Červenec 2009

Vikingové 2009 - o krvavém archetypu

29. července 2009 v 15:08 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Dnes jsem se navrátila zdeptána ranami z tábora na téma vikinkgské mytologie. Nejenom zdeptána ranami, ale také poštípána veškerenstvem, otrávena malými dětmi a se spoustou sociologicko-psychologických poznatků. Vyprávět o posledních dnech chronologicky, retrospektivně či kauzálně by nemělo valného smyslu, protože si hrdinské činy tábora stejně každý pamatuje po svém a akorát by vznikaly hádky mezi válečnými veterány. Proto zde popíšu jen některé události a postřehy, které mi zvláště utkvěly v paměti a teorie, se kterými může kdokoliv směle nesouhlasit.

Nudný článek o tom, jak nic nedělám (aneb stesky workoholikovy)

16. července 2009 v 19:37 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Měla jsem ty svoje prázdniny tak pěkně naplánované, všechno hezky ve vražedném tempu, během několika dní z jednoho cípu ne-li Evropy, tak aspoň repulbiky na druhý, doma se zastavit jen na recyklaci špinavého oblečení a na kafe s maminkou. Nemám totiž ráda, když nic nemusím a povinnosti mě nikam neženou. Ale ejhle, záněty mě zkosily a já sedím už druhý týden doma, pečlivě si rehabilituji chrupavky, polykám s dvanáctihodinovými intervaly chemoterapeutika a strašlivě se nudím. A proto píšu tento nudný článek, abyste se nudili taky, ať v tom nejsem sama.

Pravá žena

9. července 2009 v 16:16 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Tímto článkem nechci říct, že už nejsem nepraktická a že si už nekydám kafe do klína. Chci se na vědecké úrovni zamyslet nad genderovým problémem typických ženských vlastností a přispět tak k velmi aktuální diskusi, která se o tomto tématu rozpoutala na základě ohromujícího článku v jistém místním tisku. A krom toho, musím si někde vylít své srdce z toho, jak jsem zase jednou parkovala.

Jiná dimenze

1. července 2009 v 19:20 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Všechno bylo špatně už včera, když jsme se s Hanchittou rozhodly, že půjdeme raději hrát mariáš než v předvečer odubytování uklízet na pokoji. Ještě hůř bylo, když jsme se po návratu z mariáše (už dneska) přecejen rozhodly uklízet. A to, že JÁ uklízím na pokoji na koleji, a to v JEDNU ráno, patrně potrhalo svou neuvěřitleností předivo šedivé reality natolik, že jsem se tím dostala do jiné dimenze. Nebo aspoň následující den byl celý nějak na hlavu.