Jednoho dne byl u nás doma zaznamenán i tento podivuhodný hovor.
Mamka: Nejenom, že se nám ztrácí ponožky - máme od každý jen jednu. Teď už je to i s botama. Proč se na hale válí jedna teniska a jeden černý tátův divadelní střevíc?
Táta:Pravda je taková, že nechybí jeden střevíc, nýbrž jeden přebývá. Černé divadelní střevíce jsou totiž tři. Jsou v předsíni.
Mamka: ( vynáší z verandy pár bot. I s botou na hale jsou opravdu tři stejné) No to je možný opravdu jen u nás. Jak se to mohlo stát? To má u nás někdo tři nohy?
Já:Já vím, čím to je. V divadle si totiž všichni musí zout nepohodlné boty a pak před přestávkou se fofrem hledají pod sedačkama. Táta jí jistě někomu uzmul.
Mamka:Nesundával sis včera po pohřbu pod stolem boty?!? Nesebrals je někomu?
Táta:No prosimtě. Již ráno před pohřbem jsem shledal, že mám tři střevíce. Na pohřeb jsem však vyrazil ve dvou a se dvěma jsem se taktéž vrátil.
Já:Moje druhá teniska je na šermu…
Mamka: No, kdyby šlo o jednu botu, dobrá je, ale tři?
táta: Chmchm… U nás se totiž všechno ztrácí. Tak například knížky. Před lety, když v šesté třídě děti četly Máchu, beze stopy zmizel Živý Třpyt.
Já:S tou knížkou nemám nic společnýho. V životě jsem jí neviděla. A nečetla jsem jí v šestej třídě, nýbrž v sekundě. Vlastně ne, v tercii, totiž, blbost, v septimě. Né, v sextě!
Táta:No vidíš. Pak jí snadno ztratíš. Také jsem Jirkovi představoval Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Taky se ztratila.
Já:No vidíš, s tím já ale nemám nic společnýho.
Táta:Jak to. Nedávno jsem ti jí doporučoval, když jsi četla Haška.
Já: No jo, to už jsi ale jenom říkal, že jí nemáš.
Táta:Ono je to totiž tak, že to Jirka odváží do Krumlova a tam to vyměňuje za pivo. Ztratila se taky Kleť. Jistě teď už visí v Babylóně…Ještě se dočkáme toho, že se nám z haly začnou ztrácet parohy…ty najdeme taky v Babylóně.
Skvělej blog a skvělí zážitky :)