Mater familiae

28. srpna 2008 v 20:15 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Má drahocenná mateř je na první pohled elegantní dáma v nejlepších letech, kterou v dobré společnosti uhlazení lidé oslovují paní magistro nebo dokonce paní profesorko. Správně je paní bakalářko a magistro, to před ní ale neříkejte nahlas, ona přece nestudovala tři vysoké školy kvůli titulům. Abych zbourala auru vznešenosti, ale i určité suchopárnosti, která se kolem ní tímto buduje, poodhalím v následujících řádkách něco z jejího řádění, jež však před světem bedlivě tají.

Babka kořenářka aneb maminčina domácí lihopalna.
Její zálibu v pěstování a sbírání rozličného býlí jsem objevila teprve nedávno, a to když jsem přijela domů z jakýchsi dálav a seznala jsem, že se nemůžu nastěhovat do svého pokoje, neboť je tam vše obloženo napůl uschlou, ale silně aromatickou zelení. Svazečky máty, šalvěje, kominíčku, rulíku a bolehlavu obepínaly lustr, pokrývaly všechny dostupné rovné i sešikmené plochy, ba i podlahu. Vymotala jsem se silně omámena ze svého pokoje a ptala se, co to má znamenat. Mamka na mě šibalsky mrkla a spiklenecky zašeptala, že bude vařit meducínu.
A vskutku. Špajz se začal poznenáhlu plnit lahvičkami s nápisy jako "likér aronie 2008", "karmelitánské kapky - užívat s mírou!", popřípadě ještě "severjanský všehoj" staršího data. Objevení další lahvičky s tekutinou hutné konstituce obvykle předchází to, že se mamka zavře do kuchyně, odkud voní bylinky a čistá slivovice. Vyleze po několik hodinách perné práce se samolibě šťastným výrazem ve tváři a ptá se, jestli nás náhodou někoho nebolí žaludek, neboť na to má skvělý likér. Většinou se někdo ochotně přihlásí. Jestli to na ten žaludek pomáhá, se většinou nezjistí, ale rozhodně je potom veselo.
Maminčiny kluby a spolky.
Další podivností mé znamenité mater je vyhledávání členství v podivuhodných spolcích, jako například v Klubu přátel Jihočeské komorní filharmonie, České asociaci jogínů nebo - což je úplně nejtajnější - ve Spolku žebříkového kamene. Každá ze jmenovaných společností by si zasloužila vlastní článek (na něž patrně v budoucnosti dojde), obecně však lze poznamenat, že to jsou obvykle shluky vzdělanců a podivínů, co se zdraví šeptem "Stín zahaluje!", ve volných chvílích na liduprázdných místech stavějí menhiry či vzývají duchy u slovanských studánek a nejraději poslouchají díla Daria Milhauda či Francise Poulenca. Ze všech srazů se mamka vrací povznesena a hovoří o o vznešených ideách. Osobně vidím důvod této její zábavy v závislosti na kávě, neboť všichni filharmonikové, jogíni i stavitelé menhirů zásadně meditují nad tímto božským nektarem. Až budu velká, budu taky členem všech spolků a asociací. Zatím jsem jen v Klubu přátel Jihočeské komorní filharmonie a v Sokolu, ale už si brousím zuby i na Jednotu klasických filologů a Českou archivní společnost. v pití kávy už mamku doháním, ale ve spolcích ji jistě překonám!
Selka tělem i duší a genealogické tendence.
Maminka vyrostla ve městě a je typickým zástupcem buržoazní společnosti. Není jí však utajeno, že její předkové kam až oko dohlédne byli sedláci, a to svobodní sedláci! Dějiny tomu však chtěly jinak a vytrhly mou drahou mateř z kořenů (máme to komunistům stále za zlé!). Její snaha navrátit se k nim se projevuje především dvěma zajímavými fenomény:
1) Zahradnické práce. Mamka zdědila o předcích dům se zahradou v podšumavském městysu. Tamní pozemek jí slouží k zemědělskému vyžití. Ne, mamka neumí sekat kosou. Ani neumí prořezávat stromy. I založit kompost představovalo jistý problém. snahu jí však rozhodně lnelze upřít a místy to bývá i zábava. Například když jsem v potu tváře bily a mořily metr vysoké houštiny tupou kosou, kolem plotů se shromáždili sousedé a jen ze zdvořilosti si nechali rady až na doma. Dalším vynálezem byl vysoký záhon, který měl údajně šetřit záda, jak mi mamka nadšeně sdělovala, když jsem stála ve zhrouceném postoji s lopatou v ruce v metr hluboké, vlastníma rukama vykopané jámě, která k tomu účelu byla potřeba (jsem si jista, že mamčina záda žádnou škodu neutrpěla). o podobné zážitky sice není nouze, ale námaha nakonec přecejen nese své plody, jejichž výstupy se pak linou z maminčiných výtečných likérů.
2) Pátrání po předcích a objíždění příbuzných. Díky mamčině vzácné iniciativě se nám doma kupí role papíru popsané skutky našich předků (kterak prastrýček prohrál grunt v kartách, jak prababička nechtěla pradědečka a utekla mu, jak jiný prastrýc poznal jen tak od odka, zda není slečna v očekávání atd.), staré fotografie, u kterých nikomu není jasné, čí je to vlastně neteř, papuče, šátky a pletené ponožky od vzdálených tetiček a spousty pohledů k vánocům a Velikonocům z celých jižních Čech. Vědět o širokém příbuzenstvu však skýtá i další výhody, jak se například ukázalo, když bratr dostal v jídelně zadarmo oběd, protože prastrýc vyléčil prabábu kuchařky. O tomtéž faktu svědčí i to, že mamku ve všech vesničkách, co jich pod Kletí je, v šencích poznávají štamgasti a se slou v oku jí třesou znavenou pravicí řkouce "no to je přece ta Madlenka Mašků!
O mamce by se toho daly napsat stohy, pro dnešek to ale bude vše. Nebudu riskovat, že nedostanu večeři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama