Praktická žena

24. května 2009 v 11:00 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Když jsem byla malá, ráda jsem pekla. Upatlala jsem při tom obvykle všechno nádobí, co doma máme, znehodnotila veškeré zásoby surovin a rozbila většinu spotřebičů, které jsem k pečení využila. Výsledkem byla připálená bábovka nevalné chuti. "To ale bude jednou hospodyňka!" Libovalo si široké příbuzenstvo. Tehdy vedlejší účinky mého působení v domácnosti ještě asi byly roztomilé.

Teď už nepeču nijak zvlášť ráda. Zaprvé, zdržuje mě to od uvažování nad důležitými věcmi a zadruhé, už se tak nějak čeká, že produktem bude nejen dokonalá bábovka, ale i čistá a funkční kuchyně a přilehlé okolí. A kdo to má po mně uklízet.
Nakonec, stejně to mám s většinou ostatních praktických činností, při kterých si počínám na nejvyšší míru neobratně. Donedávna mi to zcela vyhovovalo, doma jsem obvykle slýchávala, "než se na to koukat, to si to radši udělám sám/sama", což mě zprošťovalo povinnosti účastnit se domácích prací. Na koleji je to podobné, akorát se občas Hanchitta vysměje mému stylu vytírání. Já na to nedbám a věnuji se raději důležitým věcem: rozjímání nad směřováním Všehomíra, latinskými konjunktivy a filosofií dějin.
Když si tatínek tak v mých šestnácti všiml směřování mého ducha k vědám prastarým a záslužným, chvíli sice jásal, že jsem po něm, záhy se ale zděsil - když jsem prokázala, že nejsem schopna ohřát ani párky - kdo že si mě to jednou vezme. Správná ženská přece musí umět vařit! Postarat se o domácnost! Zahradničit!...Nebo aspoň umět se postarat sama o sebe.
"Ale kdež," oponovala jsem sebevědomě, "vařit umí každej, myslím, že moderní muž mnohem spíše ocení někoho, kdo dokáže podrobně popsat a rozebrat problém boje o investituru."
Táta pokrčil rameny a až na občasné stesky "Kdo si tu holku jednou vezme!" nebo "Když jsi byla malá, tys bývala tak šikovná!" celá věc pomalu utichla. A já se tak utvrdila v názoru, že nejdůležitější schopností mladé ženy je orientovat se v problémech jako je boj o investituru. Umět vařit, to je přece věc minulosti.
Tato teorie se ale tento týden ukázala jako velmi zavádějící, ne-li zcela zcestná. Od pondělí totiž trávím čas u svého nejdražšího a hned zpočátku jsem se pokusila podvědomě předstírat, že jsem praktická žena schopná poradit si moudře s každým problémem, který běžný provoz domácnosti naskytne. Místo toho jsem ale dokázala, že se nejsem schopna postarat ani o sebe, natož pak o svého nejdražšího či dokonce celou domácnost.

Hned v pondělí jsem si upatlala bílou zkouškovou sukni čokoládou. Bezradně jsem ji vrazila do rukou Jurovi, že se to rozbilo, ať to spraví, a navlékla se do jeho kalhot. Jura sukni zkušeně vypral v ruce a poučil mě, že je tak nutno činit ve studené vodě, aby se to nezažralo. První příležitost dokázat, že ač jím jak prase, jsem aspoň schopna odstranit následky téhož, skončila neúspěšně.

Další den jsme se šli podívat na zahrádku. Chtěla jsem mamince Jury pochválit jakési podivuhodné zelené chomáčky, co rostly na záhoně.
"Vy máte ale krásné zelí!" rozjařila jsem se.
"Ehm...to je salát. Ale děkuji."
Tak nic. Sakra, jak napravit takovej trapas?
"Nemám něco zalejvat?" otázala jsem se ochotně, jsouc oblečena v něžných šatečkách a ladných sandálkách, tak, jak jsem přišla ze zkoušek. Jurova maminka se na mě soucitně podívala a pak se rozesmála. Další příležitost zapůsobit jako praktická žena selhala.

Jak se říká, ryba a host třetí den smrdí. Proto jsem se svou přítmnost u Jury pokusila vynahradit malým, samozřejmě že praktickým, dárkem. Ale znáte to, když nevíte, co přesně máte někomu dát, aby ho to potěšilo, instinktivně sáhnete po něčem, co by potěšilo vás. Vybrala jsem tedy kávu Carte Noire a hrdě ji předala.
"Já jsem vám koupila kávu..."a v tu chvíli mi došlo, že to možná úplně nebyl nejvhodnější dar, když kávu ve větším množství tam nikdo krom mě nepije.... "když vám jí tut ak vypíjim..."
"Jo, Zuzka si sem koupila svoje kafe, nikdo na ně nešahejte," přisadil si Jura. Myslela jsem, že se propadnu a koktala jsem cosi, čím jsem doufala uvést věc na pravou míru.
Tak i kapitola "dar" nevyšla.

Večer jsem se šla umýt. Sundám šaty, někam je hodím, umyju se, navléknu šaty. Ale ejhle! ONy jsou nějaké mokré! No bodejť by nebyly, hodila jsem je do kýble s vodou. Situaci opět řešil Jura, šaty pověsil na balkon a ony tam působily dojmem, že jsem se zas polila. To se nesmí opakovat, zařekla jsem se.

Další den, hned ráno, udělala jsem si svou ranní kávu a otevřela k tomu latinská syntaktická cvičení. A zabrána do těch vět jsem si téměř nevšimla, že mi vypadla lžička a půlka obsahu hrnečku skončila v mém klíně.
"Juróóó! Ono se to rozbilo! Sprav to, fňuk."
Jura se ochotně zvedl, vzal šaty a šel je vyprat. Tu slyším z koupelny smích a cosi jako "Juro, z tebe bude ještě taková pradlenka! Aha, Zuzanka se zase polila."
Ale já to fakt nedělám naschvál, chtělo se mi dodat.

O tom, že nejsem schopna otevřít odborně mléko a dalších trapasech se radši zmiňovat nebudu, abych se zde historicky neznemožnila. Ale zvažuju, že se sebou začnu něco dělat, žádná zodpovědná matka nemůže chtít, aby si její syn našel slečnu, jako jsem já. A nakonec možná i tomu synu nejde zas tak o orientaci v problému boje o investituru:
"Hele, víš co je mi divný?" Začal včera Jura opatrně. "Že tě ta tvoje mamka k něčemu nevede...ale neboj, já si tě vycvičím!"

Chudák mamka, byla na tom stejně jako já. Ale život ji naučil. Mě snad taky naučí. Studium má ale přednost, dokud se nebudu orientovat v tak důležitých věcech, jako je pádová syntax a církevní dějiny, budu holt nepraktická žena. Jak jsem si sama dokázala, praktičnost se předstírat nedá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 25. května 2009 v 10:27 | Reagovat

teda Zuzu, měla by ses nad sebou zamyslet :-ppp

2 Soninka Soninka | 25. května 2009 v 12:51 | Reagovat

Měla jsem dojem, že se tohle děje výhradně chlapům... U nás to máme rozdělené, prádlo opravuji já a Ondra opravuje bordel.

3 Lilia Lilia | 25. května 2009 v 17:55 | Reagovat

Je to nespravedlivé. Chlapům se odpustí, když to jsou nepraktické lamky, co si ani neumí zavázat tkaničky. Holkám ne. Já to ale změním, budu průkopník ženské nepraktičnosti a jednou mě budou všichni oslavovat jako matku zakladatelku nové, spravedlivější epochy, muhahahaha.

4 Hanchitta Hanchitta | 30. května 2009 v 13:41 | Reagovat

Jsem ráda, že Tě Tvá naivita stále drží... Obdivuhodný výkon..

5 Soninka Soninka | 30. května 2009 v 19:48 | Reagovat

Hanchitto, kdybys jen tušila.

6 Hanchitta Hanchitta | 31. května 2009 v 13:46 | Reagovat

Řekla bych, že tuším velmi v obraze :) přecijen to společné soužití hodně odkrývá..

7 Soninka Soninka | 4. června 2009 v 12:33 | Reagovat

Ale pořád ještě jsi ochuzena o předchozích osm let jejího života, kdy dovedla svou naivitu k současné vybroušené dokonalosti ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama