Běsnění temného ďábla

9. prosince 2008 v 20:40 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
VAROVÁNÍ!!! Tento článek bude PLNÝ sprostých slov. Ať chcete nebo ne, svět je takový. Krutý a nehostinný. A chcete-li přežít, musíte být nämlich takoví, lépe ještě horší. Pokud se obáváte, že vysoká koncentrace hrubých slov by mohla pocuchat cukrovou vatu vašeho idylického žití, raději to nečtěte. Ale nedozvíte se nic o Hanchittině válečném běsnění, jakož i o nebezpečenstvích, které skýtá vybírání rohlíku v nádražní pekárně.

Mikulášský týden byl jiný než šeď všedních týdnů. Bylo to cítit ve vzduchu. Byla to krev. O mikulášském týdnu tekla krev.V Brně téměř. V Praze úplně. Ale o tom až později.

V pondělí onoho osudného týdne jsme s filosofem Pandou rozjímali nad vínem o rozdílech mezi Durkheimovým a Eliadeho přístupem k Axis mundi (Není důležité, co to je a jestli k tomu pan Durkheim nějak přistupoval, stačí, že to zní chytře a filosoficky). Vedle nás seděl smutný muž a hloubal nad svým pivem, nikoho si nevšímaje. Slečna od stolu za námi jej bedlivě pozorovala pohledem, jehož význam se nedal vzhledem k jejímu stavu příliš odhadnout.
Muž vzhlédl. Omylem se mu do zorného úhlu dostala ona mladá dáma. Než stačil pán uronit několik dalších slz do svého půllitru, slečna vylítla ze svého místa, praštila mu pěstí do stolu a pravila přeskakujícím, vzteklým hlasem (necenzurováno):
"Kurva ty posraná buzno přestaň čumět na tu moju kamošku piča nebo ti rozkopu držku, zasranej buzerante, kurva!" Muž ztuhl a nezmohl se ani na "já nic, já muzikant."
"Pičo já to nebudu řikat dvakrát vole zasranej buzerante kurva poď si to zkusit piča! Já tě celou dobu kurva pozorovala pičo seš nějakej nadrženej kurva zasranej buzerante..." Od jejího stolu vstali dva mladí mužové a kamarádku si odvedli. Zasmáli jsme se s Pandou, přestali jsme probírat nuance Schellinga a Tomáše Akvinského a zaposlouchali se do hovoru od vedlejšího stolu.
1. Mladý muž: "Pičo jsem vzal auto kurva piča..."
2. Mladý muž: (Skočí prvnímu do řeči) "Pičo kurva co tu pičuješ mu povídám, a on, že ta pružina..."
Bojovná slečna:(Skočí druhému do řeči) "Kurva čumí pičo ten buzerant zasranej."
1. Mladý muž: (Skočí bojovné slečně do řeči)"Pičo jsem vzal to auto kurva piča..."
Slečna pod vlivem omamných látek:"UaaaaeeeooooEliaddéééiiiauaááá..."
Panda: "Eliade! Přisednem! Axis mundi!"
....a tak dále.
Smáli jsme se pod neexistující filosofické vousy a hovor učeně komentovali, ale radši ne moc nahlas, bylo jich vedle šest. A v tu chvíli jsem periferním pohledem zaznamenala, že se na mě bojovná slečna dívá. Věru nechtěla jsem jí pozorovat, ale co kdyby třeba něco potřebovala? Vrhla jsem na ní letmý, v podstatě náhodný pohled.
"Kurva co na mě furt čumíš ty zasraná pičo, kurva?" Nezmohla jsem se ani na "neviděla, neslyšela, žila čestně a poctivě" a zabodla jsem pohled do svého vína. Už se zvedala, ale - patrně její, možná všeobecný - chlapec ji zadržel. Panda chtěl asi utíkat pryč, ale bál se proklouznout kolem jejich stolu. Ale aby neztratil tvář, kasal se, že má zapsané na příští rok aikido a že bychom je dali. Nicméně při každém rychlejším pohybu, jenž se udál u stolu za jeho zády, se přikrčil, začal zarytě hypnotizovat popelník a řekl něco jako "....bysmejedali."
Veselou partičku, jejíž větší část utekla bez placení, si nakonec odvedli ostří hoši od policie ("Kurva pičo já tu tolik peněz kurva nemám vole já ty buzeranty zasraný v životě před tim neviděla pičo!!!").
Když odešli i policajti (báli jsme se s Pandou, aby nás nevyhodili taky, nakonec mohl by nám ten fáša Eliade před pány policjaty pěkně zavařit, kdyby tito věděli něco o neblahé minulosti onoho zvěčnělého religionisty), odvážilli jsme se k odchodu - kolem již uprázdněného stolu - i my.
"Bysmejedali." Řekl s přezíravým klidem Panda.

Považovala jsem to za poněkud nepříjemnou, ale ojediněle poučnou příhodu, že skutečně existují i lidé, co nečtou literaturu faktu, neví, co znamená slovo aspekt, a mluví fakt SPROSTĚ, na které mám já jinak tendenci nevěřit. Ale uběhlo pár dní, chystala jsem se vlakem na rodnou skalnatou Ithaku a chtěla jsem si v nádražní pekárně k tomuto účelu koupit rohlík. A jak tam tak stojím před regálem, nevědouc, zda sezamový nebo sýrový, tu do mě někdo strčil.
"Kurva pičo čum na cestu kurva krávo vymazaná!"
Nestihla jsem se tomu ani podivit, natož pak se urazit, akorát jsem si v tom zmatku místo sýrového rohlíku, pro který jsem se nakonec rozhodla, koupila sezamový nevalné chuti.

Říkala jsem si, že to byl ojedinělý, ale zato poučný incident, spojený s únosnou mírou fyzického násilí na mně spáchaném. Ale uběhlo pár dní a Hanchitta psala, že přijede na kolej o den později. Pochopila jsem ji nějak tak, že ji někdo zmlátil.

Jaké ale bylo mé překvapení, když v literární kavárně začala líčit příběh o tom, jak dělala Mikulášovi čerta:
"Tak jsme odešli od těch posledních lidí, a co to, obklopila nás parta totálně zhulených tak sedmnáctiletých puberťáků, a že prej co máme sladkýho. Tak jsem jako z nich páčila nějakou básničku, ale ani celej skákal pes nedali dohromady. No a pak se začali neodbytně dobývat Tomově jedenáctileté sestře do košíku a jeden z nich mi šáhnul velmi familiárně na zadek.
A pak to přišlo.
Před očima rudo, tak jsem vzala ten tříikilovej řetěz a pár jsem mu jich našila a pěkně zařvala jsem si u toho mužným basem "Hajzle zasranej mně na prdel hrabat nebudeš!"

Do věci se vložil rytířsky i Hanchittin přítel převlečený za Mikuláše, když viděl, že dáma jeho srdce je v ohrožení. Vyfasoval ovšem ze skupiny protivníků největšího bijce, takže boj s ním jej zcela zaměstnal.
Zato Hanchitta měla široké pole působnosti. Ač ji popadl údajně stav bojového šílenství, chladnokrevně strategicky hodnotila situaci a s řetězem se vypořádala se třemi útočníky: znovu s tím, jenž se stihl už po prvním jejím útoku vyhrabat z popelnic (po druhém útoku se pokoušel raději zezadu ohrožovat Mikuláše, asi mu to přišlo bezpečnější) a pak ještě zahnala na útěk další dva, kteří obtěžovali jednáctiletého andílka. Prý ani bránit se je nenapadlo.
(Už vidím, jak Hanchitta, celá černá, v kožichu a s rohy, mává kol sebe řetězem coby řemdihem a nepříčetně řve, ta, kterou obvykle potkáte jen v dlouhém černém kabátě nebo sedící v kavárně.)
Když takto Hanchitta ovládla válečné pole, zbýval poslední, jenž se právě potýkal s Mikulášem, kterýžto o něj už stihl přerazit berlu vyrobenou z násady od koštěte.
"Na mýho chlapa si nedovoluj!" Burácela Hanchitta a mlátila surového útočníka přes záda, ten se ovšem nezdál, že by ho to nějak vzrušovalo. Asi měl kroužkovou košili.
Pak už si Hanchitta nepamatuje, co se stalo, akorát že si uvědomila, že na panelákových balkonech v okolí se vyhřadilo četné obecenstvo a boj v aréně doprovázelo zaníceným fanděním a mexickými vlnami. Někteří volali policisty, mající služebnu s okny vedoucími přímo na místo činu. Policisté ovšem čtvrt hodiny po pracovní době už nepracují, přes to vlak nejede, musela by se Hanchitta rvát až do rána dalšího dne.
"Muhaahahaha!" Vydala nezraněná Hanchitta vítězný ryk a ještě na v děsu prchající výtržníky zachřestila řetězy.
A pak, když jí pohled utkvěl na zakrváceném Mikuláši, se začala bát.

"Tyjo, ještě že jsem byla za toho čerta, v civilu bych je asi nedala..."Zamyslela se Hanchitta, když se dostatečně pokochala svou válečnou zdatností.Možná tomu tak ale není, dle hypotézy, jež mě napadla v souvislosti s událostmi posledního týdne: totiž že filosofové a psychologové možná nechodí všude vyzbrojeni sebranými spisy Platónovými či bichlí páně Webera kvůli stylu. Není pravděpodobnější, že jde o ten pocit krvavého opojení, když nad hlavou roztočíte brašnu s dvoukilovým latinsko-českým slovníkem a nepřátelé zběsile prchají...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 17. prosince 2008 v 17:06 | Reagovat

No, k tomuto účelu doporučuji Muže bez vlastností :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama