Šílencův snář

11. června 2009 v 16:00 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Nejšílenější a nejneuvěřitelnější sen, jaký se mi kdy zdál, byl o tom, že Vojtěch přestal kouřit a Tom z toho upadl do depresí. Ale protože nikdo, kdo tyto dvě osoby zná, by mi to nemohl věřit, seznámím případného čtenáře raději se svými méně obskurními sny i s jejich výkladem, k němuž jsem myslím v osbě nalezla přirozený talent.

Sen č. 1 - Plující náhrobek.

Tento sen byl černobílý, jen tu a tam se objevovaly odlesky temně zelené. Vyšla jsem v něm do našich zahrad. Lístky hrušní a jabloní lehce zvedal nepříjemně studený vítr. Cestou mezi stromy se ke mně v oblaku bělavého dýmu klouzavým pohybem přibližoval rezatý náhrobek s gotickými fiálami a rozšklebenou lebkou. Zlověstný obraz nevěstil nic dobrého a vnukl mi mylšenku, že nejlepší obrana je útok, proto když se náhrobek přiblížil na dosah, udeřila jsem do něj vší silou jakousi holí. Pomalu se sklátil na zad a s nepřípadnou ozvěnou kovového zvuku zapraštěl o zem a strašlivě, hnusně se zasmál, až z toho tuhla krev v žilách.

Provudila jsem se zbrocená studeným potem a třesoucí se hrůzou. A pak mi to došlo. Já nenanosila na hřbitově vodu! Chudinka babička ji teď bude muset tahat po schodech sama. Ještě, že si náhrobky řeknou samy, čeho jim je zapotřebí. Rány holí asi ne, ale ty kytičky by mohl ěnkdo zalívat. Byla bych sice radši, kdyby se mi povinnost předkům připomenula méně děsivým a patetickým způsobem, ale jinak bych si asi na hrobečky ani nevzpomněla. Z čehož vyplývá:

  • plující a vůbec všeliké vylomeniny činící náhrobek ve snu viděti
    • zanedbáváš své povinnosti, radno jest spěchati na hřbitov vodu doplniti;
      při studiu jsi málo bedlivý, jest ti třeba zopakovati si fyzikální zákony o šíření zvuku a tíži zemské
  • sen černobílý míti
    • oční choroba, za lékařem pospěš vyptati se na barvoslepost!
Sen č. 2. Školní výlet.
Patří ke slabším kouskům, ale k výkladu se hodí.

Jeli jsme s gymplem na výlet. Do středověkého Polska. Zastavili jsme na jídlo na jakési louce a já, jako vždy, jsem neměla nic k snědku. Nikdo mi, známé somračce, nechtěl nic dát, tak co naplat, šla jsem si do lesa ulovit zajíce. A jak tak jdu tím lesem, zajíc nikde žádný, ale mezi stromy se popásá zubr. Tak mu povídám, zubře, zubře, já si tě ulovím na sváču! Ale zubrovi se to nelíbilo. Po krátkém pěstním souboji bylo jasné, že svačina nebude. Jednat proto, že žaludek visící na zubřích rozích by si ji stejně moc neužil, pak proto, že zubr utekl a také proto, že končil rozchod. Musela jsem se teda hladová vrátit na louku a na znamení své potupy jsem za sebou táhla vyhřezlá střeva. A ještě že prý znečišťuji přírodu.
  • na školní výlet se vypravovati
    • nenechati proviantu na rodné hroudě
  • ve středověkém Polsku se ocitnouti
    • vyvaruj se setkání s rozličným dobytkem, lékařská péče jest tam prachšpatná
      • nečekej zajíců ve hvozdech
  • tura ve snu viděti
    • nechati jej na pokoji
      • nedávati se s tury do řeči.
Sen č. 3. Pohřební obřady asijské části Ruska.
Jeli jsme s vysokoškolskými kolegy zkoumat pohřební obřady kamsi do východních částí Ruska. A co jsme neszjistili, když tam někdo umře, zabalí ho do futuristického oblečku a pošlou do plání. A mrtvoly si tam tak pochodují a tím je pohřbům učiněno zadost. Problém ovšem nastává, když někdo tu mrtvolu potká. Jediná možnost pak je se jí pozvracet pod nohy. A já si takhle jdu těmi pláněmi, a ejhle, mrtvola. Vyzáblá, v kubistickém khaki zeleném hadru, s mušíma brýlema, úplně jako modelka na přehlídce nejnovější kolekce Armaniho. I Vzpomněla jsem si na dobrou radu, ale žaludek prázdný, prst do krku nepomáhá, no nemohla jsem se jí poblít pod nohy za žádnou cenu. Pověsila se mi tedy na paty a pronásledovala mě až do mé jurty, kde dlela bráchova přítelkyně. "Martino, dělej, pozvracej se!" Martina tak hbitě učinila, ale mrtvola pak šla zase po mně! Zvracet furt nešlo, už se sápe, to už je hotový konec!

Probudila jsem se opět zpocená až za ušima a strachy bez sebe, cože je zase špatně. Ani po delším přemítání jsem však nenarazila na nic, čím bych se z toho mohla poučit. S tímhle snem je to totiž jinak. Byl mi shůry dán jako alarmující sdělení pro módní průmysl: pánové návrháři, měli byste se zamyslet jak nad svými oděvy, tak nad svými modelkami! Jednomu se z nich může zvednout žaludek, nějaký profit nebohému poblitému z toho však čiší jen v mém snu.

Snů se mi zdá samozřejmě mnohem více, ale poměrně rychle je zapomínám. K jejich výkladu jsem ale právě prokázala vrozený talent, takže trápí-li vás nevysvětlitelný sen, klidně se svěřte, budu se tím zabývat hned poté, co dopíšu a v světových vědeckých periodikách publikuji učenou stať o dopadech současných módních trendů na klidné spaní žen s běžnými mírami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilia Lilia | 11. června 2009 v 16:04 | Reagovat

omlouvám se za překlepy, ale blog.cz mi to těsně po dokončení smazal a ještě mi to rozházelo členění textu, druhá verze je tedy méně přehledná a vůbec prostě špatná, když už to člověk píše podruhý, nechce se mu s tím moc mazat.

2 Mája Mája | Web | 11. června 2009 v 16:10 | Reagovat

Máš zvláštní sny...:o) Mě se naopak hodně často zdává, že na mě padá Země(nelžu) a já se jako postavička z animáku klátím na zem s umírám. :o)

3 Soninka Soninka | 12. června 2009 v 18:30 | Reagovat

Ten náhrobek mě dostal, zvlášť, když jsi druhý den ráno měla ještě vytřeštěné oči děsem :-D. Ale an ty moje současné nemáš... pošlu ti soupis na výklad.

4 Lilia Lilia | 12. června 2009 v 22:30 | Reagovat

tož posílej...

5 Anaurea Anaurea | 17. června 2009 v 11:27 | Reagovat

Já si své nejzajímavější sny zapisuji, abych je nezapomněla, ačkoliv jsem se nikdy nepokusila o jejich výklad, vyjma jednoho, kde jsem musela sledovat umírající kamarádku, to jsem vzala jako varování. Ráda ti pošlu pár těch nejlepších, aby ses mi je též mohla pokusit vyložit. Ale i bez výkladu mě nesmírně baví sledovat své sny jako příběhy a pozorovat v nich zásadní rozpory, kde se v jednom jevím jako vůdce skupiny, v druhém naopak zůstávám v pozadí; někdy je ze mě obětavý hrdina, jindy zas třesoucí se zbabělec; je to opravdu velmi zajímavé, co všechno si má hlava nevymyslí. Nejvíc mě dostalo, když jsem se v jednom snu v neděli večer koukla na hodinky, bylo půl devátý, a já se děsila, jak se stihnu připravit do školy. Hned na to jsem se vzbudila, v neděli ráno, přesně v půl devátý! Rozhodla jsem se, že se těch dvanáct hodin budu věnovat škole více než ve snu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama