Mariňácký výcvik...

30. ledna 2009 v 13:21 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
...proběhl v nejmenovaném atomovém krytu kdesi na Podkarpatské Rusi, v extrémních podmínkách, malých pokojích a nelidské zimě. Přežili ho jen mariňáci (Jiří, Jakub, Martin) a letci (Petra). Za úsvitu pro nezpůsobilost zastřelili administrativní pracovníky (já) a tvrdý chlapy (já). (A zasvěcení...nebo i nezasvěcení... nechť v anketě vyřeší zásadní otázku lidského bytí).


Původním cílem celého pobytu bylo krom předpokládaného lyžování především:
1, pronudit se kždoročně opakovanými pravidly sportovního šermu, přečítanými ve chvíli, kdy se těšíte na večeři, roztéká se vám za trikem sníh z poslední bitky a vašim jediným přáním je zalézt do pokojů a házet po sbě balíčky papírových kapesníků.
2, ve sněhových bitvách dokázat, že mariňáci jsou lepší než letci, tvrdý chlapi a administrativní pracovníci.
Situace se ale nakonec obrátila a snahy nás všech se zcvrkly na jedinou: nehlídat Terezku.

Terezka je odporně roztomilé devítileté děvčátko s velkýma modrýma očima a odzbrojujícím úsměvem, které se na přání své akční maminky krom rodea a šermu věnuje i jiným adrenalinovým sportům, jako je Gangsta´ snowboarding, což obnáší, že si musí "hustě dávat tríčky na svým snow prkně", přičemž je nutné, aby ji někdo dospělý a zodpovědný hlídal.

Hlídat Terezku ale není jen tak, a to i pro lidi, kteří překypují láskou k veškeresntvu a všemu malému a nevinnému. A já opravdu malé děti ráda nemám, zejména ne takové, které su účastní následujících scénářů:

A.
Trenér: Takže vybalíte a půjdete na běžky...
Terezka: Já chci na snowboard!
Petra: Tak my se Sváťou a Míšou půjdem s ní.

Holky sjely ze sjezdovky, aby koupily lístky na vlek, ale ouha, pod vlekem se neprodávaly. Petra je jela sehnat pod jiný vlek, Terezka byla chvilku sama a nastala strašlivá panika. Petra ji vydala na pospas lvům, vlkům a úchylům! Petra byla trenérem seřvána a rezolutně prohlásila, že ona NEMÁ ráda malé děti,a že ji už v zájmu její vlastní bezpečnosti NIKDY hlídat nebude.

B.
Terezka: (na mě) Můžu s tebou spát v pokoji? prosím prosím prosím
TRenér: (na mě) Zkus zařídit, ať se vejde k vám do čtyřlůžkovýho pokoje.
Já: Tak očividně můžeš.

V pokoji je krom 4 postelí i gauč.

Já: vejdeš se na něj?
Terezka: Ne, já jsem veliká holka, nestačí mi gauč dlouhej metr a půl! Roztáhněte mi ho.

Přestěhovaly jsme celý pokoj a gauč roztáhly, aby měla veliká holka Terezka dostatek prostoru. Dveře se skoro nedaly zavřít a v pokoji 2x4 metry (z toho 1x2 m terezčin gauč) se v pěti lidech se zimním oblečením nedalo ani otočit. Nadešel večer, nadešla noc, den druhý. Terezka, jako by si z nás dělala srandu, se nachmoustala do nejzazšího rohu opravdu velkoryse roztaženého sofa tak, že sotva zabírala prostor 70x70 cm, na jekékoliv prosby ke zmenšení jejího lebensraumu však reagovala vztekle. No nic, nebudem se přece zbytečně rozčilovat.

C.
Druhý den, rozcvička.
Terezka: Já chci na skálu!
Já: Nepolezeš na skálu.
Terezka: Já chci a chci!
Já: Ne. Ne! Stůj! Nepolezeš tam!

Terezka (křečovitě se zachytává skalních výstupků a ryje bradou ve sněhu, já jí zuřivě strhávám z nebezpečně vyhlížející skalky): Já tam chci! Já jsem už velká a budu si dělat co chci!

Zařvala jsem cosi hrozného, nevím, co to bylo, ale bylo to sprosté, provádělo to morální srovnání s případem A a vyhrožovalo to trenérem. Terezku jsem násilím odnesla a prohlásila jsem, že nemám ráda malé děti a že v jejich vlastním zájmu je nebudu hlídat. A jen co jsem to řekla:
TRenér: Budeš hlídat Terezku na sjezdovce a budeš učit Dominika lyžovat!

Dříve, než jsem stihla začít protestovat, že nemám ráda malé děti, nemám pedagogické minimum a ještě navíc neumím lyžovat, pročež to nemůžu nikoho učit, trenér obdivuhodnou rychlostí někam zmizel a jeho rozkaz tak trval. Nu což, řekla jsem si, dětská sjezdovka naprosto odpovídá mým lyžařským ambicím, a celé dopoledne - a ke své pramalé radosti i odpoledne- jsem učila na sedmdesátimetrové rovince Dominika obloučky a sledovala Terezčiny gangsta´ board tríčky.

Trik č. 1. Vyject na vleku nahoru, praštit sebou ve výjezdu na zem, vadit lyžařům a plížením vpřed.
Trik č. 2. Oblouk vpravo a tříminutové rozjímání v sedě u slalomové tyčky s hrnečkem v půlce sjezdovky.

Další den odpoledne. Dominikův lyžařský um se má čile k světu a sjezdovka, kde jedete 5 vteřin dolů a pět minut nahoru, mu (a mně nakonec taky) přestává stačit. A krom toho mě štvou dětské turnikety, na něž se musíte přimáčknout levou kapsou s čipovou kartou. Jak na to ale, když vám turniket končí někde nad kolenem a v lyžařských botech dřep neudělám? Vzpomněla jsem si na praxi břišních tanců a každému výjezdu vlekem předcházelo působivé kroucení v bocích.

Vlekaři: Jééé, slečnó, vy se učíte tancovat, že jo!
Já: hm...eee...je to moc nízko.
Vlekaři: Hele, naše tanečnice!
Slečno, usmějte se na nás!

Pak přišlo vysvobození v podobě trenéra, jenž se odhodlal Terezku sledovat z auta pod sjezdovkou. A já mohla chutě s mariňáky vyrazit na pořádné smrťáky: Drtiče, Trhače, Kostiřeza a Drtikula (pozn. názvy, které naši poetičtí hoši se slzou v oku vlekům přiřadili, jsou opravdu výstižné, popisu podrobností se zdržím). Protože jsem jen administrstivní pracovník, neodhodlala jsem se jako zbytek šermířů ke slalomu lesíkem, který lemuje Drtiče, a jela spořádaně po sjezdovce. Ale tak zas abych nevypadala jako lama a pro potěšení z rychlosti jedu šusem. Ale v půlce kopce mě napadlo, co když to nestihnu zastavit? Jenomže jak se brzdí v takové rychlosti?
Po experimentálnám ověření jsem dorazila k následujícímu výsledku: Okamžitý pluh nefunguje, ale salto s odrazem od hlavy vás zastaví spolehlivě, a to ještě s bonusem bezstarostné chvilky blaženosti, kdy zjišťujete, zdali právě neskončilo vaše strastiplné putování tímto slzavým údolím. Sjela jsem nějak dolů a soustavů Drtičů a TRhačů se vrátila na dětskou sjezdovku, která mě uvítala s Terezkou a otevřenou náručí. Ach, laskavá, bezepečná domovino.

Odpoledne měly být běžky. Vysvobození! Od Terezky, dětské sjezdovky a břišních tanců u turniketů, od španělských bot (vypůjčené lyžáky). Sněhové bitky! Adrenalin!

TRenér: Zuzka pojede poslední a bude dávat pozor na Terezku a Dominika.
A sakra.

Bylo to jako kající pouť do Jeruzaléma, kterou konáte na kolenou bičujíce se do zad. S Terezkou upadnuvší každých deset metrů a pohybující se vpřed zásadně stromečkem bez ohledu na sklon terénu (svou techniku si nedala vymluvit) jsem dorazila na místo odpočinku a plánované sněhové bitvy - do svaté země - půl hodiny po ostatních a na kraji svých psychických sil.

S šílenou odvahou jsem tedy provedla útok na skálu obsazenou mariňáky a letci a s velkou válečnou slávou jí za vydatné pomoci Martina dobyla a obsadila. Při útoku na předem připravené pozice ustoupivších nepřátel jsem se při neočekávané ráně do ksichtu ke svému podivu tuze rozčílila na původce střely, zařvala jsem na něj proud nespravedlivých obvinění a zakončila to slovem "kurva", čímž jsem bitku předčasně ukončila. Záhy jsem se zařekla, že Terezku hídat už NIKDY nebudu, jelikož mě to obírá o těžce nabytou apatheiu.

Další den - celý na sjezdovce.

Dominik: Že nepudem na dětskou, že ne?
Já: Je mi to jedno (samozřejmě že neni, ještě jeden půl den na dětské s Terezkou a hrábne mi definitivně, ale apatheia musí být, jinak nejsem žádnej stoik), domluv se s Terezou.
Terezka: Né, já musim trénovat svoje tríčky na dětskej, na tej velkej to neumim.
Já: Ne, pudeš na normální, my se tam s tebou nebudeme ztapňovat celej tejden. (náhlé rozhodnutí, kašlu na apatheiu).
Terezka: Ne a ne a ne!
Já: Zalez! Jdeme na normální.

Nakonec, malá sjezdovka, malé tríčky, velká sjezdovka, velké triky.
upgrade triku č.1 začíná již pod vlekem.
Terezka nechytí první pomu, protože se jí snaží zachytit nad hlavou. Zatímco tento problém rozebírá v mysli i v srdci na obě strany, další jí přetáhne přes záda, třetí opět z výše pospanéo důvodu nechytí, vlekař na ní řve, níž, níž si to chyť. Terezka se i na další tyč sápe někde ve výšce dvacet cm nad její hlavou, tyč jí povalí, jak se zvedá, další jí přetáhne přes hlavu. Další opět nechytí, přibíhá vlekař a konečně ji na vlek usadí.I mě napadá, chudák dítě.

Pokračování nad vlekem. Terezka vyjíždí bez problémů, oblouček na snowbouardu vlevo, působivý pád na břicho přímo před u skal posedávající náctileté snowboarďáky. Asi se takhle dostáváte do board klanu.

Na velké sjezdoce to kupodivu jezdí rychleji. I Terezčiným pádům to dodává adrenalin, jezdila jsem proto radši za ní, a pokaždé, když vyryla svou hlavou ve sněhu dvoumetrový koridor, zjišťovala jsem, jestli ještě žije. Ale nakonec i Terezka byla svými pokroky na dospělé sjezdovce tak nadšena, že o tom večer vyprávěla trenérovi tak dlouho, až se naštval a zařekl se, že nemá rád malé děti a že je v jejich vlastním zájmu nebude hlídat. Ach jo, další den je to zase na mně.

Představa se však ukázala tak strašlivou, že se opět porbudil k činnosti zánět žaludku a já strávila noc na záchodech. Na sjezdovku a Terezku jsem neměla ani pomylšení a měla jsem pádné argumenty. Jenomže! Terezka chce být doma a zvracející Zuzka ji bude bavit.

Boj o to, kdo nebude celý týden hlídat Terezku, jsem tedy prohrála na všech frontách, vítězí opět svobodní mariňáci, co poslouchají jazzík. Ale aspoň můžu mít dobrý pocit z toho, že svou nepředpokládanou, neplacenou, čistě dobrovolnou a soustředěnou péčí o devítiletou kouli na noze jsem umožnila aspoň zbytku osazenstva užít si únosnou míru adrenalinu a dopřála jim čas a prostor k hrdinským skutkům v lesíčcích a na kastrovacích vlecích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo jsou největší gangsta´s?

mariňáci 33.3% (3)
letci 22.2% (2)
administrativní pracovníci 44.4% (4)

Komentáře

1 Majša Majša | 30. ledna 2009 v 21:13 | Reagovat

mariňáci a tankysti:D

2 Legolend Legolend | 30. ledna 2009 v 21:49 | Reagovat

všechno krom letců

3 Shill Shill | E-mail | 31. ledna 2009 v 10:52 | Reagovat

Samozřejmě, že Letci. Protože marináci jsou lamy.

Majša: I ty Brute?

4 Lilia Livida Lilia Livida | 31. ledna 2009 v 20:22 | Reagovat

Statistiky mluví jasně, vedou administrativní pracovníci :-p

5 Shill Shill | E-mail | 31. ledna 2009 v 21:11 | Reagovat

A jak mají chudáci letci uspět, když jsem sama, samotinká :(

To i těch administrativních pracovníků tam bylo víc

6 evidlo evidlo | 1. února 2009 v 22:39 | Reagovat

takovýhle děťátko bych asi brzy přetáhla těžkým předmětem a rozhodně bych ho nehlídala...ostatně, já NEMÁM ráda děti :-P

7 Majša Majša | 7. února 2009 v 23:52 | Reagovat

A jak maj tady uspět tankysti,když tu vůbec nejsou???:D no co,jsem mariňáckej tankysta:D ....,pardón

8 Legolend Legolend | 8. února 2009 v 13:06 | Reagovat

všechno je to zkorumpovaný

9 Lilia Livida Lilia Livida | 8. února 2009 v 19:57 | Reagovat

dobře, dobře, vox populi, vox dei, kdo je tankysta, ať udělá čárku.

10 Portia Portia | Web | Středa v 1:42 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone6. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Detailov WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama