Září 2008

Dharmačakrapravartanasútra

30. září 2008 v 22:48 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Studium je oboustranný proces. Něco studujete a ono si vás to studuje rovněž. A navíc, pozvolna vás to mění (Přičemž vaše šance na změnu vědeckého diskursu je minimální. Je to nespravedlivé.). A než se nadějete, píšete věty, které vypadají, že je někdo neobratně přeložil z latiny, odmítáte si koupit černomodré tričko, protože není heraldicky správně, a článek o roztržitém profesorovi bezmyšlenkovitě nazvete sanskrtsky Dharmačakrapravartanasútra.


Zápisky z fronty

28. září 2008 v 18:21 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Nadpis je pravdivý, opravdu budu psát o prostředí, ve kterém není životu bezepečno, musíte dělat, co dostanete rozkazem, ať s tím souhlasíte nebo ne, a ti výše postavení vám na buzerplace dají důrazně najevo, že špatně spali a nesedla jim snídaně. Čtěte zápisky z polního lazaretu, kam jsem se dostala vlivem neustálého postávání ve frontách. Je to boj. Chcete-li si vydobýt jen minimum svých práv (potvrzení o studiu, sleva na vlak, šalinkarta, ošetření u doktora, potraviny, záchody, předměty...), vykoupíte to vysláním na frontu. A fronta je zlé místo, kde se naplno projeví lidská bezmocnost, když se jako sardinka mačkáte nalepeni na x dalších ubožácích a jediné, co můžete, je nadávat a kolabovat. Já činím obvykle obojí,a druhá činnost mi umožnila z klidu mého smrtelného lože psát tento článek a uvažovat o frontách jako komplexním akademickém problému.

Dračí doupě - Harlekýn

27. září 2008 v 20:33 | Lilia Livida |  latibulum draconis
Když bude nejhůř a ukáže se, že pravdu děli zlí jazykové řkouce, že klasické jazyky a znalosti starých kodexů k uplatnění nestačí, budu se živit jako spisovatelka červené knihovny. Aneb literárně zpracované dobrodrodružství Sváči hrané bez kostek, které s jejím dovolením "uveřejňuji".

Gymnaziální seminární práce - Ignác z Loyoly a Kláštery

26. září 2008 v 14:23 | Lilia Livida |  tracti docti
Jelikož jsem stižena chorobou, nemusím nic dělat a mohu se věnovat věcem, které jinak obvykle odkládám na dlouhé zimní večery a při dlouhých zimních večerech na důchod. Má nemoc je ale pro informací lačné duše štěstím v neštěstí, neboť jsem se rozhodla volný čas věnovat zpřítupnění dalších mých pokusů o "odbornou" činnost.

To nejlepší z římské klasiky

24. září 2008 v 19:13 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Lidé o mně říkají, že jsem výstřední. A ti, co to neříkají, si to myslí (patrně způsobem, jenž není k řečení slušný). Ale zvažte pečlivě v mysli i v srdci, zda může být normální člověk, jenž - pravdaže z vlastní vůle - je nucen překládat ve většině svého volného času věty tak strašlivé, že je nelze pro jejich zjevnou zhoubnost uvést v úvodu ke článku? A otestujte se v nové anketce! (Kdo zahlasuje špatně, ten bude mnou zavržen).

Tak jak jste se měli o prázdninách?

21. září 2008 v 23:37 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Otázka, kterou na začátku školního roku položí učitel snad každého cizího jazyka. Čekala jsem, že tomu tak bude i u latiny, když jsem se poprvé s blaženým pocitem zřítila na židli v posluchárně A31 a v napjatém očekávání první opravdové přednášky v tomto semestru zaujala pohodlnou polohu á la páté pivo. V hlavě jsem si sumírovala nějaké to latinské povídání o tom, co jsem dělala o prázdninách, no na co jiného by se taky mohli první hodinu latinské syntaxe ptát? Ale jak to kurňík vyjádřit, když umíte jenom věty jako "Caesar, spatřiv uťatou hlavu Pompeiovu, hořce zaplakal" a "Když vojevůdce vytáhl z Říma, barbaři se stáhli do svých oppid"?

Black books aneb momentky z knihkupectví

14. září 2008 v 17:12 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Jak jsem již zmínila v předchozích článcích, mám brigádu v knihkupectví. Naivně jsem si to představovala tak, že si jako zhýralý Ir ze seriálu v nadpisu hodím nohy na stůl mezi svazky knih prastarých a záslužných, budu popíjet Merlota a nadávat zákazníkům. Místo toho však běhám celý den mezi regály a na hosty shánějící Stolničení a Albánštinu pro samouky vrhám americké úsměvy, když klečíc na kolenou doluji požadovaný spis z nejzazších koutů regálu. Nestěžuji si však na svou práci, aspoň to není nuda.

Zásah symbionta

13. září 2008 v 19:37 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Dnešní článek není o vesmírné invazi a není ani tak docela o mně, ale mém symbiontovi. Říkám mu familiárně Záňo. Ano, nemýlíte se, jde o starého dobrého Záněta (lat. Inflammatio). Poslyšte tedy, co ten syčák zase provedl.

Rodinné i jiné hlášky a frazeologie

9. září 2008 v 0:01 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Škoda, že mě nenapadlo zaznamenávat skvosty, co se u nás doma (ale i na jiných místech, třeba v naší šermírně) říkají, už dříve. Zde je jen výběr těch nesmrtelných, které neodvál ani všemocný tok času. Časem je budu doufám doplňovat, až zase někdo zaperlí :-).

Magie zvuku

6. září 2008 v 23:36 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Když začínám něco psát, obvykle mám jen určitý nepřesný plán, o čem to vlastně bude, jenž bývá vystižen nadpisem. Dnes chci psát o varhanách a jejich vznešeném zpěvu. Ale možná to bude spíš o Klubu přátel Jihočeské komorní filharmonie. Okultní to bude tak jako tak.