Studijní mišmaš

19. ledna 2009 v 20:33 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Tedie usywu blog k ssirsenú swojiech posnaamek usschzepachzniech, kako gezzt swyklosť ma, obachz chczu wileeti ssde zzrdce zzwe smrtedlne, czos, kako die zze we Futuramye, glavnie gezzt uochzel blogu. Pozzlysstye zzausenie moge.

Staršího spřežkového pravopisu si jistě užil dosyta jak ctěný čtenář, tak já, vrátím se tedy pro uživatelské pohodlí nás všech k pravopisu současnému. Nedala jsem se do studia polštiny, i když by tak mohl člověk neznalý staré češtiny soudit. Je to pouze jedním z příznaků přeučeného mozku, ježto byl už donucen vstřebat:
  • Středověkou diplomatiku. Přišla jsem na zkoušku a zjistila jsem, že mé znalosti o listinách 10. - 14. století, obsahující pouze fakt, že jsou tyto skoro všechny falešné a že si to o nich taky skoro všichni diplomatikové myslí, nepokryjí ani půlku půlky požadované summy znalostí ke kolokviu. Popadla mě panika, zapomněla jsem i co jsem věděla a mé kolokvium vypadalo tak, že jsem vždy pouze přeložila nadhozený latinský termín a pak se snažila rozsáhle interpretovat, obvykle neúspěšně. Výsledek - "Noooo...tak já vám to teda ještě dám, ale byly tam mezery!" Ufffff.
  • Úvod do religionistiky. Moje vědomosti k tomuto předmětu pokrývaly v podobě marginálních a interlineárních glos tři stránky A4, na nichž jsem si vytiskla teoretické okruhy, což tvořilo zajímavý kontrast ke 3 stránkám A4 zadané četby, kterou jsem nečetla. Panika mě popadla ještě mnohem dřív, než jsem se vůbec ke zkoušce vypravila, neboť Mučalinda mě vydatně dva týdny před zkouškou na icq děsil výkřiky jako "Sakra, úplně jsem zapomněl poznámky pod čarou k II. fázi Padenova pojetí vývoje náboženství!" Veškeré své naděje jsem tedy upínala k obhajobě seminárky. Po třech větách zapáleného výkladu mi ale bylo naznačeno, že tady v Brně nemáme pana Eliadeho rádi. Příště si to budu pamatovat a v každém psaném projevu stokráte prokleji jeho jméno. No co, byl to fáša. Byla ve mně malá dušička, když jsem odcházela, ale svítí to zeleně. A dokonce celkem pěkné písmenko. Uffffff.
  • Římskou literaturu. Splést si Asinia a Asselia je asi jako nerozeznat mango od lilku. Prohřešek je to sice odpustitelný, ale v dobré společnosti by se to stát nemělo, zejména ne při testu ověřujícím znalosti tohoto typu. Kupodivu ale i zápočet z literatury se zazelenal. Začala jsem se bát, že štěstí a shovívavost vyučujících nebude věčně při mně.
  • Buddhismus. Zatracená upadána! (Slovo si najděte ve slovníku sanskrtu, nevěděla jsem to v testu, nevěděla jsem to na zkoušce a nevím to ani teď. Co znamená upadána mi prostě není dáno vědět.) Ale kvůli upadáně vás naštěstí od zkoušky nevyhodí.
  • Křesťanství. Jestlipak jste věděli, že lidská přirozenost je v Ježíši Kristu přítomna nesmíšeně a nerozděleně? (já ne) A myslíte, že Duch svatý vychází s Otce i Syna, nebo z Otce skrze Syna? (rozhodně filioque) Co vám říkají pojmy homoios, homoúsios a theotokos? (Cheche, vim, ale nepovim :-p) ....Test předcházející zkoušce z křesťanství byl vlajkovou lodí náhody. V prvním testu, jenž jsem nenapsala, jsem věděla jistě dvě otázky z dvaceti, tedy deset procent. V tomto testu jsem věděla jistě už plných pět otázek. Natipovala jsem jich ale 6O% a k mé pramalé radosti jsem se musela účastnit s prázdným mozkem ústní zkoušky, kde jsem se jen s očima navrch hlavy podivovala jemným teologickým nuancím řešeným na koncilech 4. a 5 století a občas vykřikovala řecké pojmy, abych vypadala, že něco vím. Stačilo to. Nyní zbývá jen vyřešit otázku, zda není na škodu, pociťujeme-li lítost, obětujíce se Pánu, a zda mají jáhnové žehnat dvěma či třemi prsty (Tři mušketýři, Aramisova kacířská teze).
  • Starou češtinu. Další ze zástupu přednášek, kde jsem se neukázala ani jednou a pak jsem se na zkoušce nestačila divit, že zase umím jen půlku půlky. Jestli mi stačila k úspěchu v úvodu demonstrovaná znalost staršího spřežkového pravopisu a aoristu asigmatického, se teprve uvidí.
Pokud se toho tedy vůbec dožiju. Zítra ráno jdu na kolokvium z Předmětu-o-němž-se-nemluví a který vyučuje Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Kolem osoby vyučujícího o předmětu samého kolují historky tak strašlivé, že se tam podle statistik známek minule více jak polovina posluchačů ani neodvážila přijít (nebo abych jim neupírala chrabrost, možná prostě jen na kolokvium nebyli připuštěni). Já jsem ale odhodlána jít zítra vstříc jisté smrti s klidnou tváří, neúplným sešitem domácích úloh a vědomím, že ani já náhodář nemůžu udělat každý předmět napoprvé. Alespoň otestuji v extrémních podmínkách své dosavadní studijní zásady, jež mě provázejí - doposud úspěšně - mým studiem.

1. Nečíst! (Důkaz. Ke konspektu z Anselma jsem přečetla jeho Proslogion více než důkladně a mnou vypracovaný text o tomto díle mi vháněl do očí slzy dojetí. 86 bodů, prý to je "neprokorigované". Sumu o katarech na jiný konspekt jsem snad ani nečetla, nebo jsem možná skončila hned za jménem autora. 98 bodů ze 100, výborně s vykřičníkem.)

2. Učit se den předem způsobem navezu-vyvezu. Řecká slovíčka si prostě nejsem schopná pamatovat déle než čtyři hodiny (krom těch základních jako pajdagogos a epibáló). A krom toho je na mě to, co se právě učím, velmi dobře poznat, pročež se pak stávám svému okolí posluchačsky nepřístupnou.

3. Pokud je učiva moc na způsob popsaný v 2., neučit se vůbec. Jsem klidná pouze tehdy, když vím, že nic nevím. Pak je tam prostor pro šťastnou náhodu. Když mám hlavu plnou informací, vejde se tam jen náhoda blbá:
zkoušející: tak naleziště destiček s eposem o Gilgamešovi.
já: Promiňte, ale v mejlu jste psala, že kdo má zapsanou přednášku dějin antického světa, nemusí se učit otázky týkající se orientálních despocií.
zkoušející: no to je nemilé, já už se vás ale nemám na co zeptat! Takže ten Gilgameš.
já: ééé...měl kamaráda Enkidua!
zkoušející: (po dvaceti minutách úprného zápasu, kdy ze mě nevylezlo nic jiného, než že měl toho kamaráda Enkidua a pak usnul někde na břehu a pobíhal v nějakým háječku s obrem či co).
...tak co mám s vámi dělat. Za D.
....a přitom jsem byla dějinami Řecka a Říma nacpána až na půdu a Perikles mě budil ze spaní ještě tři týdny poté.

Kdybych čistou náhodou či snad diis iuvantibus zítra složila kolokvium z Předmětu-o-němž-se-nemluví, poběžím se svou učební metodologií na patentní úřad a budu mít tolik peněz, že snad ani nebudu muset své lukrativní obory dostudovávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama