Konec světa na Orlíku

3. září 2008 v 21:07 | Lilia Livida |  latibulum draconis
Stručné shrnutí herních událostí na Orlíku pro nepřítomné. Předem varuji, že to je sice hutně informativní, ne však příliš zábavné čtení.

Stateční moji milí!
Svět je starý. A Já bych se už teoreticky mohl cítit také tak. Jsem jako on. Pořád stejný. Má tajemství jsou pořád stejně tajemná a věci, které jsou každému na první pohled zřejmé, stále nikoho nepřekvapují. V Mé mysli panuje nuda. Řečeno ústy klasikovy, už Mě ani nezajímá, jestli Mě ještě vůbec něco zajímá. Takže vám oznamuji, že bude Konec Světa. Doufám, že vy to nezbabráte jako všichni ti, které jsem si k tomuto účelu vybral před tím, a že tentokrát to bude mít styl. Že to bude konečně NĚCO.
Je Mi v podstatě jedno, jestli Konci Světa pomůžete nebo mu zabráníte. Nechám to na vaší ctěné libosti. Organizací jsem pověřil někoho jiného, ale poněvadž byste se mohli jakožto jedni z důležitějších jsoucen vyskytujících se v universu právem cítit odstrčeni a zneuctěni, posílám vám tuto … řekněme pozvánku. A co se programu týče, bude to vypadat asi takto.
S pozdravem
Téměř Všemohoucí.
Dopis tohoto znění se snesl v proudu jasného světa za hlaholu trub a šelestu křídel z nebe dobrodruhům probravším se z podivného snu přímo do klína. I doteď bylo veškeré dění ve známém světě přinejlepším podivné, počínaje existencí Bivojovou a konče podivuhodně akčními sny, tohle však bylo přece jen trochu moc. Bratrstvo dračího soudku zase jednou k jejich pramalé radosti dohonila jejich hrdinskost a z ní vyplývající povinnosti vůči světu.
Jako první se strhla hádka o to, co s tím světem vlastně udělají. Shill a Legoland jej chtěli zachránit. Bivoj jej chtěl zničit. Orin chtěl vysvobodit svojí dračici. Balin navzdory své očividné přítomnosti vykřikoval, že tam není. Garett se jako správný skeptik zdržel úsudku a čekal, jak to dopadne. A poněvadž se nejvíce osob shodlo na tom, že svět je třeba hrdinsky zachránit, chutě se pustili do práce.
V souladu s prastarými legendami o konci světa se zemí Drakobijců potulovali podivní kostlivci, kteří kradli jídlo či je měnili v bezcenné skořápky. Zavládl hlad. Družina se rozhodla vydat se do své vlasti, aby zjistila, zda v tom nemá prsty jejich král Karel, však situace v jeho království byla stejná. Kostlivci - zloději jídla se od Karlových kostlivců lišili pouze tím, že první měli na čelech napsáno H, druzí K. Situace však začala být natolik povážlivá, že se po dobrodruzích začala shánět i královská rada a pověřila je objevením chrámu Hladu. Nebylo to nijak zvlášť obtížné toto místo najít, neboť do něj mířili všichni kostlivci s H na čele. Obtížné ale bylo dostat se dovnitř a ještě obtížnější dostat se ven, protože kdokoliv, kdo vstoupil, začal strádat strašlivým hladem (ví to zejména Garett, jenž byl nucen sežrat si vlastní boty). Velekněz Hladu byl hubený chlapík, kterého družina zničila naprostým přecpáním až k prasknutí. Příjezdu jezdce Hladu tedy bylo zabráněno.
To už však lid věděl, že Konec Světa je na spadnutí a začal panikařit. Přijde teď Mor? Nebo Válka? Vesničané a měšťané se v podstatě sami rozhodli pro Mor. Ze strachu před Černou smrtí začali zavírat všechny nemocné do ghett se špatnou hygienou a nedostatečným zásobováním, kde se skutečně brzy mor začal z logických příčin šířit. Skupina se marně snažila vyhledat toho vola, co to vymyslel (tedy velekněze Moru), a ten zatím vyvolal strašlivého jezdce, který šířil oheň pekelný, kudy jen projel. K jeho zničení bylo třeba konfrontovat jej s jeho veleknězem, jenž jezdcovy kroky řídil. Velekněze i místo střetnutí těžce vykoupili u jakéhosi podivného věštce (Shill musela obětovat své krásné zlaté vlasy, Orin krční mandle, Balin tuším vousy, Bivoj zuby, Garett chlupy na nohou a Legoland celé nehty). Chtěli-li zamezit řádění jezdce Moru, museli se obětovat, ale rozhodně to nešlo lehce, nikdo se nechtěl vzdát částí svého těla k nějakým zákeřným woo-doo účelům. Ale povedlo se, jezde byl zničen dříve, než stihl srovnat se zemí celý stát.
Podivný věštec zmizel a trochu se naň pozapomnělo, neboť jakýsi ctižádostivý člen Zemského Sněmu začal kázat, že je třeba vytáhnout do boje proti nemocným, kterých bylo po morové ráně pořád požehnaně a dobývali se do měst, kde se neprodyšně uzavřeni tísnili poslední zdraví. Nacházel mnoho zastánců i odpůrců a začalo se vážně schylovat k občanské válce. Onen mladý šlechtic, jak se družina záhy dovtípila, byl ve skutečnosti jezdec Války. Jej se podařilo zneškodnit ve skutečně hrdinské bitce - souboji typu "boloňský lesík". Než samotný jezdec byl snad drsnější jeho velekněz se svými pomocníky, ale po celodenním klání se podařilo velekněze zničit a Válka, jsa zahnán do kouta, se poražen vzdal.
Ve zničené zemi každý, kdo zbyl, očekával příchod posledního a nejstrašlivějšího jezdce - Smrti. Vše nasvědčovalo, že Apokalypsa skutečně vrcholí - nebe se potáhlo tmavými mraky, živenými dýmem z doutnajících lesů. Mezi kouřem probleskovalo rudé nebe. Kolem cest se válely tu na hromadách, tu jednotlivě sežehlé, do černa rozežrané mrtvoly. Kolem bloudily kostlivci a v nemnoha vesnicích dosud přežívali vyzáblí a vystrašení lidé.
Jednoho dne se začaly mrtvoly zvedat a kamsi putovat. Družina, nemajíc jiné vodítko, je následovala až k chrámu Smrti, jenž se sám stavěl z přicházejících těl. Zel však prázdnotou a žádný velekněz se v něm nenacházel, pouze nějací nezranitelní přisluhovači. Skupina si vzpomněla na woo-doo věštce, který jim posledně dobře poradil. A skutečně, poradil i tentokrát: proti jezdci Smrti je třeba nasadit ještě větší sílu - tedy vrátit Karlovi jeho nekromantské schopnosti.
Karlovi se ten návrh pranic nelíbil. Zdálo se, že o tom ví své, nakonec se ale nechal přesvědčit a Legoland jej podle instrukcí věštce v chrámu Smrti korunoval jeho čelenkou.Jenomže ouha, zde se ukázalo, že družina i s Karlem sedli na lep pravému veleknězi Smrti, jenž svou zodpovědnost chytře hodil na Legolanda, z nějž se tímto začal stávat nemrtvý, a Karel se nestal bojovníkem proti Apokalypse, ale Jezdcem Smrti. Než jeho povahu zcela pohltilo vědomí Konce světa, dal možnost družině utéct, jediným pohybem ruky ale vyvraždil většinu členů Legolandova řádu, kteří tvořili doprovod.
Nápovědu k dalšímu postupu poskytl samotný Legoland, jenž si jako velekněz v transu prozpěvoval písničku následujícího znění:
Smrt je cesta tam
Nemá směr zpáteční
Kráčí po ní každý sám
Svůj pochod smuteční
Lze jen spoutat kroky Smrti
Když nad novým bytím žasne
Jen než pravicí jej zdrtí
Možno dát příkazy jasné
Smrti rozkázat smí jen ten,
Jenž silnější než ona je
Spánek smrti je jen sen
Nad nímž snad cit vyhraje
Družina z toho bystře vydedukovala, že zabít jezdce Karla může jen někdo, ke komu jej váže citová vazba, a to nejlépe nějaké "nové bytí". To vše ukazovalo na jeho dceru Magdalénu. V opravdu srdceryvné scéně Karel jakožto Jezdec svou dceru poznal a nechal se jí zavraždit vlastní kosou.
Družina tedy slavila další velké vítězství. Dohrou konce světa byla Legolandova snaha přestat být nemrtvým, což obnášelo znovuvyvolání jezdce Smrti. Karel na sebe musel přijmout úlohu jezdce a velekněze zároveň, a když jej Magdaléna podruhé zabila, konec světa se jevil být načas odvrácen. Poslední naděje Apokalypsy však stále bude živa v potomcích Karla, kteří po něm "zdědili" dispozici k tomu, být jezdcem Smrti, pokud se nalezne někdo pověřený k tomu je vyvolat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama