lačně smutným psím výrazem pozoruje veškeré poživatiny v dohledu a nenápadně nahlíží do peněženek přátel a táže se různými oklikami, zda zrovna nedostali stipendium nebo výplatu. Pokud se najde blízký člověk, jehož finance aktuálně přesahují hranici nutnou na uživení sama sebe, může se stát, že tento finančně zajištěný jedinec dostane tamagoči - věrného kamaráda, jenž musí být jednou za čas nakrmen (proplacením stravy v menze), je třeb dbát na jeho pitný režim (nejlépe pivo či vodka) a on vás na oplátku za vaši štědrost obdaří spokojeným vrněním a neutuchající chválou. Pokud tamagoči nepřijmete, neumře a nevynuluje se jako to japonské, nýbrž jím budete nejspíš prokleti až do třetího kolene a nazváni hajzlem odjakživa, krysou zrádnou a myší úlisnou, škrtem, popřípadě sobeckým buržoustem a zbohatlíkem. To by ovšem nebylo to nejhorší (někteří jsou zváni buržoazními konzervami, krysami zrádnými a podobně, a to ačkoliv se tamagoči nezříkají). Pokud budete skrblit, vrátí se vám to,až budete v nouzi vy: nikdo si vás totiž jako tamagoči nevezme.
Tímto se vlastně dá toto studentské somráctví obhájit. Živitelé zviřátek bez financí tímto ztrácejí finance a sami se tak dříve nebo později dostanou na úroveň tamagoči. To už pak ale mnohdy bývalá tamagoči nabudou financí a stanou se tak živiteli. Kruh se uzavře, dluhy se vyrovnají a všechni studenti si spokojeně vrní a nešetří vlídnými slovy (až na obyvatele jistého bájného města, kteří se mezi sebou stejně vždycky jen pomlouvají. Ale jen v dobrém.)
Zde se zřejmě vyjevuje ten důvod, proč "chudí" studenti, co jí jen jednou denně, vždycky nakonec na všechno, co považují za důležité (efekty, kroužkové košile, alkohol, vstupenky na koncerty...), seženou peníze. Fenomén tamagoči je vlastně určitým druhem společného vlastnictví, jedním z mála ekonomicky výkonných a víceméně spravedlivých. Bohužel je omezen asi pouze na prostředí studentů - přátel...tedy, kdyby si náhodou někdo myslel, nestal se ze mě radikální levičák. Buržoazní konzervou zůstávám i přes zapojení do fenoménu vzájemné studentské finanční podpory.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | Web | 29. září 2013 v 19:02 | Reagovat

Hodně vtipný a pravdivý:-). Btw už je i Tamagotchi do mobilu a to je zadarmo;) http://www.pou-hra.cz/tamagotchi-do-mobilu/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama