Berserk

12. října 2008 v 10:07 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Že studium zušlechťuje a vede ke zdatnosti a ctnosti, si může myslet jen ten, kdo nikdy nic nestudoval. Kdo se nikdy nepokoušel hnán nepříčetnou studijní zuřivostí a děsem z vyhození za dvacet minut zbývajících do limitu odevzdání napsat seminárku o deseti normostranách,či přečíst v cizím jazyku za tři dny to, co jiní nepřečtou za celý život ani v mateřštině. Jde to, většina studentů je schopna takových duševních výkonů, že je to jim samým k neuvěření, nemá to však nic společného se ctností ani zušlechtěním. Jde o stav berserka, tedy bojového šílenství, jenž není vlastní jen metrákovým hroudám svalů plivajícím krev a sliny a točícím kolem sebe kyjem.


Novodobí berserkové netočí kyjem, spíš zuřivě buší do klávesnice počítače nebo otáčejí stránky skript s takovou vervou, že jim vlají vlasy. Sama s tím mám zkušenosti. Ač jsem, dá se říci, pilný student, i já se často dostávám do situace, kdy se čas zúčtování přiblíží zcela nečekán a vyžaduje okamžité a dvěstěprocentní nasazení.

Tehdy také plivu krev a sliny, nadávám jak dlaždič a mlátím pěstí do stolu při jakékoliv známce zdržení. Starosti běžných smrtelníků mi jsou cizí, nepochopitelné a uvádějí mě v běsnění. Obvykle si pak nepamatuji, co jsem dělala (Mám však za to, že jsem vznešeně seděla v křesle a četla knihu nebo si zapisovala poznámky, rodina to ale líčí jinak. Aby bylo patrné, že si ze mě jen utahují, uvedu některé z jejich nepravděpodobných historek.).
---
Rodinná pohoda u krbu. Popíjíme čaj a hovoříme o tom, co se dnešní den událo. Já se učím řečtinu.
Mamka: "Pan Šimek už nebude uklízet sníh na chodníku, protože se odstěhoval do Kameňáku..."
: Hó chrónos!
Mamka: "Tak jsem požádala pana Cábu, zda by se tam občas nezašel podívat...co myslíte, kolik by se za to mělo dát?"
Já: "Hó thanatos!"
Táta: "Musíme prořezat ten jasan před domem a opravit sloupky u vrat, potřeboval bych, abys mi s tím pomohla."
: "Hó logos!"
Táta: "Tak jsme domluvený."
Mamka: (starostlivě) "Nechceš čaj, beruško?"
Já: "Ton desmoterion?"
Našim to začíná být divné, ztichnou.
Já: "Hó démos! Hó hippos! Hó filos! Hó sóphos! Hó anthrópos! Hó potamos!....
Mamka plaší.
Táta: (s bohorovným klidem)"Víš, že za tohle se vyhazuje z hospody?"
---
Mamka sedí v houpacím křesle u krbu a pospává. Náhle se otevřou dveře mého pokoje, z nich se vyřítím já všecka rozčepýřena, s fanatickým leskem v očích a hrozíc rukou (prý) vykřikuji cosi jako "Při svatém jméně!!!!" Načež zase zaběhnu zpět, dveře třísknou a ze zdi nad nimi se sesype omítka.
Já sama jsem měla za to, že jsem vyšla ze své komnaty, abych s pomocí rodiny přišla na takové to slovo, jímž vyjadřujete, že někoho ve jméně bohů důtklivě prosíte, aby něco učinil čili nic, což mělo být překladem latinského slovesa obsecro. Hned však, jakmile jsem plénu sdělila svůj filologický problém, vzpomněla jsem si, že oním slovem je zapřísahat, takže jsem se na místě otočila a zase se vrátila k práci, jež, jak známo, nečeká. Mamka to očividně vnímala jinak.
---
Měl přijet technik, jenž by nám zpřístupnil digitální televizní vysílání. Nepřijel. To tátu nepotěšilo, chtěl se totiž dívat na fotbal. Tomuto technikovi, jenž spravuje u nás věčně nefungující elektroniku, říkáme domácky Pekes Héres.
Táta: "Dneska se tedy nevytáhl, ten Pekes Héres."
Já: (nepřítomně) "...Co je s ním?"
Mamka: "Měl přiject seštelovat televizi."
Já: "Kdože??? THEMISTOKLES???"
---
Včera jsem - údajně ale prý zcela v klidu a příčetna - rozjímala nad tím, kdo byl ten Iughurtův nejvěrnější Bomilkar, jenž měl co nejskrytěji zavraždit jakéhosi nevděčníka. Výsledkem maminčina poradního brainstormingu je následující anketka. Tak se ukažte, jak se vyznáte v punských jménech!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo z následujících osob nebyl příbuzným Hannibala? (Ano, toho, jenž stál před branami).

Hamilkar
Hasdrubal
Hordubal
Povětroň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama