Jiná dimenze

1. července 2009 v 19:20 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Všechno bylo špatně už včera, když jsme se s Hanchittou rozhodly, že půjdeme raději hrát mariáš než v předvečer odubytování uklízet na pokoji. Ještě hůř bylo, když jsme se po návratu z mariáše (už dneska) přecejen rozhodly uklízet. A to, že JÁ uklízím na pokoji na koleji, a to v JEDNU ráno, patrně potrhalo svou neuvěřitleností předivo šedivé reality natolik, že jsem se tím dostala do jiné dimenze. Nebo aspoň následující den byl celý nějak na hlavu.


Hanchitta se patrně příliš unavila tím, jak si v brzkých hodinách ranních hověla na svém lůžku a blahovolně ukazovala mě, jež jsem supěla zametajíc a vytírajíc, kde mi přebývá jaké smítko, ale místo plánované sedmé hodiny ranní se z postele vykopala v půl desáté. A že má být ve dvanáct ve svém rodišti a že nestíhá. Nastaly fofry, pro tento den zcela typické. Umýt ledničku. Sníst shnilé zásoby. Ty moc shnilé vyhodit. Vyhozené roztřídit. Roztříděné vyhodit do kontejnerů. Bylo třičtvrtě na jedenáct. Co teď? Odhlásit kolej.

Nicméně postup odhlášení koleje se sestával z propletené řady požadavků na směnu propustek A 69 za růžové, modré a zelené formuláře a oběžníky B 65 a C 37. Vše se pohybovalo v nejrůznějších kancelářích ve dvanácti různých patrech. Proto bylo lze vidět výtahy, any jezdí zběsile nahoru a dolů, dále nejrůznější studenty pobíhající po celých kolejích s papíry, batohy, povlečením, nábytkem či spolubydlícími, jak hledající pokojské, instalatéry, úředníky a údržbáře, popřípadě svůj nábytek, povlečení nebo pokoj, ze kterého vyrazili na tuto strastnou pouť. Prostě zmatek nad zmatek. A když se vám konečně podařilo oběhat všechna patra, našlli jste všechny potřebné osoby (které vám měly zkontrolovat, jestli nemáte prach na poličkách) a vymámili z nich autogram a dostali se tak před cílovou kancelář s magickým číslem 116, baba kolejní byla samozřejmě na obědě. Jak jinak. Bylo za deset dvanáct (to znamená pozdě), když jsem se konečně vypotácela z kanceláře 116 s tím, že opouštím dům, kde se zatmívá rozum, a že na privátě snad nebudou žádní úředníci ani formuláře a rozum se tam zatmívat nebude.

Jura pro mě přijel, buď mu Alláh milostiv. Měl jako vždy dvacet minut zpoždění, ale vzhledem k obídku paní kolejní to bylo stejně jedno. Kolem dvanácté jsme už Hanku i s jejími olbřímími zavazadly nacpali do studentagency. Říkala jsem si: překonala jsem úředníky, dneska už bude klid. Mé blahé přesvědčení nenarušilo ani to, že v zatáčce před starým činžovním domem (mým novým bydlištěm) našemu autu přímo pod kola vysypal náklaďák obsah celé své korby. Zatímco statný muž za sprostých skřeků házel jakési betonové kvádry zpět, Jura mi vyházel (se slušnými skřeky) věci z auta, že už musí jet, ať se tam dostěhuju sama. Obtížena batohem, dvěma taškami a třemi igelitkami jsem vyběhla troje schody, odemkla troje dveře, prošla trojí chodbou a stanula před dveřmi svého nového bydla. Vytáhla jsem poslední z klíčů. Do zámku seděl.Ale to bylo tak všechno. Kroutím vlevo, vpravo, silně, slabě, dveře přitahuji, odtlačuji, lomcuji jimi, lomcuji klíčem, pláču, vztekám se, nic. Bylo půl jedné(to znamenalo v mém časovém plánu opět pozdě). Chodba zaházená mou batožinou a dveře neprodyšně zavřené.
Co když se dobývám do jiného bytu? Napadlo mě. Ale klíč do jiných dveří neseděl.
Co když jsem v jiném patře? Co když jsem v jiném baráku? Co když jsem v jiné dimenzi? Co když mám špatné klíče? Napadaly mě hned poté myšlenky jedna absurdnější než druhá. Nechala jsem batožinu na pavlači a šla to promyslet za Vojtěchem k pivovaru. Cestou jsem vybrala z mých nápadů dvě nejpravděpodobnější možnosti (špatná je buď dimenze nebo klíče, patro ani dům bych si přece nespletla) a usoudila následující: Pokud bude Vojtěch na domluveném místě, bude kouřit, hledat flašky od piva a budou se s ním snažit navazovat konatakty podivné existence, je správná dimenze, ale klíče jsou špatné. Pokud tam bude sedět Vojtěch v přítomnosti mladých, perspektivních a dynamických lidí ochotných se učit nové věci, nebude kouřit a hledat flašky od piva, nebo dokonce tam nebude vůbec či nebude chtít jít na pivo, jsou správné klíče, ale dimenze je špatná.

Ve 12.50 jsem napjatá jak struna dorazila k pivovaru, kde jsme měli mít s Vojtěchem před pěti minutami sraz. A Vojtěch nikde. Sakra, jsem ve špatné dimenzi! Co teď? Jak zpět? Zpanikařila jsem. Popocházela jsem tam celá zmatená a ani mě nenapadla možnost, že Vojtěch buď ještě nepřišel nebo už odešel. Při svém zmateném bezcílném pohybu cizí dimenzí, v níž neexistuje Vojtěch a čas běží podezřele rychle (pročež nic nestíhám), ale zato v ní mám správné klíče od bytu, jsem dospěla až do parčíku. A co nevidím? Flaška od piva. Podivná existence v žlutých kalhotech rozmlouvající s kouřícím Vojtěchem na vedlejší lavičce o boji katolicismu a evangelismu v Mexiku a o tamních conquistadorech.
"Čus. Polez pit!" Přivítal mě.
Zase doma! Chtěla jsem padnout na zem a líbat břehy své dimenze, jenže pak mi došlo, že v tom případě teda nemám ty klíče. Neměla jsem ale sil to řešit a šla se svlažit do blízké restaurace kofolou.
"V neděli jsem přestal pít," prohlásil Vojtěch a realita se -ten den už snad posté -opět otřásla v základech. Ještě tak scházelo, aby Jura přijel na sraz v čas a byl by z té dnešní absurdity už asi konec světa, napadlo mě. A už toho bylo moc, už jsem se neubránila dotírajícímu chiliasmu a jej provázející existenciální skepsi. Byla jsem zlá a vzteklá z očekávání brzkého konce a z představy světa se spořádaným Vojtěchem a s Jurou chodícím včas (věci vymykající se přirozenému rozumu ve mně prostě působí paniku).
Po pěti minutách těžké krize, kdy jsem byla nařčena z toho, že mám asi "své dny", před Vojtěchem přistálo pivo a od Jury přišla smska, že má čtvrt hodiny zpoždění. Spadl mi kámen ze srdce a svět byl od té chvíle normální. Jen ty klíče od bytu zůstaly jakési pošahané.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 2. července 2009 v 11:41 | Reagovat

Luxuuuuus :-D
A jak jsi nakonec ty klíče vyřešila?

2 Lilia Lilia | 4. července 2009 v 19:50 | Reagovat

Já jsem je ještě nevyřešila, prozatím prostě nebydlím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama