Prosinec 2009

Lykáón

30. prosince 2009 v 23:23 | Lilia Livida |  tracti docti
Překladatel by měl umět zprostředkovat velká díla minulosti i současnému čtenáři. Je tedy třeba vyvarovat se možná gramaticky přesných, ale poněkud kostrbatých doslovných překladů, jako je např. "v prvním šiku římského šiku bojují ti, co tam bojují." Nežádoucí je též uchylovat se v případě mrtvého jazyka ke zkostnatělým archaismům: takový překlad pak nemůže nezpůsobit, aby čtenáři nepřipadlo, že dílo, jež drží v ruce, patří do starého železa. Budiž dílo klasikovo přeloženo tak, aby působilo na současné čtenáře stejně, jako zamýšlel autor zapůsobit na čtenáře tehdejší.Tolik praví k metodice překladu současná hermeneutika.

Ovidius chtěl svými Metamorfózami inteligentně bavit. Nebo se to aspoň mnozí filologové domnívají. Co chtěl překladatel Stiebitz, to nevím, rozumím mu méně než latinskému originálu. Pokusila jsem se tedy podle nejmodernějších metod překladu přebásnit část Ovidiova díla sama. Čtěte strašlivý bříběh Lykáontův.

Čistě ženská záležitost

16. prosince 2009 v 20:55 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Pánové (zvlášť ten můj) nechť prominou, ale já to sem musela dát...i když je to jen "mezi námi ženami". :-)

Jak umírají géniové

4. prosince 2009 v 23:34 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Rok 1791. Pochmurný počátek prosince. Zlacené židličky a stolky v honosně zařízeném měšťanském bytě ve Vídni jsou poházeny oblečením, nedopsanými konspekty hudebních děl, špinavým nádobím. Obyvatel této místnosti sedí v posteli a potřetí marně přepisuje tentýž takt. Ruka se začíná neovladatelně třást. A inkoust z kalamáře náhle smáčí propocené damaškové povlečení a po látce se šíří tmavá, ve světle svíček jakoby krvavá skrvna. Muž se pokouší vstát a pak vrávorá ke dveřím.
"Constans..."chtěl zavolat, ale z úst se vyvalili jen bledé zvratky. Chytil se křečovitě za břicho a skácel se k zemi.