Byl jsem tu. FANTOM B.P.

5. září 2008 v 22:52 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Kdyby se za trapasy u čerpacích stanic platilo, byla bych milionář. Ač se to zdá neuvěřitelné, na světě je další pumpa, kde se zase nemůžu hodně dlouho ukázat.

Jakousi šťastnou náhodou jsem dnes při cestě na šerm nabrala stopaře. Obvykle to nedělám, byla bych nerada, kdyby o mém posledním pomýlení informovaly pro mou indispozici noviny. Tento mladíček se mi však všecek nešťasten vrhl pod kola, že prý jde pěšky do Písku a ono tam nic nejezdí! (Ještě aby jezdilo, když silnice je rozkrtkovaná od východu až na západ, aby se jó nikam nedalo dojet). No bylo mi jej líto a navíc to byl docela štramák, tak jsem jej nabrala.
Věděla jsem, že je mi nabrat benzín. Ale přecejen to byl holobrádek, před ním jsem se trapasu nebála a chutě zastavila na pumpě v Albrechticích. Pěkně jsem zajela, hadice dosáhla, ani boty jsem si nepolila...tak kde bude dneska ten háček?
"Ona ta pumpa..."pravil nesměle mladý muž, "...je asi zavřená."
Aha. Vskutku. Regály prázdné, dveře zajištěné proti nevítaným hostům. Mou důstojností to však nepohlo a vyrazila jsem dále k Písku a jen se modlila, abych nezůstala viset někde na konci světa (úředně ověřený konec je Jehnědlo, pak už je jen pád do hlubin pekelných).Ale dojela jsem, i když rafička plnosti nádrže bušila do nárazníku a iritující oranžové světýlko svítilo ještě výrazněji než obvykle. Zastavila jsem u OMV naproti Robinojlu, kde byli svědky mé poslední ostudy.
,Snad se mezitím nestihli navzájem informovat,´ napadlo mě, když jsem zkontrolovala své parkování a zjistila, že opět stojím moc daleko. Řekla jsem si ale, že se toho nebudu bát, a zuřivě jsem škubala za hadici tak dlouho, dokud jsem si opět nevylila benzín do bot (můj běžný repertoár) a nevrazila hadici do nádrže. Unavena svým výkonem jsem se opřela o auto.
Ale! Ó hrůzo - ono se rozjelo! Stopař, jenž dosud apaticky seděl na místě spolujezdce, sebou začal zmateně škubat a očividně se snažil zachránit holé bytí.
"Brzdi, vole, BRZDI!!!!"Řvala jsem na něj, co mi jen hlasivky umožnily, protože byla zavřená okýnka. Slyšeli to všichni, hlavně partička zevlounů posedávajících pod slunečníky před vchodem do prodejny, akorát on ne. Auto mi ujelo možná o metr a půl, než študentíka napadlo zatáhnout ručku. Rudá až za ušima, přesto však s grácií sobě vlastní jsem proplula davem hýkajících čumilů k prodejnímu pultu, abych zaplatila.
"Slečno...kdybyste si řekla, my bychom ván natankovali! A takového kavalíra máte, a on nepomůže!" domlouvala mi paní prodavačka. Opět se mi nedostávalo slov k odpovědi a raději jsem opustila místo činu. Pokud vím, v Písku jsou už jen dně pumpy, kde ještě mohu tankovat s čistým štítem. Otázkou zůstává, kde budu šermovat pak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 6. září 2008 v 10:48 | Reagovat

Květinko, neměla by ses raději domluvit s tatínkem, aby ti dával pouze auta s plnou nádrží?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama