Březen 2009

Týden aktivního sportovce

26. března 2009 v 17:02 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Nejsem sportovní typ. Patrné je to zejména tehdy, doháním-li v potu tváře padesátimetrovým sprintem MHD (zvlášť na nacpané troleje 26 a 25 mám štěstí) a šály, kabáty a sukně za mnou vlají, punčochy mi padají a z tašky trousím papíry popsané poznámkami z gnosticismu. Jak by řekl Guth-Jarkovský, takto nepřiměřeně sprotující žena jest jevem navýsost komickým a buršikósním. A soudíc podle pohledů cestujících, které se marně snažím ignorovat poté, co naskočím do autobusu blahosklonně čekajícího jen na mně, si to nemyslí jen prvorepublikový znalec etikety. Přesto - nebo právě proto - jsem se rozhodla, že odteďka budu sportovat. A aktivně!

Návštěvní řád bazénu Kraví hora

18. března 2009 v 21:56 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Kraví hora je bezpochyby skvělé místo pro život rekreačního sportovce. V parku můžete provozovat jogging, pokud se nebojíte, že vás někdo uvidí, kterak chroptíte v posledním tažení (proto tam radši zatím neběhám), a v tamním moderním bazénu je občas možno i plavat, pokud narazíte na ohleduplné spoluplavce, co dodržují základní pravidla, která by měla být obsažena v návštěvním řádu sportoviště. Nevím, jestli tam nějaký takový mají, nejspíš ne, a pokud ano, potřeboval by podle mého názoru doplnit. Protože bych se ale na vyšších místech s pravděpodobně dovolávala svých práv marně, zveřejním své připomínky a navrhnu přijatelný a o příklady z praxe doplněný návštěvní řád zde.

O mně

8. března 2009 v 16:18 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Studovala jsem cizí blogy. Na každém najdete rubriku "O mně", popřípadě "O mě" , nebo výstižně egoisticky nazvanou "Já", oblíbené je též veselé "Moje maličkost" nebo cool "About me". "I" jsem nenašla, asi je to moc krátké a hrozí, že by si někdo nepřečetl, co si o sobě myslí ten, kdo má daný internetový prostor na svědomí. Tak mě napadlo, že bych neměla zůstat pozadu.

Básníkovy těžkosti

6. března 2009 v 23:46 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Studium latiny spočívá v zápolení s velkými jmény. Nejprve svedete bitvu se strašlivou Caesarovou vazbou akusativu s infinitivem, a myslíte si, že nic, ani Germáni, ani Gallové, nemůže být horší, než překlad předlouhých nepřímých řečí páně Gaia Julia. Jenomže pak přijde Cicero a skončíte usvědčeni z naprostého diletantství jeho soudní či filosofickou argumentací. Cicero schvalně, aby případného překladatele zmátl, totiž argumentuje zcela nesrozumitelně a nesouvisle, a větu bez gramatických zvláštností a kratší než šest řádek patrně vůbec nepovažoval za hodnou vyřčení,natož pak zaznamenání. Přiznávám se, že od dalšího autora, kterého po nás na ústavu klasických studií vyžadují, tedy Ovidia Nasona, pěvce něžných milostných hříček, jsem očekávala určitou překladatelskou úlevu. Spletla jsem se ale velmi, a když mi bylo zadáno napodobovat Nasonovo umění básnické, dokonce jsem zapochybovala o tom, zda vůbec jsem člověkem na svém místě.