Kofeinové vakuum

10. dubna 2009 v 10:56 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Vždycky jsem si myslela, že všichni pijí kávu. Po litrech. Prvním znamením, že by tomu nemuselo tak být, byly poznámky šermíře Martina "Nepij furt to kafe, budeš stará a vrásčitá!". Tehdá jsem tomu ale nepřikládala žádný význam. Protože všichni ostatní kolem mě ji pili. Mater, obě Pavly i celý Klub přátel Jihočeské komorní filharmonie. V Brně však poznámek typu "budeš stará a vrásčitá" přibylo natolik, že jsem začala uvažovat, zda nežiju v jakémsi kofeinovém vakuu tvořeném několika závislými podivíny. Jenomže jak ti ostatní bez té kávy existují? Sama z praxe vím, že je to v podstatě nemožné.

Já se třeba bez kávy neprobudím. Vstanu, to ano, protože musím, ale to si pak čistím zuby indulonou, místo léků polykám žvýkačky a lentilky, šaty si oblékám naruby, vyrážím do školy naboso v pantoflích do sprchy a klíče si zabouchnu na koleji. Zjistit některý z těchto ranních kiksů až ve víru velkoměsta věru není příjemné. Proto první, co ráno udělám, je pořádná silná káva, která zaručí, že za dvacet minut jsem venku plná energie s mobilem, peněženkou, klíči a profesionálním úsměvem.

Energie mi ale vydrží tak do půlky první přednášky. Druhou půlku obvykle bojuji s touhou praštit hlavou o stůl a jsem-li vyvolána, nemůžu najít hlas a někdy ani myšlenku. A o přestávce musím letět pro presso. Jistě že je to normální, moje mater si také dá jednu kávu, aby se probudila, udělá snídani a dá druhou kávu, aby se připravila na den. Dorazí do práce a dá si třetí kávu, aby se naladila na práci. Takže co.

Všichni říkají, že káva je špatná na žaludek. Já si osobně myslím, že žaludek ničí všechno ostatní, jen káva mu vyloženě prospívá. Je mi tedy trochu divné, že mám zánět žaludku, když ji piju tak důsledně, ale mnohem síše to bude nekvalitní stravou (následky nadměrného užívání rohlíků a instatntní pórkové polívky ani káva nespraví). Každopádně každé větší jídlo hrozí nějakým trávicím problémem, není-li zavčasu neutralizováno lahodným černým nápojem. Neriskuji to a radši si dám svou polední kávu.

Odpoledne je čas společneských událostí a vážných debat v restauračních zařízeních. Alkohol se pít vždycky nedá, džusy a limonády jsou drahé a hned vypité. A navíc, posedět u kávy, to má styl pravé dámy. A pokud zrovna není proč někam chodit a o něčem debatovat, styl pravé dámy se musí udržovat i v soukromí (a tam si navíc k tomu ještě můžu dovolit kontrastně se převlíct do vysoce elegantních tepláků věčně umazaných lučinou).

Doma je to s tou kávou ještě lepší. Kdybych byla medik, popsala bych zvláštní druh I.P. Pavlova reflexu. Jakmile kdokoliv z jakéhokoliv důvodu spustí varnou konvici, ze všech místností našeho dobrého bydla se začnou ozývat hlasy jako "Mně taky, s mlíkem a bez cukru!" či "Já si dám taky, ale jen slabou, měla jsem dneska čtyři!" nebo "Jááááá chci téééž!"
Káva určuje i běžný chod našeho domova. Ženská část rodu, jakbylo popsáno, bez ní nevstane. Odpoledne se musí u něčeho projednat "itinerář", tedy jakási informativní rodinná schůzka, kde se řeší, jakou práci kdo vykoná, kdo kam odjede, kdo odkud přijede a kdo pro koho dojede (když bydlíte ve vísce v lesích, kde se nic neděje, není divu, že je to tu jako v holubníku). Pokud se plány jakkoliv změní, musí se káva uvařit znovu a itinerář poopravit. Dochází k tomu většinou v pravidelných intervalech 2-3 hodin, přičemž poslední sezení nastává někdy okolo deváté hodiny večerní, abychom byli ještě schopni usnout.

Snadno nabudete v takovém prostředí dojmu, že bez kávy to prostě nejde. Moje naivní představa člověka, co kávu nepije, jasně vyplývá z výše popsaného a je obrazem toho, jak bych vypadala já, kdybyh ji nepila. Jedná se o jakousi zmatenou osobu, nejspíš ještě v pyžamu, která byla donucena vstát dříve, než se probudila a během dne se jí to nepodařilo napravit. Vráží do všeho kolem sebe, vše jí padá z ruky a není schopna správně plnit základní úkony, natož pak se s okolím na něčem domluvit. Je to tedy někdo, kdo by měl zůstat na pracovní neschopence či možná raději rovnou v invalidním důchodu.

Opravdu někdy začínám pochybovat o tom, jestli je to normální, a to ačkoliv to tak dělá i maminka, Pavly a Klub přátel Jihočeské komorní filharmonie. Není už to náhodou závislost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martin martin | 10. dubna 2009 v 12:14 | Reagovat

já sem ti to řikal, závisláku

2 Lilia Lilia | 10. dubna 2009 v 14:03 | Reagovat

[1]: Nojo, byls první, kdo mě na to upozornil. Však jsem taky tvojí zásluhu zdůraznila ;-)

3 Soninka Soninka | 12. dubna 2009 v 12:31 | Reagovat

No....... tohle by si měl přečíst táta. Taky by k tomu měl co říct. U nás doma to ale není káva, nýbrž coca-cola, bez níž nikdo není schopen nastoupit na cestu životem.

4 evidlo evidlo | 13. dubna 2009 v 20:00 | Reagovat

jo, manžel taky tvrdí, že na kávě závislý není, když má svých pět šest denně, víc ani nepotřebuje...

5 Majša Majša | 20. dubna 2009 v 7:42 | Reagovat

Zkuste maté:D...lepší než káva

6 Lilia Lilia | 26. dubna 2009 v 21:37 | Reagovat

maté znám, ale to se musí pít z tykve a ta jediná, co mám doma, promáčí :)

7 Hanchitta Hanchitta | 30. května 2009 v 14:16 | Reagovat

Mě Tvá závisost pplně vyhovuje :) Vždy když jsme na koleji, vstááváš dřív aby sis udělala kafe... Stačí vychytat ten správnej moment, přepnout ze spánku na polospánek a brouknout si ve vašem domácím stylu "mě taky.. chrrr..."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama