Legolandův lov

18. srpna 2008 v 23:05 | Lilia Livida |  latibulum draconis
Toto je mým dílem jen z části. Vzniklo to s hráčem Legolandem při čekání na uvolnění planše na šermu za asistence barbara Bivoje. Výsledek je skutečně pozoruhodný, i když téměř určitě nepochopitelný.

Lov vznešeného Legolanda
(Zaznamenáno dle "skutečných" událostí J)
Kdo ví, proč se vlastně kníže Legoland rozhodl zanechat uřezávání rukou a vést si jako skutečný aristokrat. Snad to bylo chrabrým svědectvím architekta Xaviera, špiona krále Walrama z Warenne. Možná ho změnila jeho žena. A nebo možná jen zestárl a zmoudřel. Ale ať už byl důvod jakýkoliv, je jisté, že Legolandem pořádaný lov na všechny zapůsobil kladným dojmem, pročež i pohled nejvyšších představitelů státu na jinak rozporuplného knížete se od základů změnil. Kde jsou ty časy, kdy neposeda při křtinách plašil koně hostům a vyrušoval v kostele!
Pánskou jízdu na radu zkušených odborníků zorganizoval v loveckém zámečku, jenž původně patřil hraběti Guillaumovi z Werdenbergenu. Tamní obora oplývala hojností divoké zvěře a všelikého veškerenstva, čímž se celá akce stávala přitažlivou i pro skeptické hosty, jakými byli například hrabě Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a jeho syn, jenž zejména si nenechal žádnou honbu ujít, i kdyby tam měl být celý regiment potrhlých Legolandů.
A proto, když nastalo jedno slunné sobotní dopoledne, dostavili se všichni pozvaní: král Karel se svým jednorožcem, Polžici a Bezdružici na bujných vranících, otec Ignác na koni stejně starém a důstojném, jako je on sám, a nechyběl ani Abelard, ovšem bez oře.
"Jak tě napadlo jít na lov bez koně? To jsi takovej amatér?"Obořil se na něj Legoland.
"No, víš…já na ty koně moc nejsem. Myslel jsem, že mi nějakého půjčíš."
Během dopoledne se však ukázalo, že jediným amatérem nebude Černá dýka na vypůjčeném koni. Už při pouhém stopování statného jelena dvanácteráka se zadní voj, tvořený králem, veleknězem a Abelardem, neustále ztrácel. Zdatní lovci Kryštofové a Legoland na to však zapomněli ihned poté, co se mezi stromy objevilo vznešené paroží jejich jelena.
"Vyženeme jej na palouk a tam ho dostaneme!" Navrhl šeptem starší Kryštof.
"Ne. Budeme ho pronásledovat lesem. Je to čestnější. A dobrodružnější," oponoval mladý Bezdružic s leskem v očích téměř fanatickým. Jeho otec se tázavě zadíval na Legolanda. "Ulovíme ho v lese," rozhodl kníže.
Jelen záhy ucítil přítomnost lovců a dal se do zběsilého úprku. Dokázal unikat poměrně dlouho; kličkovat v trysku mezi stromy bez držení, aby bylo možno vystřelit z kuše ve chvíli, kdy kůň má ve skoku všechny čtyři nohy nad zemí, nebylo jednoduchým úkolem ani pro zkušené jezdce. Nakonec však se přece jen podařilo Legolandovi a Bezdružicům několika přesnými ranami krále jelenů skolit. Po nějaké době doběhli i sloužící, kteří cenný úlovek odnesli k pozdější úpravě. Kryštof senior se rozhlédl.
"Kde máme zadní voj?" Zajímal se.
"Nejspíš někde sbírají ze země Abelarda," usmál se jeho syn. Po delším čekání však bylo jasné, že nehoda tohoto druhu by je nemohla zdržet tolik. Legoland se dal do stopování. Otisky kopyt tří koní je dovedly až na palouk, na nějž Kryštof starší chtěl vyhnat jelena. Mezi stromy se odehrávalo šprýmovné divadlo. Uprostřed palouku se klidně popásal mohutný zubr a nevěnoval nejmenší pozornost důstojnému bělovlasému jezdci, který se objevil na druhé straně paseky. Otec Ignác zvedl svou lehkou kuši a zacílil. Jeho šipka trefila zubra do krku. Zvíře přestalo škubat trávu a otočilo se na kněze. V tu chvíli z houští lemujícího palouček vyběhly další osoby.
"Nechcete s tím pomoct?" Zakřičel Legoland na plížícího se Abelarda.
"Ne! My si ho ulovíme sami!" Odsekl elf.
"Braňte kněze! Braňte kněze!" Plašil král. Ignác však již dávno obrátil svého koně a důstojně odklusal kamsi do tmy lesa. Zubr, rozrušen hlukem a svištícími šípy, které po něm Karel bez výsledku střílel, otočil se na něj a chystal se k útoku. Král zbledl a očividně rozvažoval, jestli se má pokoušet dál střílet, nebo radši zahodit kuši a utíkat, co mu nohy stačí. Situaci však vyřešil kouskem pravého sicca Černá dýka. Zatímco byl zubr plně zaujat králem, obklíčil ho a ze zálohy mu skočil na hřbet, chtěje tura probodnout dýkou. Zubr se splašeně rozběhl do lesa. "Střílejtééé!"Ale ne na mě!" ječel Abelard, jenž se křečovitě držel zubra za rohy a dost nebezpečně nad ním povlával. Do pronásledování se sice dal i Karel, bez koně však nebyl příliš platný. Situace byla natolik povážlivá, že se doposud nečinně přihlížející zdatní lovcové rozhodli zapojit. Šíp knížete Legolanda se zabodl zubrovi přímo do srdce. Zvíře se v trysku svalilo. Abelard mu ještě stihl zabodnout dýku mezi lopatky a pak z něj s příznačnou elegancí seskočil.
"Chá, zabil jsem zubra! A to bylo řečí o amatérech," zářil radostí Černá dýka. Záhy dorazil s jazykem na vestě i král Karel.
"Já ho… (nádech, výdech)…taky skoro skolil!"
"Jak ho uděláme?" Rozjímal Harant senior na cestě zpátky.
"Se šípkovou!" Vykřikl Kryštof mladší.
"Se zelím!" Oponoval okamžitě Karel.
"Co je to za nesmysl, zubr se zelím?" Přidal se Kryštof otec.
"To že je nesmysl? Zubra se šípkovou může jíst jen totální ignorant a amatér!" Prohlásil Černá dýka.
"A to říkáš ty, mistře lovčí?" poškleboval se Harant junior.
"Mír, pánové, pax. Uděláme půlku zubra se zelím a druhou půlku se šípkovou. To samé učiníme s jelenem. Co říkáte?" Navrhl Legoland. Bouřlivá diskuse utichla - návrh byl přijat všeobecným souhlasem.
Po vydatné večeři již značně přiopilý Kryštof Harant syn s menšími problémy vyskočil na stůl mezi zbytky zubra, zmatenými posuňky si zjednal klid a začal pořádat závody v pití. (Mezitím co se Kryštof snažil vyjádřit, o co mu vlastně jde, dorazil na své herce postrach Hlavního města - Bivoj, zvaný Olověná tvář, jenž, byv vřele přivítán, vrhl se s radostí se do nově vyhlášené soutěže.)
Sloužící přivalili sud slivovice, který okamžitě obklopili příležitostní alkoholici - oba Kryštofové, Bivoj, Abelard i Legoland. Otec Ignác a král Karel se drželi stranou.
"Hej, dejte si s námi! Musíte se taky někdy povyrazit!" Tento relativně prostý argument přesvědčil k účasti ctihodného Ignáce, Karel však odporoval. "Znáte mě," pravil, nebudu se ovládat, a kdo ví, co vám řeknu. Nebo udělám."
"Ty že bys nám mohl něco udělat?" Podivoval se Bivoj.
"Jen mě nepodceňuj, copak nevíš, jak skončili díky mě mí drazí budoucí spojenci Děpolt a ta druidka?"
"Myslíš ty, co vypadali, jako by je někdo protáhl struhadlem?" Zeptal se bez valného zájmu Legoland. "Z toho si nic nedělej. To se může stát každýmu."
"Když myslíš…ale v tom případě to prohraju. Já vím, kde mám svojí mez."
První čtyři kola vydrželi bez problémů všichni.Další tři sklenky však už udělaly své - Karel se strnule nemrtvým výrazem narazil při odchodu do futer a říkal něco v tom smyslu, že už má dost. Černá dýka a Harant syn, nyní oba již v pokročilém stadiu opilosti, začali řešit své oblíbené téma, jímž jsou výhody trpaslic. V jejich perverzních řečech padlo i cosi o vousech. Chtěli sice za každou cenu v zápolení pokračovat, pohled na ně však dosvědčoval, že už prohráli.V soutěži se drželi již jen Bivoj, otec Ignác a Legoland a Kryštof starší. Velekněz ani nyní, s půl litrem slivovice v sobě, neztrácel nic ze své velebnosti. Kryštof jej osočoval, že lahodný mok lije v ješitné snaze vyhrát za každou cenu za sebe, jeho podezření se ale nepotvrdilo. To by v tom byl čert, kdyby něco takového vyhrál kněz! Při zoufalé snaze pátera Ignáce opít se však Kryštof starší sťal pod obraz a usnul spánkem spravedlivých pod stolem. I Legolandovi začalo připadat velice zábavné téma, které rozvíjeli stále hlasitěji Kryštof mladší s Abelardem, vzdal tedy účast v soutěži a přidal se k nim.
Bivoj a otec Ignác osaměli. Bivoj už kvůli vypitému množství alkoholu, jež by běžnému člověku stačilo na otravu, sotva držel myšlenku, náhle se mu však v mysli zaskvěl jasný problém: ceny mithrilu! Než mu otec Ignác stačil svými metaforickými květnatými souvětími vysvětlit, že o tom nic neví, proběhlo několik dalších kol pijáckého klání a Bivoj byl odveden, téměř neschopen samostatného pohybu, do svých komnat. Slavný vítěz otec Ignác v hodovní místnosti zůstal sám. ,Už dlouho jsem neviděl přední představitele státu takhle na mol,´ pomyslel si.
Dalšího dne vstal Legoland ještě za ranních mlh - ve tři čtvrtě na dvanáct - a po marné snaze dodat svému zmoženému zjevu trochu důstojnosti, odsunul se do hodovní místnosti. Na terase k ní přilehlé již seděli otec Ignác, král Karel a Bivoj. Na nikom z nich se následky včerejší noci nijak zvlášť neprojevovaly. Poklidně pokuřovali střevopuc a debatovali zasvěceně o mezinárodních vztazích a cenách mithrilu. Legoland se k nim přidal, ale s rozhovorem nebyl příliš schopen držet krok. Asi po další půlhodině se přiklátili i Bezdružici, podpírajíce se navzájem. Ubíhali další minuty, pak i hodiny, Abelard však stále nikde.
"Neměli bysme se jít za ním podívat?" Napadlo někoho. Zvedlo se všech šest účastníků a vpadli do pokoje vyhrazeného pánu podsvětí. Ten ležel v botách a oblečení na posteli a očividně nevěděl o světě.
"Vstávej!" houkl mu Bivoj do ucha a zatřásl jím. Okamžitě dostal facku nebývalé razance. V příštím okamžiku stál Černá dýka na nohou. "Kde mám dýku?" Trochu zmateně se rozhlédl. "Aha, to jste vy," poznamenal znuděně.
"Co takhle uspořádat dostihy?" Přispěl po nějaké době návrhem Bivoj. Až na Abelarda, který s koňmi nebyl kamarád, se všichni zúčastnili s entuziasmem sobě vlastním. Krom otce Ignác, který toho neměl zapotřebí, všichni občerstvili své smysly vědrem studené vody, osedlali své oře a postavili se na startovní čáru. Kdo asi bude první na druhé straně lesa? Po startu okamžitě nabral výrazný náskok král Karel. Použití jednorožce v dostizích by se sice dalo považovat za podvod nejhoršího druhu, dopingová kontrola však nedorazila, proto bylo králi vítězství uznáno. Za nedlouho po něm se na druhé straně hvozdu objevil i Legoland, těsně následován vraníky Bezdružiců. Pak dlouho, dlouho nic, až s paprsky jasného podzimního odpoledního slunce doklusal otec Ignác na svém věkovitém koni. Po něm dorazil vycházkovým tempem po svých Černá dýka. "Mně utekl kůň," obhajoval se. (Jak se umístila Bivojova herka, není kronikářovi zřejmo, dá se však předpokládat, že byl před či za Kryštofy.)
Dalším bodem programu, který Bivoj hbitě vymyslel, byl souboj s dřevěnými meči. Snad doufal obávaný válečník, mistr zastrašení, v tomto klání získat vavříny vítězství, které mu unikly jak v pití, tak v dostizích. Velkým překvapením však byl jinak outsider šlechtických radovánek Černá dýka, jehož obratnosti s lehkou zbraní se nevyrovnal nikdo. V systému soutěže každý s každým přece jen poměrně dobře zazářil i Bivoj a hned za ním Legoland, o poslední tři místa svedli urputný boj Karel a oba Harantové. Zcela prohrál otec Ignác, poněvadž to vzdal hned na začátku - pozvednout zbraň proti přátelům, byť jen dřevěnou, jej nikdo nedonutil.
Slunce se již chýlilo k západu. Účastníci loveckého víkendu pojedli zbytky zubra a rozjeli se vstříc svým všedním povinnostem, však s vědomím, že ten Legoland, ten se nezdá, ale umí se taky chovat, jak se patří, a Bivoj dokáže také něco jiného, než zavírat babičky do skříní!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama