Překladatel by měl umět zprostředkovat velká díla minulosti i současnému čtenáři. Je tedy třeba vyvarovat se možná gramaticky přesných, ale poněkud kostrbatých doslovných překladů, jako je např. "v prvním šiku římského šiku bojují ti, co tam bojují." Nežádoucí je též uchylovat se v případě mrtvého jazyka ke zkostnatělým archaismům: takový překlad pak nemůže nezpůsobit, aby čtenáři nepřipadlo, že dílo, jež drží v ruce, patří do starého železa. Budiž dílo klasikovo přeloženo tak, aby působilo na současné čtenáře stejně, jako zamýšlel autor zapůsobit na čtenáře tehdejší.Tolik praví k metodice překladu současná hermeneutika.
Ovidius chtěl svými Metamorfózami inteligentně bavit. Nebo se to aspoň mnozí filologové domnívají. Co chtěl překladatel Stiebitz, to nevím, rozumím mu méně než latinskému originálu. Pokusila jsem se tedy podle nejmodernějších metod překladu přebásnit část Ovidiova díla sama. Čtěte strašlivý bříběh Lykáontův.


některé verše jsou za všechny prachy, možná až dostuduju, tak to ještě vypiluju