Jako každá správná mladistvá majitelka blogu občas píšu básně. Přiznávám, nemám na to zláštní talent, ale to z mladistvých majitelek blogu má stejně málokdo. K mé v pořadí třetí básnické pecce (po Žižkově životopisu "U hrádečku, u Rábíčka" a autobiografické "Na soutoku Vltavy a Lužnice, jó tam je moje vesnice")mě inspirovalo umístění našeho nového privátu v jednom z pavlačových domů Starého Brna. Tedy poslyšte, jak to chodí na pavlači.
Na pavlači krásné ráno
sousedka má už vypráno
nad Petrovem plují mraky
a zlý dědek ostří zraky:
"Odkud to zas stoupá dým?!"
-a teď mi sakra chybí rým-
Když pro zápach nikotinu
není pak chuť na svačinu,
dědek ječí z pavlače,
že to si někdo odskáče.
Odnaproti bodrá žena
(je proti němu zaměřena)
má koucoura a číču,
co při zachřestění klíčů
se bojijó!
"Chachááá, blázni, bláázni!"
náhle z přízemí zazní
to smutný blázen zdola
své druhé já si volá.
A tak to máme na pavlači
A já nic nemám radši
než si tam jen tak sedět
všechno o všech vědět
a taky mít dvě číči,
co když zachřestíš klíči
se bojijó!
To je LUXUSNÍ