Jazykovědné rozjímání aneb jak a proč se učit starořecky

7. června 2009 v 10:00 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Napsala jsem, u Dia, test ze starořečtiny. Dostat se z nuly na znalost vyučovanou po dobu dvou semestrů během víkendu není jen tak. Zejména je to náročné na zdravý rozum (sofrosíné), pevné nervy (apatheia) a uvádí to do pokušení ctnost (areté). Zkrátka z vás trocha řečtiny udělá během několika hodin blekotající trosku (ééé...blekotos troskos).

Ale zpět k nadpisu. Zkouškové období se neptá, jaký smysl má učit se starořecky. Samozřejmě proto, aby vám v ISu zasvítilo zelené světýlko signalizující splněný předmět a získání odpovídajícího počtu kreditů. Mnohem důležitější je otázka jak. JAK se naučit za pár dní starořecky, když jste učebnici neviděli už půl roku? JAK to stihnout za víkend, když ta hodina byla v pondělí večer, kdy už je každý unavený, znuděný a má hlad, pročež jsem tam byla asi dvakrát?

Odpovídání na tyto otázky, tedy pokus o naučení se starořečtiny, probíhalo u všech spolužáků-latinářů zhruba stejně v následujícím myšlnkovém pochodu:
1 . První pohled do učebnice Lexis a příruční gramatiky vyvolá paniku. Je toho hrozně moc, gramatika se skládá z chaotického sledu vyjímek a všechna slovíčka jsou stejná a znamenají to samé! Učebnice letí pod postel a začíná den nervózní prokrastinace (a je po apathei).
2. Zejtra už fakt začnu!
3. Tak ne, ale už si aspoň vypíšu gramatiku.
4. Gramatiku nechápu, aspoň ty slovíčka se naučím.
5. Slovíčka si nepamatuju, přečtu si aspoň články v učebnici.
6. Článkům nerozumím, to je ale učebnice na dvě věci.
7. Závěrečná panika. Svolává se porada.

První poradu jsme svolaly s Terkou. Opakoval se obdobný proces:první pohled do učebnice lexis, do gramatiky a panika. Nic nechápem, nic si nepamatujem, všechny dostupné učebnice jsou na dvě věci, nadáváme a panikaříme. Svoláváme novou poradu ve větším počtu. Třeba to někdo bude umět a bude to od koho opsat (a je po areté).

Na další poradu, konanou dvě hodiny před testem, jsme se dostavili v hojném počtu s doprovodem osob, které řečtinu nestudují. Obsadili jsme stůl v domečku, rozbalili rpzepsané přehledy gramatiky a nepravidlených tvarů sloves a začali hromadně panikařit.
Já: "Pochopil jste někdo tu účelovou vazbu hós s participiem futura smyslového vnímání?"
Paulus: "Šmarjá!Co to je? Já tam nejdu!"
Já:"Bébaios! Co to je Bébaios?!"
Natalie"...Pevný?"
Já:"Co já tady dělám? proč se tam jdu ztrapnit?"
Terka: "Zájmena!útos!"
Já: "tú...tútú...hů?!"
Paulus: "lidi, já tam nejdu...."
Natalie: "sakra! od čeho je égagon?"
Paulus: feugó!
Terka: agó?
Já: eschió?
Někdo: hóte, túte....
Paulus: Já tam nejdu! Zlatá hebrejština. Hachacha ha išša!
Martina (religionistka), zvedá se a odchází: "lidi, z vás jde strach!" (A je po sofrosíné).

Ku potřebě testu jsme nakonec obsadili učebnu půl hodiny předem, rozstříhali učebnice Lexis (které jsou beztak k ničemu) na taháky a polepili jimi celé své okolí. A při pohledu na papír rozdaný od páně vyučujícího nám bylo jasné, že na všechny taháky můžeme zapomenout, nepomohlo by nám ani listovat si učebnicí a gramatikou a konzultovat postup s vyučujícím.

V článku k překladu nám přložil PhDr. první větu. TExtu jsem nerozumněla ani za mák, tak jsem si to prostě vymyslela. Když totiž víte, že "se jednou na lodi plavili dva nepřátelé", je jasné, že si jeden sedne dopředu a druhý dozadu, aby měli pokoj, pak přijde bouře, loď se začne potápět a ten jeden nebude smutný, že umírá, ale že neuvidí umírat svého nepřítele.

Asi jsem hluboký znalec řecké duše a lteratury, neboť test z řečtiny jsem úspěšně napsala a v článku jsem měla chyb jen minimum. A tím jsem se konečně dostala k otázce PROČ, proč starořečtina? Co mi dala a vzala?
  • Dala mi nezapomenutlný pocit pravé šílenosti, kdy vás ze snů budí podivuhodné nesmyslné řecké věty, složené z náhodně popletených frází ("Když přicházel den, bál jsem se Artaxerxa ukazujícího mi svého koně Kýra, který je nad jiné drahocenný") a ve dne se vám v prázdném mozku odrážejí od stěn řecká slovíčka a latinské gramatické pojmy a zabraňují tak tomu, aby se tam uhnízdila jakákoliv jiná myšlenka.
  • Dala mi pocit pravého vzdělance. Ve chvíli, kdy jste schopni říct v originále "dvakrát nevstoupíš do jedné řeky" či "vím, že nic nevím", teprve začínáte být filosofem.
  • Zapříčínila nainstalování řeckého fontu a maker do počítače (kvůli tahákům. Chtěla jsem si je napsat ručně, ale zjistila jsem, že neumím psát alfabetou malá písmenka. Jako řecký prvňáček. Nainstalovala jsem si tedy fonty. A zjistila jsem, že napsat řecký text na kláesnici pro latinku je ještě horší, než to psát ručně. Proto došlo k rozstříhání mé nebohé učebnice.)
  • A to nejlepší nakonec - po úspěšném napsání testu přišlo osvobozující vědomí, že do Lexis se nemusím následující tři měsíce ani podívat.
A vzala? Krom svrchu zmíněného zdravého rozumu, duševního klidu, ctností a trochy času asi nic. Jenomže, dnes je jiná doba a na řecké a římské ctnosti vám stejně nikdo není zvědavý. Ale umět zapůsobit recitováním řeckých mouder, s tím se neztratíte ani dnes, a když sami okusíte, jak dokáže řečtina nahlodat uvažování, aspoň vám to dodá soucitu s toliko proklínanými vyučujícími tohoto jazyka. Příště už budu na hodiny chodit (tři semestry bych za víkend už asi nezvládla) a nebudu tam ostentativně jíst, nikdy nevíte, z čeho může řečtináře chytit amok a zmocní se vás, aby vás popravil (vazba s participiem futura).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 7. června 2009 v 19:06 | Reagovat

Ach, jak šťastna jsem, že jsem nešla studovat :-D

2 Natalia Natalia | 26. srpna 2011 v 12:20 | Reagovat

ani nedokážem vyjadriť ako sa nevýslovne teším na hodiny gréčtiny trikrát týždenne!!!..ak sa teraz nezbláznim, tak už nikdy!!... ale aspoň si možem hovoriť, že som veľmi odvážna (alebo len  blbá) :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama