Svatyně nepřátelských božstev

13. června 2009 v 14:48 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Včera, když jsem se marně pokoušela vysvětlit umístění indické restaurace Taj, mi bývalý filosof a současný religionista a obecný jazykovědec Panda vyčetl, že se ve městě orientuji pouze podle hospod a sakrálních staveb a posměšně naznačil, že pro mě obé asi má stejně posvátný význam. Samozřejmě, že jsem se já, téměř už bývalá religionistka a současná latinářka a pomocná vědkyně historická, urazila. Když jsme se ovšem před deštěm uchýlili do prvního hostince, který se naskytl, zjistili jsme, že na jeho slovech se dá z obecného hlediska najít něco pravdy.

Zarazili jsme se hned za dveřmi restaurace jménem Varna. A oba jsme měli chuť se otočit na podpatku a vyběhnout zpět do deštěm smáčených ulic. Ovšem obsluha se na nás už předem podezřívavě dívala, tak jsme se celí nesví přecejen usadili k jednomu ze stolků.

Sem jsme totiž nepatřili. Bylo to zřejmé už podle disco hudby, která hrála, podle výzdobya vybavení, i podle jiných znamení. Sem by - co se mužů týká - totiž nepatřil nikdo, kdo nemá cigarety značky Lucky strike, nenosí polokošile či zelená pruhovaná trička a kostkované kraťasy, nemá na hlavě půl kila gelu a na nohou bílé tenisky. Panda, podezřelá existence ve vytahných manšetrákách a černém triku, která své působení v každém podniku začíná tím, že posype stůl jakousi rašelinou, z níž se snaží pak ubalit cigáro, si tu vyloženě žádal o ránu, nebo aspoň o urychlené vyprovození ze slušného podniku pro lidi, kteří ví, co se patří. Já na tom ovšem nebyla o nic lépe, počínaje nemódním výběrem barev a typu oblečení (černá sukně a sáčko), nemódním účesem a konče špatným pitím (nedala jsem si mojito, což tam očividně pily všechny dámy v růžových či tyrkysových tričkách). Největším fó pa ovšem bylo, že jsem shodou okolností neměla kapsy ani žádné příruční zavazadlo a omnia mea jsem tahala v ruce (Panda mi odmítl nosit peněženku a mobil v kapuci).

Kdo někdy zažil ten pocit, kdy vstoupíte do hospody, přičemž vše na ráz ztichne a všechny hlavy se otočí se zkoumavým pohledem na vás, ví, o čem mluvím. A také ví (nebo alespoň tuší), kdy taková situace nastává. Je to, jak jsme seznali a v tichosti prokonzultovali, jako když vstoupíte do chrámu nepřátelských božstev se zákeřným úmyslem znesvětit jejich posvátná místa.

Šampónský kněz(...no...dobře, nagelovanej číšník) před nás pohrdlivě praštil obědnané pití, ani prosím neřekl a mně nenalil do skleničky, aby mi dal na jevo své pohrdání. A vždy, když šel okolo, zastavil se a nevěřícně zakroutil hlavou. Ruský mafián na baru - patrně pan majitel - si nás celou dobu podezřívavě měřil pohledem. Ale jen tak posedět dvacet minut, kopnout do sebe kávu a pivo, zaplatit a potupně se dát na ústup, to bylo pod naši úroveň. Bylo třeba nějak narušit hierofanii.
"Takhle to nejde, musíme se nechat odsud vyhodit, jestli si chceme zachovat čest filosofů," povídám.
"To je pravda, přece tu nebudeme sedět s takovouhle pokleslou společností!" odpověděl na to Panda dostatečně nahlas, přičemž se "nenápadně" otočil ke stolu obsazenému dvěma opravdu typickými mladými muži, aby ho třeba náhodou nepřeslechli.
Přeslechli, nerozuměli tomu, nebo se báli, nic se nestalo.
"Napíšeme jim na ten sloup úryvek z Hegela!" Navrhl Panda posléze a v očích mu plály ďábelské plamínky. Já sice Hegela nemám ráda, ale když jde o společného nepřítele, jsem chotna se spojit i s ním, takže jsem souhlasila. Vojtěcha to úplně dojalo. Ale z našeho strašlivého plánu, popsat asymetrický sloup uprostřed baru výkladem triád a dialektiky nakonec zase sešlo, nevím proč, asi jsme neměli propisku (...no spíš odvahu a ve vandalství nám bránily zbytky slušného vychování).
"Hm...povolíme slánku!" Navrhla jsem. Ano, jsem zákeřná, a to od té doby, kdy jsem si pokusila v restauraci dosolit jídlo právě slánkou, se kterou si hrál jakýsi záškodník. (Nejspíš tajný agent vyslaný z nějakého podniku typu Varna.)
Panda se toho chytil, omylem rozsypal půlku obsahu sklínky po stole a slánku zase spořádaně zašrouboval. Přišel číšník (neobtěžoval se - nebo možná neodvažoval- dojít k našemu stolu, tak se k nám natahoval přes jakési zábradlí. Zaplatili jsme, vypadli, jak bylo nejrychleji možné, a na odchodu slibovali věčnou pomstu a opravdové znesvěcení, jen co se zamaskujeme šamónským oblečením. Chuť jsme si šli spravit (nebo spíše vyzpovídat se z návštěvy cizího chrámu) do lehce zanedbané intelektuálské kavárny Švanda. Ach, sladká, laskavá domovino.

Abych ukázala svou dobrou vůli a podělila se svými zkušenostmi, přikládám praktický plánek, kam jest radno v Brně chodit, abyste se nestali zápalnou obětí na oltářích v znepřátelených svatyních:

Ale pokud vás nutnost zažene do neznámých končin, řiďte se následujícími radami:
Jste-li mladistvý intelektuál:
  • vyhněte se podnikům s názvy připomínajícími přímořské a vůbec exotické oblasti (je to tam drahé a nikdo tam není zvědav na někoho, kdo vypadá, že má peníze jen na pivo a knihy, které normální lidi nečtou)
  • nejdříve pátrejte na dvorcích a v zapadlých uličkách
  • určitou jistotu, i když ne vždy zrovna duchovní prostředí, skýtají hospody "U+ české jméno nebo přiměřený počet určitých jsoucen" (např. "U Tří lvů", "U Zlaté konve", "U Hrušků", "U Kulaté báby" atd.)
Jste-li štamgast:
  • nejlépe se budete cítit zajisté kdekoliv "Na Růžku"
  • jistotou je pro vás, stejně jako pro intelektuály "U+", viz výše.
Jste-li elegantní dáma:
  • vyhledávejte kavárny umístěné v prvních patrech měšťanských domů, ať už se jmenují jakkoliv, a kavárny hotelů se jmény "Sport", "Avion" či "Slavie"
  • vyhněte se hospodám "U+", zejména jste-li bez mužského doprovodu
  • jistotou jsou kavárny u kulturních center (divadel, koncertních síní, literární kavárny atd.)
Jste-li šampon, nejspíš vás neznám, ale "přímořské podniky" a Varna bude to pravé pro vás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 13. června 2009 v 19:34 | Reagovat

Hm, zapadám jednoznačně do škatulky "elegantní dáma" :-)

Představa tebe v nějakém disco-baru je ale fakt zarážející...

2 Lilia Lilia | 13. června 2009 v 20:19 | Reagovat

Jo, však já jsem se tam cítila úplně zaražená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama