Ano, měla bych překládat Ovidia. A Catulla. A Sallustia. A psát učené a dlouhé referáty plné cizích slov pocházejících z latiny a řečtiny. A místo toho já co? Píšu své stesky na blog a marně se snažím otevřít láhev becherovky, které kvůli nevhodnému umístění v lednici neodvolatelně přimrzlo víčko. A tomu se říká existenciální krize.
V pubertě se občas stane, že si někdo začne pokládat otázky jako "Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam směřuji? Jaký je smysl života?" Když ho to včas nepřejde, jde na filosofii. V důsledku špatné dedukce se může stát i to, že zhrdne filosofií a jde studovat latinu.Studenti všech těchto oborů jsou pak nuceni denodenně čelit následujícím otázkám a jejich variacím:
- "A kdo tě bude jednou živit, až s tatínkem umřeme?"
- "A k čemu ti to bude?"
- "Proč jsi nešla radši na zemědělku?"
- "Co to je klasická filologie? To má něco společnýho se zubařema?"
- "Pane Bože! Ty moje děvenko!"
Není divu, že si studenti během několika prvních týdnů studia na každou z nich připraví trefné a vznešené odpovědi a podepřou je slavnými výroky klasiků:
- "Budu jako to ptactvo nebeské, to také neseje, nesklízí, a přece je Hospodin živí. A když to nevyjde, budu uklízet ulice."
- "Budu s údivem patřit na pravdu věcí, které jsem pochopila, a těšit se obšťastňujícím pohledem na jejich krásu."
- (přezíravý tón) "Zemědělství mělo budoucnost naposledy v časech Cata Staršího!"
- "Nevíš, co? Závidíš, co?" (Bodejťby ne, klasická filologie, to zní chytře)
- "Neboj babičko, filosofie je věc veliká a nadmíru vznešená! Pošlu ti z Brna pohlednici."
A přes samé to hledání trefných a vznešených odpovědí na otázky ostatních často nebohý student zapomene na své původní existenciální otázky, na které se vydal na filosofickou fakultu hledat odpovědi. A pak se jednou zastaví a někde tam, mezi metafyzikou Tomáše Akvinského, pečetěmi manželek Přemyslovců a Epameinondem čekajícím s kopím v břiše na zprávu, jestli našli jeho štít, někde tam mu na mysl přijde jedna jediná otázka: "Co to ksakru studuju???"
A odpověď se nevynoří, jen další otázky, jako třeba:
Kdo mě bude živit, až maminka s tatínkem umřou?
A k čemu mi to vlastně bude?
Proč jsem nešla na zemědělku?
Co to vlastně je ta klasická filologie? Nemá to přece jen něco společnýho se zubařema?
Pane Bože!
A zkuste se za těchto okolností utěšovat obrazy ptactva nebeského a radovat se z pravdy a krásy poznaného. Přijdete jen na to, že budete uklízet ulice a peníze vám nezbydou ani na to, abyste poslali babičce pohlednici. A ještě musíte poslouchat ze vše stran "já jsem ti to říkal/a."
no vidíš, mně je o generaci víc a procházím něčím podobným...a ani k tomu nepotřebuju klasickou filologii