Lykáón

30. prosince 2009 v 23:23 | Lilia Livida |  tracti docti
Překladatel by měl umět zprostředkovat velká díla minulosti i současnému čtenáři. Je tedy třeba vyvarovat se možná gramaticky přesných, ale poněkud kostrbatých doslovných překladů, jako je např. "v prvním šiku římského šiku bojují ti, co tam bojují." Nežádoucí je též uchylovat se v případě mrtvého jazyka ke zkostnatělým archaismům: takový překlad pak nemůže nezpůsobit, aby čtenáři nepřipadlo, že dílo, jež drží v ruce, patří do starého železa. Budiž dílo klasikovo přeloženo tak, aby působilo na současné čtenáře stejně, jako zamýšlel autor zapůsobit na čtenáře tehdejší.Tolik praví k metodice překladu současná hermeneutika.

Ovidius chtěl svými Metamorfózami inteligentně bavit. Nebo se to aspoň mnozí filologové domnívají. Co chtěl překladatel Stiebitz, to nevím, rozumím mu méně než latinskému originálu. Pokusila jsem se tedy podle nejmodernějších metod překladu přebásnit část Ovidiova díla sama. Čtěte strašlivý bříběh Lykáontův.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilia Livida Lilia Livida | 30. prosince 2009 v 23:32 | Reagovat

některé verše jsou za všechny prachy, možná až dostuduju, tak to ještě vypiluju :-)

2 Jarda Jarda | 3. ledna 2010 v 13:34 | Reagovat

Bravo :-)

3 sah sah | Web | 17. ledna 2010 v 21:37 | Reagovat

hm, zajímavé, mě spíš přijde, že překlad věc bez ohledu na metodu, zabije. už zkrátka to, že autor pracuje se svým rodným jazykem, jej miluje, a kvůli němu (leckdo) vytváří dílo. pak je vcelku jedno, zda jej přechroustáme do moderního nebo úměrně archaického jazyka našeho. to už mi přijde logičtější zachovat se stejně jako autor: překládat "egoisticky" pro svůj jazyk... ať už archaicky nebo moderně, a zcela ignorovat co chtěl autor, co se týče jazyka ukázat (samozřejmě bez nějaké hrubé pozměny obsahu).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama