Dračí doupě - Harlekýn

27. září 2008 v 20:33 | Lilia Livida |  latibulum draconis
Když bude nejhůř a ukáže se, že pravdu děli zlí jazykové řkouce, že klasické jazyky a znalosti starých kodexů k uplatnění nestačí, budu se živit jako spisovatelka červené knihovny. Aneb literárně zpracované dobrodrodružství Sváči hrané bez kostek, které s jejím dovolením "uveřejňuji".

Adunavel byla tajuplnou postavou královského dvora. Démonicky krásná elfka se vždy načas objevila, aby popletla srdce synků velmožů zasedajících na zemském sněmu a aby měly dvorní dámy královny Ludviky o čem vést klevety. Skutečnou příčinu jejích občasných návštěv znala však jen ona sama a pouze jedna další osoba ji tušila.

Abelardovi bylo zřejmé, že Adunavel je příliš samotářská na to, aby z vlastní vůle vyhledávala snobské večírky šlechty nebo bujaré pitky se svými družiníky. Proto bylo tak zvláštní, že se na nich poměrně často vyskytovala. I to mu bylo pohnutkou k tomu, aby neodmítal všechna pozvání, u nichž to bylo jenom trochu možné, jak měl jinak ve zvyku kvůli svým sporům s hrabětem Kryštofem z Polžic a Bezdružic, a aby zjistil, co je společným jmenovatelem společenských událostí, které Adunavel zdobí svou přítomností. Poměrně rychle díky svému výcviku zjistil, že to, co tajemná dívka hledá, je on sám. Na jednom z plesů vyzval Adunavel k tanci, aby jí pomohl k vyjádření. Tóny menuetu však dívku nepovzbudily k žádné rozmluvě a její stísněnost byla čím dál tím hmatatelnější.
"Omluvte, že vynechám obvyklé společenské řeči o počasí a nemožném účesu hraběnky Matyldy, ale měl jsem dojem, že mi již delší dobu chcete něco sdělit." Koneckonců, Adunavel byla válečnice a na ty je nejlépe mluvit přímo a bez vytáček. Uhnula pohledem a chvíli mlčela, soustředíc se plně na tanec.
"Ano. Chtěla jsem s vámi mluvit." Potvrdila pochvíli. Pak se opět odmlčela. Abelard ji nechal hledat vhodná slova. Vlastně se bavil, i když věděl, že žena, se kterou tančí, právě prožívá nejtrapnější chvilky svého života. "Chtěla jsem vám to říct už dříve," pokračovala zvolna a na jejím hlasu kupodivu nebylo znát napětí, "ale neměla jsem k tomu odvahu. Vím, že máte manželku…"zarazila se, a když zjizvený elf stále nic neříkal, ještě dodala: "…ale o tom, co k vám cítím, již nemohu dále mlčet. Nekladu si svým vyjádřením žádné nároky…jen chci, abyste to věděl. I kvůli mně samé." Odmlčela se a sklopila oči. Chvíli tančili mlčky.
Černá Dýka byl rozhodně mužem vysokých ideálů, život jej však naučil, že ideály jsou jedna věc a život věc druhá. Pokud chtěl přežít, musel vždy v prvé řadě bojovat o ten život. A ideály s léty praxe nájemného vraha šly stranou i v těch záležitostech života, kde by je mohl s trochou vůle udržet. Proč by se ale o to měl zrovna on snažit? Hlavou mu blesklo pár rozhovorů s veleknězem Ignácem a málem se začal za to, co se chystal říci, stydět. Vzpomněl si i na v těchto ohledech odporně ctnostného Karla a svou věrnou manželku Azoth. Jenomže Ignác byl světec, Karel napůl nemrtvý a Azoth byla prostě zvláštní. Oni bojovali o své ideály, on o svůj život. A mystická elfka před ním byla život.
"…Nekladete si žádné nároky? A co mi tedy vlastně nabízíte?" Tohle bylo zlomyslné. Ale nemohl si pomoci. Adunavel zarytě mlčela, jak nakonec čekal. "Jak jste řekla, víte, že mám ženu. Nabízíte se mi…ehm…jako na vedlejší úvazek?"
Opět ticho. Nebylo to od něj hezké, ale byla to jedna z jeho drobných radostí, vychutnat si její rozpaky.
"Jde mi o vaší přítomnost. Můžeme přece hovořit…" Adunavel se nenechala potopit a rozpaky nedávala znát. Vyznělo to vlastně hrdě a Abelard se přece jen někde v hloubi duše zastyděl.
"…jistě budeme mít o čem. Oním vedlejším úvazkem bych vás urážel…a nejen vás, ale i sebe a svou manželku. Ale přesto: musela jste tušit, že riziko, že si jdete pro ponížení, je obrovské. Přesto jste to udělala. To jste vůči sobě tak čestná?" zeptal se velmi tiše. "... nebo tak hloupá?" Dodal sotva slyšitelně. Jedovatost si nemohl odpustit, i když toho téměř vzápětí zalitoval.
"Asi oboje. Ale spíš hloupá." Řekla Adunavel odhodlaně a podívala se mu do očí. Byl to pevný pohled, který jej ujistil o tom, že tentokrát přestřelil. Tohle nebyla žena, která by si zasloužila, aby si s ní hrál.
"Nechtěl jsem vás urazit. Bude mi potěšením se s ženou takové krásy, inteligence a charakteru, jako jste vy, občas…projít při měsíčku." Obdaroval Adunavel svým křivým úsměvem. Menuet právě končil. Také se usmála a záhy zmizela v davu tanečníků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama