Jak se táta plavil po Velkém otročím jezeře

12. dubna 2009 v 21:12 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Táta je zarytý odpůrce počítačů. A zejména internetu. Přesto ale dokáže občas svůj odpor překonat a k nenáviděnému stroji sednout. Dnes sledoval mé bezcílné surfování a pak se zeptal: "Máš v tej bedničce mapu Kanady?" "JO, nejspíš jo," odpověděla jsem. "Tak jedem na Velký otročí!" Zavelel a vystřídal mě na kapitánském můstku před klávesnicí.

Našla jsem tedy satelitní mapu Kanady.
"Cože se s tím dělá? Jo, tou ručičkou? Jak? Takhle? Ne, já sám! A jak se to zvětší?Nešiď mě, já sám!"
Po deseti minutách štlování si táta osvojil ovládání a přirazil k břehům vytouženého Velkého otročího jezera.
"Sleduj, to je vody! To je jako moře!!!....ne, do prdele, to jsme v Hudsonově zálivu."
"Já ti to najdu."
"Ne! Já sám."
Našli jsme se a znovu jsme přirazili k břehům Velkého otročího.
"Sleduj!To je vody!"
Táta si očividně nevšiml, že sedí u krbu s čajem. Popisoval barvitě přírodu a pusté břehy kanadských jezer. To je tundra, jen skály a voda. Člověk téměř slyšel pleskání pádla."
"Já bych ráda odepsala...."
"Kuš! Tady někde bude Mackenzie." (Mapa byla zvětšená jak jen to šlo, k ústí Mackenzie daleko, ale táta se kochal každým centimetrem satelitní mapy. Výprava začala být trochu únavná.)
"Představ si, že jeden kanadskej šílenec to jel na kajaku a skoro tam zmrznul! Jako my tehdá v Purkarci!" Jásal tatík (...no, ten se unavil asi víc.)
Drobnou oklikou přes Aljašku jsme nakonec ústí Mackenzie přece jen dobrali. "Ostrov! Ten je jako republika! Najdi Hay River! Ne High, Hay! Ty jo! Ono to tam je! A co Yellow knife???"
"Tatí...já bych potřebovala..."
"Kuš! Splouvám Mackenzie!"
"Tatí...."
"Ještě na Velké medvědí! To je kus od MAckenzie..."
"...Tatí, kdy už tam budem? A kolik kilometrů ještě?"
"Mlč! Za takový otázky se střílí za úsvitu!"
"Tak jí tam pusť, já ti zapnu počítač nahoře..." vložila se do věci mamka.
"Ty bažiny! Ta voda se tu všude na jaře rozlévá....a led! Podívej, toho ledu! To je tundra!"
"Tatí..."
"Ne!Užt jsem skoro na Velkém medvědím. Tak!"
"Tati, to je Beaufortovo moře..."
"Aha, já říkal, že to Velké medvědí není na Meckenzie, ale myslel jsem,že ho uvidíme cestou."
"A už tam můžu?"
"Ne! Nedokončili jsme stezku. Vzhůru na Velké medvědí jezero!" Tatínek se opět chopil myši a posouval se po toku Mackenzie centimetr po centimetru, přičemž hlasitě komentoval faunu i flóru, jásal nad absencí civilizace, bál se medvědů a div že si i na břehu nestavěl stan.
Nakonec jsme na Velké medvědí přece dorazili, zbědovaní, unavení a omámení krásou jezerního systému snad více, než kdybychom tam jeli doopravdy.
"No není to nádhera??"
"Jo, ale já bych tam potřebovala něco..."
"Kuš! Jedeme na Orinoko! aaaž ráááno Orinóóókóóó rozezpíííívá a dééšť pralesa smyje noční chláád....A nebo víš co? Radši Sibiř!"


...možná nakonec přece jen tatínkovi budeme kupovat vlastní počítač. Nebo aspoň atlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 14. dubna 2009 v 8:59 | Reagovat

to je super že to dokáže tak prožívat :-)))

2 Soninka Soninka | 18. dubna 2009 v 10:01 | Reagovat

Když já ho úplně živě u toho krbu vidim... seděl aspoň v tvém houpacím křesle :-)?

3 Lilia Lilia | 18. dubna 2009 v 18:33 | Reagovat

Ne, to je rozbitý, nejspíš narazilo na ledovec při poslední výpravě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama