Já (při pohledu do spíže či ledničky): "Mamíííí, není co jíst!"
Mamka: "Jak to? Je tam mouka, cibule, všechno!"
Tímto proslulým rozhovorem je definováno naše domácí stravování. Mohlo by se z toho soudit, že jsme nějací asketové, ale většina členů naší domácnosi rozhodně nevypadá nijak vyzáble, ba naopak spíše statně či dokonce blahobytně. Čím to, to nevím, naše spíže a místa na skladování potravin totiž věčně zejí prázdnotou.
Poprvé mě k meditaci nad tématem jídla v naší rodině vedla scénka, která nastala, když k nám na návštěvu zavítal Jura a otevřel naši ledničku, kterou mamka před jeho příjezdem naplnila podle mého názoru k prasknutí, patrně proto, aby se o nás v Brně neříkalo, že jsme sociální případy (i když to se stejně říká, protože vždycky, když vidím Paula Maxima, sním mu svačinu).
"Tyjo...vy v té ledničce skoro nic nemáte!" Prohlásil Jura trochu zklamaně a mamka, jež se snažila sehnat vše, na co by jen Jura mohl pomyslet, zčervenala a posmutněla.
Je pravda, že na naše poměry byla lednička plná, ale na poměry téhož místa v domácnosti u mého nejdražšího tam přecejen chybělo několik typů sýrů (my kupujem jen eidam), pomazánek (my je nejíme), bio výrobky (ty my máme u babičky), přehršle zeleniny ("Mámo!Nedávej mi tam to lupení!") a ještě spousta dalších věcí, které těžko popíšu, protože je v Jurově ledničce pro jejich mnohost prostě nedokážu rozlišit jednu od druhé.
U nás je to jednoduché. Obvyklá výbava ledničky se skládá z dvou až tří mrkví, másla, sádla, špeku, eidamu a několika vajec. Někdy ale člověka přepadne chuť na něco malého na zakousnutí, otevře ledničku a narazí na ne zrovna překvapivou skutečnost, že tam nic není. Stěžovat si na vyšších místech nemá cenu, jak dokumentuje v naší rodině tradiční fráze z úvodu, kterou mamka uzemní jakoukoliv poznámku o nedostatku jídla. Nemějte to mé mamince za zlé, ona je starostlivá a hladem by nás zajít nenechala, ale dokud je mouka a cibule, je podle ní v domácnosti vše potřebné. A není v tom sama, co vím, téměž každá domácnost má něco takového (například mlíko a vejce u Soňky). Zajímavým a pravidelnám jevem ovšem je, že se z těchto"základních surovin" každé domácnosi nedá nic uvařit (představte si například placky vyrobené z mouky a cibulové šťávy nebo krém z másla a mléka).
Někdy je ale pohled do naší lednice opravdu tristní, což si sama pro sebe nazývám tak, že "došla mouka a cibule". Nastalo to právě dnes krátce po poledni, když jsem zjistila, že mi naši snědli oběd, jenž jsem v půl jedenácté odmítla s tím, že jsem po snídani a sním si ho později. Chtěla jsem se dorazit něčím jiným, ale ono opravdu nebylo čím. Ani cibulovými plackami. No posuďte sami, přikládám hbitě pořízené usvědčující foto:

Chvíli jsem sice uvažovala, že si zaliju trochu sádla octem, posypu droždm a dochutím tatarkou, ale nakonec jsem se rozhodla raději pro nákup. V supermarketu jsem pak zjistila, že jsem vybavena nedostatečnými finančními prostředky a mám buď na jídlo, nebo na rovněž chybějící rozpustnou. Rozhodnout se nebylo těžké. Bez jídla člověk vydrží i pár týdnů a vlednici je ještě sádlo, ocet a nějaké to vejce.
chyba, u nás se říkalo "je tam máslo, jsou tam vajíčka" - a to jak uznáš zkombinovat jde formou vajíček míchaných
ale takhle vyjedenou lednici jsem fakt neviděla
)), u nás bývá problém spíše opačný