O stylu kavárenského povaleče

27. října 2008 v 19:41 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Pravá dáma se při posezení v kavárně nesmí nechat ničím zaskočit. Jen ve chvílích nejvyššího rozčilení je možné, aby prohlásila "no toto!" a omdlela do náruče nejbližšího gentlemana. Pravý kavárenský povaleč a cynik k tomu neomdlívá ani v nejtěžších chvílích, nýbrž stahuje personálu kalhoty s puky. Ano, řeč je o Hanchittě.

V sychravé odpoledne 27. října, kdy všichni spořádaní studenti mají prázdniny, jen filosofové musí hákovat, jsme se s Hanchittou rozhodly, že posedíme ve stylové kavárně hotelu Avion. Přišly jsme tam ve stylových černých kabátech až na paty. Hanchitta měla stylový mafiánský klobouk (kvůli kterému se jí ve večrních tramvajích řidiči zdráhají naložit, aby jim náhodou pistolí s uřezanou hlavní neustřelila hlavu) a já stylový šál. Obejdnala jsem si capuccino a Hanchittla své oblíbené čokoládové latte. Zkrátka není nad do jemnosti vybroušený styl kavárenského povaleče.
"Vaše káva, prosím..." děla upravená číšnice profesionálně a nonšalantně hodila Hanchittě latté do klína. Hanchitta pomalu, hrozivě povstala. V číšnici by se krve nedořezal, nad ní tyčící se postavě neubíralo na strašlivé důstojnosti ani to, že měla celý rozkrok politý hutnou hnědou tekutinou.
"Pardon! Nebylo to horké? Já vás utřu!" Koktala zmateně číšnice.
"Nebylo to horké. Ale já nemám v Brně jiný kalhoty." Prohlásila Hanchitta s ledově cynickým klidem, který číšníci tak vyděsil, že raději utekla (nevěděla totiž, že Hanchitta jiný tón vyloudit neumí).
Zatímco se nebohá žena schovávala za barem, Hanchitta pohotově vymyslela dvě varianty řešení zohledňující vnější klima a skutečnost, že jsme předtím nakupovaly podkolenky:
A) než mrznout v mokrých kalhotách, raději požadovat od číšnice ty její
B) než mrznout v mokrých kalhotách, jít raději bez nich. To se ztratí v davu, a to, co se neztratí, zakamuflují nadkolenky s kytičkama. Jak stylové.
Číšnice nicméně patrně prohlédla, co se skrývá za Hanchittiným chtivým pohledem, a místo sebe k našemu stolku vysílala už jen druhého číšníka, jenž měl kalhoty nevhodné velikosti. Přišel na řadu plán B. Zaplatily jsme a proplížily se na záchod, jenž byl disponován způsobem -krom-otevřených-dveří-se-do-kabinky-nic-nevejde-. Pomohla jsem nacpat tam Hanchittu, její kabát a podkolenky a ještě zabarikádovat dveře. Pak jsem v přední místnůstce s umyvadlem poslouchala, jak Hanchitta bojuje s prostorem...jak naráží do dveří ve snaze sundat si mokré přicuclé kalhoty....jak omylem kopla do mísy...žbluňk...co tam asi spadlo...povzbuzovala jsem Hanchittu veselými výkřiky a ona mi rozjařeně odpovídala.
"Už to bude, madam?"Dveře na dámské toalety se rozlítly. Nějaká paní se dožadovala práva vykonat potřebu. Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.
Za minutu přišla jiná paní. Zakroutila jsem opět hlavou.
Když přišla třetí paní, přestalo mě kroutit hlavou bavit, otevřela jsem dveře a mnohohlavou frontu jsem se spikleneckým mrknutím upozornila:
"Strpení, už už budem!"
Na důkaz mých slov se ozvalo chrčivé spláchnutí, z kabinky vystoupila Hanchitta s kabátem, pod nímž vyčuhovaly kytičkované nohy v pohorkách. Cestou si vzala z mé hlavy klobouk, nasadila si jej a s zvítězoslavným úsmvem prošla zuřícím a z přirozené potřeby kroutícím se davem dam. Provázeny jejich zraky jsme opustily kavárnu, stylové dlouhé filosofické kabáty za námi (k Hanchittině pramalé radosti) mysticky vlály.
Hanchitta si majestátně vykračovala centrem velkoměsta. Já se prohýbala smíchy a z mých poznámek - nemohla jsem si pomoci - muselo být každému jasné, proč se směju. Jen jsem se v koutku duše obdivovala Hanchittině klidu. Já bych lezla kanálama a ona si takhle směle vykračuje!
Na koleji mi však podala vysvětlení, proč její sebevědomí nenarušilo to, že si přes ruku nesla na inkriminovaných místech mokré a hnědé kalhoty:
"I kdybych měla krátkou bundu a holej zadek, stejně budou všichni jenom čumět na muj klobouk."
Je to vlastně logické. Do kalhot se obvykle pistole s uřezanou hlavní neschovává, pod dlouhým kabátem by nebyla po ruce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gaius Eucaliptus Gaius Eucaliptus | 20. listopadu 2008 v 0:11 | Reagovat

Tak to je hustý, živě si to představuju. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama