Domácí ošetřovna

11. ledna 2009 v 14:31 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Již dlouho jsem nenapsala žádný článek. Je to tím, že jsem měla spoustu práce s přípravou živné půdy pro další nepříjemné onemocnění, které obvykle právě o zkouškovém období srazí na zem slibný rozlet mého studiachtivého ducha. Poněvadž zánět žaludku mě zdá se již přešel, pořídila jsem si jiný, ještě příjemnější zánět a s ním spoustu další zkušeností s lékaři a také s domácí ošetřovnou.
(Pozn. určeno pro znalce Jirotkova Saturnina.)

V pátek jsem dorazila večerním rychlíkem - jak jsem předem rodiče upozornila - zemřít na rodnou hroudu. Mí rodičové jsou sice zvyklí, že mi pořád něco je, ovšem umírat na rodnou hroudu obvykle kvůli tomu nejezdím, nebrali tedy mé varování na lehkou váhu a rozhodli se mi věnovat veškerý servis. Byla jsem uložena do postele, obložena čaji a medikamenty. A že mám být v klidu a odpočívat. Po třech minutách se ozvalo lehké ťuk ťuk na dveře. Dovnitř nahlídla maminka:
"Nehceš banán? Ten na to pomáhá!"
"Nehci banán."
Jen co se za ní dveře zavřely, rozšafně je rozrazil bratr.
"Já ti zahraju proti trudnomyslnosti!" A začal týrat kytaru.
"Nechci zahrát proti trudnomyslnosti!" Rodiče se bratra chopili a odtáhli ho.
Po dvou minutách.
"Chceš radši hovězí polívčičku nebo zeleninovou?"
"Já nechci žádnou polívku!"Houkla jsem už poněkud důrazně. Táta pokrčil rameny a vzdálil se.
"Zuzankóo, kompot!" Hlaholí mamka dvě minuty poté.
"Nechci kompot! Chci hrát s Jiřím šachy!" Vypadla ze mě saturninovská asociace.
"Dědečku, tady máš ty červy," vložil se v pravou chvíli do věci tatínek, jenž celou situaci z povzdálí pozoroval.

Vzorná péče proložená kompoty, banány, polívkami, červy a hudební produkcí vyústila v celonoční bolest břicha a následný výjezd na pohotovost.
"To máš z toho kostela," prozradil mi táta.
"Dyť jsem tam nebyla ani nepamatuju!"
"To je jedno, chodilas tam často, a pán Bůh si tě všiml a zamiloval si tě. Však to znáš. Koho pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje! Tak se teď nediv!"
"Zuzanóóó???Mohla bys mi tam skočit do papírnictvííí??? Volal bratr v šest ráno v polospánku z postele. Odpouštím mu, že si neuvědomil, že sotva udělám krok a že v neděli ani v nemocnici papírnictví otevřené nemají.
"To by mohlo být (sled latinských slov), to se projevuje (opravdu zbytečně detailní popis nevábných příznaků) a končí to zpravidla špatně, když se s tím nic nedělá. O tom jsme se učili na (jedna z mnoha mamkou prodělaných vzdělávacích institucí)." Poučila mě mamka s úzkostným pohledem, mně se zvedl žaludek a sevřel se mi strachem z předpokládané diagnózy, ba spíše úmrtního listu, který mi na ambulanci vystaví.
Cestou autem mě mamka ještě několika předběžnými tipy, co by můj stav mohl znamenat, vyděsila natolik, že jsem zapomněla, co vlastně mě bolí. Marně mě pak paní MUDr. bušila do zad a do břicha, nebolelo mě nic. Jen laboratorní odběry svědčily o přetrvávajících problémech, byl mi naměřen tlak plazící se hluboko pod hranicí normálu a teplota 35.7.
"Musíš být v klidu a nestresovat se!"uklidnila mě mamka. A vzápětí dodala, že "takovou tepltou měl děda než umřel".

Paní doktorka naštěstí ale nenaznačila, že si mám začít šetřit na rakev, jen mi předepsala další várku antibiotik a taky naznačila, že se mám držet doma a nerozčilovat se. Takže jsem opět nastolila svou apatheiu a doma se dle instrukcí zavrtala do postele.
"Nechceš čajíček?"
"Hej, poď mi napsat motivační dopis!"
"Guláááš!"
"Už ses naučila tu Bachovu fugu na flétnu konečně???"
"Banán! Ten je na to dobrej!"
"Nechceš kompot?"
"Nechci kompot! Chci hrát s Jiřím šachy!"
"Dědečku, tady máš ty červy..."

Ale pokud se živíte ibalginy a zapíjíte to turkem zabijákem, dá se přežít opravdu ledacos. I tři litry urologického čaje denně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 11. ledna 2009 v 21:49 | Reagovat

teda takovou péči bych si dala líbit :-)))

ani ty šachy bych k tomu nepotřebovala :-)

2 Lilia Livida Lilia Livida | 13. ledna 2009 v 16:32 | Reagovat

No já si v konečném důsledku taky nestěžuju, dneska mi rodný bratr dokonce uvařil špagety :)

3 Soninka Soninka | 24. ledna 2009 v 18:09 | Reagovat

Zuzáku, ty bys měla nějak veřejně publikovat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama