Protokol o provedení laboratorní práce - pečení dortu

4. října 2009 v 21:47 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Téma: Pečení dortu k narozeninám.
Zadání: Upečte narozeninový dort v kuchyni, kde není funkční trouba, nic, čím by se dala měřit hmnotnost, ani nic, v čem by se dalo péct.
Pomůcky: internet, kalkulačka, šublík od nádobí, měchačka na míchání, měchačka na zapření kolečka od trouby, skleněná miska na lasagne, hrnec, půllitr od černé hory, sklenka na malé pivo, tři vidličky.
Chemikálie: 4 vejce, 12 dkg polohrubé mouky, 16 dkg cukru, 3 banány (1 na posilnění v průběhu přípravy), čokoládová poleva (na zakrytí nedostatků -čím tmavší, tím lepší), mandarinky, máslo na vymazání pečící misky.

POZN.: Když jsem ještě za svých gymnaziálních studií dělala laboratorní práce z chemie, protokol mi byl jasný pouze do bodu "chemikálie" - k tomu místu se totiž dal opsat z učebnice. I postup se dal zpravidla opsat z učebnice, ovšem jeho zachování se už často kvůli nepředpokládaně reagujícím látkám či nevybavenosti gymnaziální laboratoře nedařilo. Úplně steně jsem si připadala včera, když jsem pekla dort Vojtěchovi k jeho mezinárodní dospělosti.
Postup, získaný z této strany, skutečně byl blbuvzdorný. Nebudu ho sem proto opisovat, ale uvedu krok za krokem, který vedl k požadovanému výstupu v krizových podmínkách.
Postup:
  1. Odměříme potřebnou gramáž uvedených surovin. Nojo, ale jak na to? Váha nikde, odměrka nikde, jediné, co něco měří, byl půllitr blahé paměti ukradený Indiánem z Modré růže. A trojka na malé pivo kdoví odkud. Jenomže, jak známo, mouka a cukr se měří na gramy, nikoliv na půllitry. Hanka navrhovala, abych celé balení mouky a cukru přebrala po lžíci a z toho pak vypočítala, kolik gramů obsahuje jedna lžíce. Jako dobrý nápad se mi to zdálo do té chvíle, kdy mi správně připomněla, že v tom případě jsem měla začít předevčírem. Druhá spolubydlící se přihnala s papírem, na němž již byl nákres kvádru a několik vzorečků pro výpočet hmotnosti a objemu. S entusiasmem sobě vlastním se dožadovala, abych jí sdělila Ró (čili hustotu) polohrubé mouky a krystalového cukru, že jenom změří strany balení od mouky, výšku, šířku, hloubku, vynásobí, bude mít objem, podělí to a bude to. Toto řešení jsem zavrhla rovnou, s fyzikou jsem skončila u Schrödingerovy kočky. Využila jsem své vlastní řešení: kdesi jsem našla přepočty potřebných látek na mililitry a pak už nebyl problém trojčlenkou dopočítat, že potřebuju dvě třetiny půlky půllitru cukru a asi 4 sedminy půlky půllitru mouky (nebo tak nějak, papír s výpočty jsem už zahodila).
  2. Vezměte čtyři vejce, oddělte bílky od žloutků a co nejrychleji ušlehejte v mixéru sníh. NEbylo to nijak překvapivé, mixér se u nás na privátě nevede. Ale mám již zkušenost z předchozího pečení dortů, že pokud máte pevné nervy a pevné svaly, stačí nádoba a vidlička.Nebo silnější spolužák. Usedla jsem tedy se svým univerzálním půllitrem do kuchyně a začala jsem usilovně míchat. Po deseti minutách se přiloudal spolubydlící Zbyněk, zaradoval se, že se mu přistěhoval mixér a poradil mi spoustu věcí, jak si počínat lépe (nicméně každý z návrhů narážel na nějaký nedostatek vybavení - není mixér, není metla, není rychlošlechač). Řekla jsem mu, že to všechno vím a míchala dál. Po deseti minutách se objevila spolubydlící Marta, co že to dělám a prý že s mixérem by to šlo lepší. Po deseti minutách se objevila Lenka a proč že to nedělám nějak praktičtěji. Tak jsem s tím radši přestala, i když bílky ještě tak docela ve stadiu "tuhý, rychle ušlehaný sníh" nebyly. No ale aspoň už byly bílé a o něco méně tekuté než na začátku. NAd nadýchaným dortovým korpusem jsem už ovšem zlomila hůl.
  3. Do něj pak přidejte čekající žloutky a 16 dkg cukru. Lehce rozmíchejte a pokračujte s vylepšováním. Do mísy přijde ještě 12dkg polohrubé mouky (když polohrubá dojde, lze použít i hrubou), trochu citronové kůry a špetku soli. Promíchejte definitivně. Do dortové formy nakrojte kousek másla, vymažte a vysypejte moukou. Do té nalijte hmotu. Poté, co jsem pokryla papír trojčlenkou, byl tento bod návodu zcela bez problémů, tedy až na to, že nebyla dortová forma. Ani hrnec bez umělohmotných uší. Přemýšlela jsem ještě, že těsto vyliju na plech, ale jelikož bylo kvůli konzistenci sněhu poněkud tekuté, bála jsem se, aby nepřeteklo po celé troubě. Jakýsi spolubydlící mi ale nakonec poskytl misku na lasagne a budoucnost dortu - i když tedy hranatého - byla na chvíli zachráněna.
  4. Pečte v troubě na 180°C.... V tomto krátkém bodu, na němž se zdánlivě nedá nic zkazit, se nakonec našlo nejvíce potíží. Trouba byla, jak jsem se obávala, plynová. A vše, co je plynové, ve mně budí přirozený respekt a úzkost z výbuchu. RAdila jsem se o tomto předpokládaném problému s latináři v menze, ti ovšem o troubách nic nevěděli. RAdou přispěl ajťák nimrající se ve svém jídle u téhož stolu, že prý plynové trouby jsou dávno minulostí, že se nemám bát. NEvím tedy, jakou technologii budoucnosti má doma ten ajťák, ale plynová trouba je přítomnost i budoucnost našeho privátu. Po poradě s psycholožkou Zuzkou jsem se rozhodla napařit si kognitivně behaviorální terapii a troubu zapnout. JEnže, trouba nepekla! Po poradě s celým privátem jsme seznali, že trouba peče jen za předpokladu, že někdo drží knoflík s plynem. Držet pětadvacet minut se mi ho fakt nechtělo, proto někdo vymyslel, že do šuplíku na nádobí se zarazí vařečka, která jej bude udržovat v patřičné pozici. Plyn naskočil, trouba nebouchla a já se blažená svalila ve svém pokoji k odpočinku.
  5. ...a pečte 20-25 min. Poté vpíchněte do naběhlé bábovky špejli a když na ní nezbývá syrové těsto, máte korpus hotový. Přišla jsem po 15 minutách a podle odéru a černé barvy povrchu mi bylo jasné, že se ani nemusím pokoušet shánět náhradu za téměř určitě chybějící špejli. Své sladké pseudolasagne jsem vytáhla, přičemž jsem propálila utěrku, a odřezala ty nejvíce karcinogenní části a rozhodla jsem vyčkat se zdobením do Tomova příchodu, že možná ta spláclá černá věc ještě nakyne.
  6. Dozdobte dle chuti a fantasie. Tom dorazil za hodinu. Nenakynula (ta černá spláclá věc). Po zralé úvaze jsme si řekli, že silnému kuřákovi Vojtěchovi trocha spáleniny už neuškodí a že chybějící objem doplníme banány a čokoládovou polevou. Na odlákání pozornosti od nedostatků Tom navrhl zapíchnout do mandarinkové růže místo svíčky cigáro (svíčka překvapivě nebyla k dispozici a na dortě prostě musí být něco, co hoří. A předpokládám, že tuto variantu oslavenec beztak ocenil více).
Pozorování: pozorujte si:-)
Závěr: Pomůcky, chemikálie a předepsaný postup bohužel nebyly v krizové situaci zcela zachovány. Krom toho lze přičíst odchylky od požadovaného výstupu laboratorní práce selhání lidského faktoru. Výsledek je však možno požadovat za stejně funkční jako modelový produkt (všem to chutnalo, nebo aspoň měli tolik taktu, aby neřekli, že jim to nechutnalo).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 5. října 2009 v 11:24 | Reagovat

tak mě bys asi neuctila :-)))

2 Soninka Soninka | 5. října 2009 v 13:55 | Reagovat

Opičáku :-P. Recepty jsem první začala psát já.

3 Lilia Lilia | 5. října 2009 v 16:54 | Reagovat

No, tenhle recept jsem holt musela zaznamenat i z osobních důvodů, kdybych náhodou ještě něco pekla, abych měla odkud čerpat. Ale že jste mi pohaněly můj dort, to těžce zasáhlo mé srdce, abyste věděly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama