Mouka, cibule, všechno.

13. srpna 2009 v 23:30 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
(při pohledu do spíže či ledničky): "Mamíííí, není co jíst!"
Mamka: "Jak to? Je tam mouka, cibule, všechno!"

Tímto proslulým rozhovorem je definováno naše domácí stravování. Mohlo by se z toho soudit, že jsme nějací asketové, ale většina členů naší domácnosi rozhodně nevypadá nijak vyzáble, ba naopak spíše statně či dokonce blahobytně. Čím to, to nevím, naše spíže a místa na skladování potravin totiž věčně zejí prázdnotou.
Poprvé mě k meditaci nad tématem jídla v naší rodině vedla scénka, která nastala, když k nám na návštěvu zavítal Jura a otevřel naši ledničku, kterou mamka před jeho příjezdem naplnila podle mého názoru k prasknutí, patrně proto, aby se o nás v Brně neříkalo, že jsme sociální případy (i když to se stejně říká, protože vždycky, když vidím Paula Maxima, sním mu svačinu).
"Tyjo...vy v té ledničce skoro nic nemáte!" Prohlásil Jura trochu zklamaně a mamka, jež se snažila sehnat vše, na co by jen Jura mohl pomyslet, zčervenala a posmutněla.
Je pravda, že na naše poměry byla lednička plná, ale na poměry téhož místa v domácnosti u mého nejdražšího tam přecejen chybělo několik typů sýrů (my kupujem jen eidam), pomazánek (my je nejíme), bio výrobky (ty my máme u babičky), přehršle zeleniny ("Mámo!Nedávej mi tam to lupení!") a ještě spousta dalších věcí, které těžko popíšu, protože je v Jurově ledničce pro jejich mnohost prostě nedokážu rozlišit jednu od druhé.
U nás je to jednoduché. Obvyklá výbava ledničky se skládá z dvou až tří mrkví, másla, sádla, špeku, eidamu a několika vajec. Někdy ale člověka přepadne chuť na něco malého na zakousnutí, otevře ledničku a narazí na ne zrovna překvapivou skutečnost, že tam nic není. Stěžovat si na vyšších místech nemá cenu, jak dokumentuje v naší rodině tradiční fráze z úvodu, kterou mamka uzemní jakoukoliv poznámku o nedostatku jídla. Nemějte to mé mamince za zlé, ona je starostlivá a hladem by nás zajít nenechala, ale dokud je mouka a cibule, je podle ní v domácnosti vše potřebné. A není v tom sama, co vím, téměž každá domácnost má něco takového (například mlíko a vejce u Soňky). Zajímavým a pravidelnám jevem ovšem je, že se z těchto"základních surovin" každé domácnosi nedá nic uvařit (představte si například placky vyrobené z mouky a cibulové šťávy nebo krém z másla a mléka).
Někdy je ale pohled do naší lednice opravdu tristní, což si sama pro sebe nazývám tak, že "došla mouka a cibule". Nastalo to právě dnes krátce po poledni, když jsem zjistila, že mi naši snědli oběd, jenž jsem v půl jedenácté odmítla s tím, že jsem po snídani a sním si ho později. Chtěla jsem se dorazit něčím jiným, ale ono opravdu nebylo čím. Ani cibulovými plackami. No posuďte sami, přikládám hbitě pořízené usvědčující foto:
Chvíli jsem sice uvažovala, že si zaliju trochu sádla octem, posypu droždm a dochutím tatarkou, ale nakonec jsem se rozhodla raději pro nákup. V supermarketu jsem pak zjistila, že jsem vybavena nedostatečnými finančními prostředky a mám buď na jídlo, nebo na rovněž chybějící rozpustnou. Rozhodnout se nebylo těžké. Bez jídla člověk vydrží i pár týdnů a vlednici je ještě sádlo, ocet a nějaké to vejce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 14. srpna 2009 v 9:53 | Reagovat

chyba, u nás se říkalo "je tam máslo, jsou tam vajíčka" - a to jak uznáš zkombinovat jde formou vajíček míchaných :-P

ale takhle vyjedenou lednici jsem fakt neviděla :-))), u nás bývá problém spíše opačný

2 Soninka Soninka | 15. srpna 2009 v 15:50 | Reagovat

Přesně tak, "je tam máslo, jsou tam vajíčka" :-). Ale teda musím říct, že tak prázdnou ledničku jsme neměli ani po tom, co jsme veškeré potraviny odvezli na chalupu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama