Existenciální krize

6. května 2009 v 21:56 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Ano, měla bych překládat Ovidia. A Catulla. A Sallustia. A psát učené a dlouhé referáty plné cizích slov pocházejících z latiny a řečtiny. A místo toho já co? Píšu své stesky na blog a marně se snažím otevřít láhev becherovky, které kvůli nevhodnému umístění v lednici neodvolatelně přimrzlo víčko. A tomu se říká existenciální krize.


V pubertě se občas stane, že si někdo začne pokládat otázky jako "Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam směřuji? Jaký je smysl života?" Když ho to včas nepřejde, jde na filosofii. V důsledku špatné dedukce se může stát i to, že zhrdne filosofií a jde studovat latinu.Studenti všech těchto oborů jsou pak nuceni denodenně čelit následujícím otázkám a jejich variacím:
  1. "A kdo tě bude jednou živit, až s tatínkem umřeme?"
  2. "A k čemu ti to bude?"
  3. "Proč jsi nešla radši na zemědělku?"
  4. "Co to je klasická filologie? To má něco společnýho se zubařema?"
  5. "Pane Bože! Ty moje děvenko!"
Není divu, že si studenti během několika prvních týdnů studia na každou z nich připraví trefné a vznešené odpovědi a podepřou je slavnými výroky klasiků:
  1. "Budu jako to ptactvo nebeské, to také neseje, nesklízí, a přece je Hospodin živí. A když to nevyjde, budu uklízet ulice."
  2. "Budu s údivem patřit na pravdu věcí, které jsem pochopila, a těšit se obšťastňujícím pohledem na jejich krásu."
  3. (přezíravý tón) "Zemědělství mělo budoucnost naposledy v časech Cata Staršího!"
  4. "Nevíš, co? Závidíš, co?" (Bodejťby ne, klasická filologie, to zní chytře)
  5. "Neboj babičko, filosofie je věc veliká a nadmíru vznešená! Pošlu ti z Brna pohlednici."
A přes samé to hledání trefných a vznešených odpovědí na otázky ostatních často nebohý student zapomene na své původní existenciální otázky, na které se vydal na filosofickou fakultu hledat odpovědi. A pak se jednou zastaví a někde tam, mezi metafyzikou Tomáše Akvinského, pečetěmi manželek Přemyslovců a Epameinondem čekajícím s kopím v břiše na zprávu, jestli našli jeho štít, někde tam mu na mysl přijde jedna jediná otázka: "Co to ksakru studuju???"
A odpověď se nevynoří, jen další otázky, jako třeba:
Kdo mě bude živit, až maminka s tatínkem umřou?
A k čemu mi to vlastně bude?
Proč jsem nešla na zemědělku?
Co to vlastně je ta klasická filologie? Nemá to přece jen něco společnýho se zubařema?
Pane Bože!

A zkuste se za těchto okolností utěšovat obrazy ptactva nebeského a radovat se z pravdy a krásy poznaného. Přijdete jen na to, že budete uklízet ulice a peníze vám nezbydou ani na to, abyste poslali babičce pohlednici. A ještě musíte poslouchat ze vše stran "já jsem ti to říkal/a."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 7. května 2009 v 10:48 | Reagovat

no vidíš, mně je o generaci víc a procházím něčím podobným...a ani k tomu nepotřebuju klasickou filologii :-P

2 Soninka Soninka | 7. května 2009 v 13:39 | Reagovat

Já jsem ti to říkala... a už na gymplu blahé paměti jsem se ptala, jestli filologie souvisí se zubařema.

3 Hanchitta Hanchitta | 30. května 2009 v 13:52 | Reagovat

Ano. V jedné takové existenciální krizi jsem se Zuzky zeptala: "Kdyby sis mohla vybrat ještě jeden obor,tentokrát v praxi využitelnej, s perspektivou, jakej by to byl?" Odpověděla bez zaváhání: " Obecná jazykověda."

4 Lilia Lilia | 30. května 2009 v 22:55 | Reagovat

Však znáš snad něco praktičtějšího, než je obecná jazykověda? Pak už snad jedině mykénština...

5 Hanchitta Hanchitta | 31. května 2009 v 13:47 | Reagovat

Hmm, já tipovala filozofii...

6 Iv. Iv. | 17. listopadu 2013 v 12:44 | Reagovat

Jak je to povědomé :D :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama