To nejlepší z římské klasiky

24. září 2008 v 19:13 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Lidé o mně říkají, že jsem výstřední. A ti, co to neříkají, si to myslí (patrně způsobem, jenž není k řečení slušný). Ale zvažte pečlivě v mysli i v srdci, zda může být normální člověk, jenž - pravdaže z vlastní vůle - je nucen překládat ve většině svého volného času věty tak strašlivé, že je nelze pro jejich zjevnou zhoubnost uvést v úvodu ke článku? A otestujte se v nové anketce! (Kdo zahlasuje špatně, ten bude mnou zavržen).

V tomto textu se budu chlubit cizím peřím, peřím antickým. Jen pohleďte, jaké skvosty se nacházejí ve skriptech s nevinným názvem "Latinská syntaktická cvičení". Člověku přichází na mysl výrok Kazatelův, že vše je jen marnost a hnoba za větrem, když máte v mateřštině potrhle formulované souvětí klasikovo, jež se snažíte z praktického hlediska zbytečně a s devadesátidevítiprocentní pravděpodobnotí nesprávně přetransformovat do původní podoby, a to za dobu, která stačí k důkladnému umytí skoro čtyř set šálků od kávy.
Cicero: Mezi věcí a neživou a živočichem je největší rozdíl v tom, že živočich něco koná. (To by mě zajímalo, co je v tom případě Hanchitta.)
Otcové (ano, vaši!) shledávají nedůstojným, že dýcháte, že vydáváte zvuky, ba že máte podobu lidí!
Často jsem ho slýchal, jak tvrdí, že si na psaní nezvykl a že psát nemůže (pche, mně by to nikdo nesežral).
Byla mu položena otázka, jestli snad Archelaa nepokládá za šťastného. (Už víme, kde pan Machula bral v angličtině věty jako "Velká růžová žirafa byla posazena na bicykl kousajíc pánův klobouk.")
CAesar města, i když hájeného jen nemnoha obránci, přece nemohl dobýt. (Nejklasičtější klasika).
Hráli jsme původně roli lykúrgovskou, ale den ze dne se stáváme povolnější. (???)
I když jsem v diskusi dosti mírný, přeci jen se občas trochu rozčílím. (Uži vidím, jak ze sebe prskaje pěnu trhá tógu.)
A na závěr jedna obzvlášť pěkná:
Tomuto (muži) se nedivím - co měl dělat jiného? - divím se oněm vzdělaným a váženým lidem, že za prvé strpí, aby nějaký věhlasný člověk, jenž se často nejlépe zasloužil o stát, byl tak snadno urážen špinavými řečmi, a za druhé, že si myslí (ti vznešení lidé ze začátku pozn překl.), že pomluvou (řečenou od) špatného a ničemného člověka mohou urážet něčí slávu a důstojnost,a konečně že necítí to, z čeho se zdá, že již podezřívají mě:tedy že útok onoho se může poznenáhlu obrátit na ně zuřící.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evidlo evidlo | 24. září 2008 v 22:17 | Reagovat

A jak bude vypadat to zavržení? Bude tam pláč a skřípění zubů?

Btw - ty víš jak kdo hlasoval? Protože nejméně dva již jsou zavrženi - není-li to ten chyták, že ani jednu z těchto vět žádný klasik nepronesl, a eo ipso všechny odpovědi nakonec za správné uznány býti musí :-P.

2 Lilia Livida Lilia Livida | 26. září 2008 v 11:57 | Reagovat

Jestli to vím nebo nevím, nebudu zde uvádět, aby nikdo nepřišel o motivaci:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama