Vesnické postřehy

18. listopadu 2009 v 16:45 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Dům na vesnici znamená strašně práce, která má charakter záludné Hydry: jakmile jednu doděláte, musíte se potýkat s dvěma dalšími, ještě horšími. Obyvatelé venkova si s tím hlavu nelámou - zatímco každý rozumný člověk by například na hrabání spadlého listí či ořezávání stromů buď rezignoval, nebo přizval odborníka, muž či žena odkojený venkovem se práce chopí a na maličkosti (psané obvykle v bezpečnostní příručce k práci s nebezpečnými přístroji) nedbá.


Uvedu to na příkladu: K výbavě každého vesnického domku patří ruční motorová pila. Člověk s ní prcující by měl podle příruček, reklam a ekologických dokumentů být oblečen v ochranné kombinéze, mít vysoké boty s kovovou špičkou, na hlavě masku a helmu a sluchátka přes uši a zodpovědnou zdravotnicky poučenou osobu po ruce. Když ovšem takhle vyrazíte na procházku ve sváteční odpoledne po naší vísce, mnohem spíše zahlédnete jiný obrázek:
Dobře živený pán v nejlepších letech se klátí na nejvyšším stupni štaflí, a to v pantoflích, jednou rukou se drží suché větve, v druhé třímá zapnutou motorovku, povážlivě kolísající štafle mu drží jeho žena, snaží se zároveň uhýbat padajícím větvím a řve:
"Ty ses už dočista zbláznil, dědku!"
Vůbec, pozorujete-li nečinně práce na zahradách, musíte si připadat, že se všichni dědkové, Frantové, Láďové a Karlové dočista zbláznili, jelikož jejich základním pracovním vybavením při sebenebezpečnější činnosti jsou pantofle a rozepnutá košile, které se skvěle uplatňují nejen u motorové pily na štaflích, ale také u cirkulárky, na jejímž stole musí stát v těsné blízkosti otačející se pily lahváč, po kterém co chvíli dřevorubec s klidným svědomím sáhne. Přes řev pily se i v tomto případě občas dá z kuchyně zaslechnout nějaké to "dědku, ty to jednou shledáš," ovšem s postupem času se z jekotu vytrácí hysterie a na dědky se řve jen tak pro folklór (nebo pro to, aby až - nedaj to Buoh - se dědek řízne, tak se mu mohlo připomenout, "že jsem to říkala, ale komu není rady, tomu není pomoci").
Ovšem nedá se říci, že "se dočista zbláznili a jednou to všecko shledají" jenom odvážní mužové v pantoflích. I ženy jsou schopny rekovných výkonů, jako třeba celé odpoledne nakládat a vozit kolečka se zahnilým spadaným listím, a to ačkoliv k chůzi potřebují dvě francouzské hole (opravdu je to obdivuhodné, já bych se dvěmi francouzskými holemi nemohla ani chodit, natož pak vozit kolečko), nebo třeba vylézt na střechu slepičárny, aby švestky rostoucí na nejvyšších větvičkách nepřišly na zmar, ale na koláče. Ovšem na babičky šplhající po střechách a vozící kolečka s nákladem 3x těžším, než jsou samy, se neřve "ty ses dořista zbláznila," ale "Maruško, prosímtě, pojď dolů! Já to udělám! Hlavně opatrně!"

A ještě závěrem nesmím opomenout, že tímto se venkovskému lidu nijak nevysmívám (však také bych si pod sebou řezala větev, na které sedím), míním to jako oslavu zdravého životního stylu, neboť městští lidé v tomtéž věku a tomtéž zdravotním stavu jako výšeuvedení obyvatelé naší vesničky již zpravidla jen sedí v křesle a nadávají na nefungující výtahy. Také doufám, že se nakonec ukážu být nezdolným venkovským člověkem, ačkoliv současný vývoj svědčí spíš o tom, že jsem shnilý měšťák. Například když jsem naposledy chtěla ulevit svým prarodičům od sbírání švestek, po deseti minutách práce mě začlo loupat v kříži, ovšem když jsem vyslechla hovor osmdesátiletých tetiček, že si vzaly tramadólek a hned se ty švestičky lepší sbíraj, řekla jsem si, že se musím zatvrdit a vydržela sběr se seniory až do konce. Po němž mi na nohy nepomohl už ani ten tramadol. Ano, jsem shnilý měšťák a možná to shledám mnohem dřív, než vesničtí mužové s motorovkou na nestabilních štaflích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 18. listopadu 2009 v 19:16 | Reagovat

Taky jsem shnilý měšťák, ale já jsem an to hrda :-)

Dnes je jiná výchova, mentalita nezdolných babiček a odvážných dědečků se už nepředává dál a tebou obdivovaná generace tak pomalu vymírá.

2 já | 18. listopadu 2009 v 21:53 | Reagovat

neber mi mé poslední iluze....

3 evidlo evidlo | 20. listopadu 2009 v 8:47 | Reagovat

a je to škoda, ráda bych se mezi ně zařadila, ale někdo mě zkazil hned v dětství

4 Soninka Soninka | 20. listopadu 2009 v 19:43 | Reagovat

řeknu babičce, že je její vina, že nemáš formu a nejsi nezdolná  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama