Fantom benzínových pump

30. srpna 2008 v 0:01 | Lilia Livida |  ex mea vita commota
Dnešní den pro mě byl pohnutkou, abych si položila zásadní otázku, a to proč ještě dva roky poté, co jsem obdržela řidičský průkaz, nejsem schopna spořádaně nabrat benzín. Čtěte a zjistíte, že na žádné pumpě, kterou jsem poctila svou návštěvou, na mě do smrti nezapomenou.

Již minulý rok blahé paměti jsem jela ze soustředění se šermem domů, penězi vybavena a náležitě odborně poučena k tomu, abych nabrala na zpáteční cestě samostatně benzín. Byl to pro mě velký den, manévry, kde je třeba přesnost počítaná v metrech, mi tehdá ještě moc nešly. K akci A jsem vybrala benzínovou pumpu U Papouška, přišlo mi, že je tam dostatek prostoru a nedá se to tedy zkazit.
Přijela jsem tam a zajela ke stojanu. Vystoupila jsem a s bohorovným klidem ignorovala smích party motorkářů stojících s pivy u vchodu do prodejny. Pak mi ale rázem došlo, čemu se smějí, a také mi úsměv zatuhnul na rtech. Od stojanu s hadicemi jsem stála ve své oblíbené vzdálenosti metr a půl, ale co čert nechtěl, otevírání nádrže bylo na druhé straně auta! Ale přece jen, řekla jsem si, je pod mou důstojnost couvat a popojíždět po pumpě sem a tam jako nějaký amatér. Tak jsem zkusila své štěstí. Ale ať jsem za hadici škubala jak chtěla, dosáhla jsem jen do půlky kufru. Parta motorkářů se mohla potrhat smíchy a mé snažení častovala výkřiky jako "Jééé, ono je to krátkýýýý!" a "Slečnóoo, to vám tam asi nedosáhne, hehehe..."
Mezitím jsem přemýšlela, jestli má cenu lít benzín do kufru, ale mé sporé technické znalosti svědčily o tom, že si budu muset přeparkovat. Tak jsem tedy rudá až za ušima opět vlezla na pozici řidiče a stojan objela. Po dlouhém štelování jsem se k němu postavila z druhé strany. Motorkáři se už museli podpírat, aby nepadali smíchy. Přidal se k nim i jakýsi pán, co přijel s dodávkou. Když jsem vystoupila, okamžitě mi bylo jasné proč. Tentokrát jsem najela ke stojanu tak blízko, že jsem zmuchlala všechny hadice, co u něj byly. Znovu přeparkovat by ovšem bylo společenskou sebevraždou , s námahou jsem tedy vyprostila otevírání nádrže ze změti hadic a po několikaminutovém snažení se mi podařilo dokonce narvat hadici do nádrže. Užuž jsem mohla vesele tankovat, jenomže!
Stála jsem tam tak blbě, že jsem neviděla na přístroj, co měří litry a peníze. Musela jsem si téměř lehnout na zadní sklo, abych tam aspoň koutkem oka dohlédla. Motorkáři se už ani nemohli smát. Pán od dodávky se právě odkudsi vracel s kýblem a byl z pohledu na mě tak rozjařen, že si vyšplíchal skoro všechnu vodu. Benzín jsem ale nabrala a zbývalo už jen projít uličkou motorkářů do prodejny a zaplatit.
Paní u kasy se mě ptala, který stojan se mi teda nakonec zdál nejlepší. Jen jsem zrudla a zamumlala cosi nesrozumitelného. Znovu jsem si prošla partou smíchem unavených motorkářů a zamířila do svého vozu. Cestou ve mně ještě hrklo, protože bílá dodávka nesla logo České televize. Nu což, pomyslela jsem si, aspoň budu slavná. Od stojanu jsem musela vycouvat, protože po třech pokusech jsem zjistila, že ten chodník bez úhony fakt nepřejedu. Motorkářům jsem předvedla ještě parádní skákavý rozjezd na dvojku a všecka se rdící opustila místo své největší potupy.
Aby toho nebylo málo, úspěšnou historii z minulého roku jsem letos doplnila další.
Rok se s rokem sešel a já byla opět pověřena doplnit zásoby benzínu ve felicii. Ráno, když jsem jela na soustředění, jsem se však k tomu neodhodlala a pod průhlednou záminkou, že si raději dám pořádnou kávu, jsem to odložila až na večer, kdy byla menší pravděpodobnost, že mé následující selhání bude vidět ze všech stran. Při návratu ze šermířské sleziny však již nebylo zbytí a zajela jsem tedy do mě zatím neznámého robinojlu. Suverénně jsem zaparkovala u stojanu, ale koukám v levo, vpravo, všude jen nafta. Aj, říkám si, na tu já přece nejezdím! Tak jsem si bez bázně a hany couvla a přejela k vedlejšímu stojanu. Vylezla jsem a seznala, že:

1) naturály 95 jsou tam dva

2) stojím od stojanu metr a půl.

Ale řekla jsem si, že nebudu popojíždět po pumpě jako amatér a že zkusím štěstí. Jenomže který naturál? Jeden nápis je světlejší, druhý tmavší, je v tom nějaký rozdíl?
Co když tam dám ten špatnej a ono to bouchne?

Takové a další myšlenky mi letěly hlavou a nakonec jsem vypsychologizovala toto: zákon schválnosti je na mé straně. Správný naturál bude ten, co je dále od uzávěru nádrže, a je tedy méně pravděpodobné, že tam kvůli mému špatnému parkování dosáhne.
Další přetěžkou fází mého úkolu bylo dobytí se do nádrže.Nešla mi otevřít taková ta záklopka, a po dvou minutách střídavého tlaku tu na tu, tu na onu stranu jsem už chtěla v panice volat mamce, co mám dělat, když tu to náhle povolilo. Jenomže co se šroubem? Kroutím klíčem, kroutím šroubem a ono nic. Ještě že je tma, napadlo mě, a nikdo mě nevidí, krom mladého muže v pumpě, který má pokladnu přímo naproti místu mé automobilové ostudy. Po třech minutách marného snažení jsem už vytahovala mobil, že budu volat mamce, co mám dělat, a ejhle, ono to povolilo.

Vzala jsem psychologicky vytipovanou hadici. Šlo to ztuha a nechtělo to tam dosáhnout.Tak jsem se hecla, zařvala jsem si a škubla jsem. Hadice se natáhla až k nádrži auta, ale polila jsem chodník od stojanu až k zadním kolům, nevyjímaje mé nožky v barock střevíčcích a celý bok auta. Poté, co jsem nabrala za pět set, všecka ušmudlána od naturálu 95 světlejšího - vzdálenějšího jsem se proplížila do pumpy zaplatit.
Pán, který mou akci od pokladny zaujatě pozoroval, se však zachoval profesionálně a ani okem nemrkl, a vůbec mi nikterak nedal znát, že si myslí, že větší lamu ještě neviděl.Když jsem odjížděla, říkala jsem si, že k dokonalosti by chybělo už jen zapálit si vanilkový doutník a hořící sirku nonšalantně odhodit za sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soninka Soninka | 3. září 2008 v 19:07 | Reagovat

Co mi to děláš... :-D:-D:-D

Kvůli mému chechtání mi utíkají zákazníci.

Vzpomínáš si, jak sjem se chechtala, když jsi mi to říkala poprvé.

Tohle bylo horší.

2 evidlo evidlo | 9. září 2008 v 10:28 | Reagovat

Zuzanče,

na takovéhle články bys měla mít zbrojní pas, málem mě to zabilo jak se chechtám :-)))

3 Lilia Livida Lilia Livida | 10. září 2008 v 23:33 | Reagovat

Á, koukám, že krom Páti a Verči už mám ve čtenářské civitas celou rodinu :-)

4 Gaius Eucaliptus Gaius Eucaliptus | 19. listopadu 2008 v 23:47 | Reagovat

:-D Ty seš borec Zuzu, to je fakt nátěr. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama