Květen 2009

Praktická žena

24. května 2009 v 11:00 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Když jsem byla malá, ráda jsem pekla. Upatlala jsem při tom obvykle všechno nádobí, co doma máme, znehodnotila veškeré zásoby surovin a rozbila většinu spotřebičů, které jsem k pečení využila. Výsledkem byla připálená bábovka nevalné chuti. "To ale bude jednou hospodyňka!" Libovalo si široké příbuzenstvo. Tehdy vedlejší účinky mého působení v domácnosti ještě asi byly roztomilé.

O zahrádce Boží aneb our calm kingdom

22. května 2009 v 11:07 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
V Křemži máme s maminkou zahrádku. Říkáme jí zahrádka Boží, protože tam pracujeme a modlíme se (ora et labora), aby tam s přispěním Božím něco vyrostlo, i když nebudeme zalévat a okopávat (a když už, tak určitě ne odborně). A věru že to prospívá tělu i duchu, ti benediktýni věděli, co je zdravý životní styl.

Logica nova Liliae Lividae

10. května 2009 v 11:53 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Vždycky jsem se hrdě považovala za logického a racionálního člověka. Pravou dceru Aristotelových axiomů, premis a sylogismů. Jednoduše řečeno, tak nějak jsem předpokládala, že většina toho, co říkám, má hlavu a patu a význam mých slov je každému člověku víceméně zřetelný. Poslední dobou se ale množí situace, kdy něco řeknu, načež nastane ticho, které je po několik rozpačitých vteřinách přerušeno udiveným "Cože?"

Existenciální krize

6. května 2009 v 21:56 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Ano, měla bych překládat Ovidia. A Catulla. A Sallustia. A psát učené a dlouhé referáty plné cizích slov pocházejících z latiny a řečtiny. A místo toho já co? Píšu své stesky na blog a marně se snažím otevřít láhev becherovky, které kvůli nevhodnému umístění v lednici neodvolatelně přimrzlo víčko. A tomu se říká existenciální krize.