Duben 2009

V chrámu Asklepiově

30. dubna 2009 v 23:45 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Jsem zmatená. Vždy a všude. A proto se taky téměř nikdy a nikde nechovám tak, jak to společnost očekává, ačkoliv se o to všemi silami snažím. Nejprve jsem myslela, že zmatenost tak nějak patří ke všem studentům filosofické fakulty, jelikož tito se neustále v mysli zabývají vznešenými ideami, a proto si nejsou schopni všimnout skleněných dveří (já) či je na přechodech na červenou sráží auta a řidiči jim sprostě nadávají (Panda). Na druhou stranu ale jsou i studenti filosofické fakluty, kteří zmatení nejsou (Hanchitta). Takže je to asi dědičné, jak dnes potvrdil táta při návštěvě lékárny.

Latinské soustředění

28. dubna 2009 v 22:20 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Na dlouze plánované a všemi vyučujícímí doporučované studijní soustředění v Moravci jsem se velice těšila a také jsem si jej -jak už bývá mým zvykem - představovala poněkud naivně: malovala jsem si, jak se převlečeme do tóg a tunik; jak budeme coby Vergiliův Tityros ležet bezstarostně ve stínu pod košatou korunou buku, cvičit se v hraní na pastýřské píšťale a lesy v okolí oné malebné moravské vísky nám budou šumět jméno krásné Amarillidy. Místo toho nás ale čekaly bojové hry, hodiny překladů klasiků a dramata více než antická. Bukolicky zahálčivou pohodu připomínaly snad jen polévky, který každý den byly luštěninové.

Jak se táta plavil po Velkém otročím jezeře

12. dubna 2009 v 21:12 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Táta je zarytý odpůrce počítačů. A zejména internetu. Přesto ale dokáže občas svůj odpor překonat a k nenáviděnému stroji sednout. Dnes sledoval mé bezcílné surfování a pak se zeptal: "Máš v tej bedničce mapu Kanady?" "JO, nejspíš jo," odpověděla jsem. "Tak jedem na Velký otročí!" Zavelel a vystřídal mě na kapitánském můstku před klávesnicí.

Kofeinové vakuum

10. dubna 2009 v 10:56 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Vždycky jsem si myslela, že všichni pijí kávu. Po litrech. Prvním znamením, že by tomu nemuselo tak být, byly poznámky šermíře Martina "Nepij furt to kafe, budeš stará a vrásčitá!". Tehdá jsem tomu ale nepřikládala žádný význam. Protože všichni ostatní kolem mě ji pili. Mater, obě Pavly i celý Klub přátel Jihočeské komorní filharmonie. V Brně však poznámek typu "budeš stará a vrásčitá" přibylo natolik, že jsem začala uvažovat, zda nežiju v jakémsi kofeinovém vakuu tvořeném několika závislými podivíny. Jenomže jak ti ostatní bez té kávy existují? Sama z praxe vím, že je to v podstatě nemožné.