Diamant mrtvé duše

18. srpna 2008 v 23:00 | Lilia Livida |  latibulum draconis
Opět jedna ze scén, která v příběhu dračího doupěte mnohé vysvětluje, i když osobě, co to nehraje, neřekne v podstatě nic. Je tot edy určeno jen úzekému okruhu zasvěcených :-p

Na stole mezi Karlem Morayem a theurgé Azoth ležel elektronový diadém ozdobený odpudlivým černým kamenem. Linulo se z něj podivné tíživé šero. Král se na něj díval se směsicí odporu a obdivu.
"Co to tedy vlastně je?" zeptal se.
"Diamant mrtvé duše," odpověděla Azoth.
"Tak se to jmenuje?"
"Jo, nazvala jsem to tak. Je to mocná věc. A takové věci se musejí jmenovat nóbl a hóch. Nemyslíš? Podle mě to zní hezky."
"Tedy, zní to vskutku úžasně. Ale k čemu to slouží? Je to k něčemu dobré?"
"Děkuji za uznání. Lepší otázka by byla, k čemu by to mohlo být špatné. Samo o sobě to pravděpodobně nikdy k ničemu dobré nebude, poněváč si neumím představit nikoho, kdo by to dokázal k něčemu takovému využít. Jsou to totiž tvé schopnosti." Trpaslice se na chvilku zarazila, jako by čekala, jestli se král urazí. Když se nic nedělo, pokračovala: "Jak jsi říkal, že od onoho incidentu s "larvou" nedokážeš seslat jediné kouzlo z oboru temné magie - tohle je odpověď. Nasaď si to a nebude problém. Ostatně s tím nebude mít potíž nikdo, kdo se toho zmocní."
"Nemám nejmenší chuti to znovu zkoušet, nepotřebuji to; nejsem ohrožen, nemusí mne chránit legie nemrtvých a i kdybych ohrožen byl, již bych služeb něčeho takového nevyužil. Zcela mi stačí mé znalosti theurgie a běžné magie. Je to povznášející pocit, mít po tolika letech zcela svobodnou a ničím nezatemněnou mysl."
Azoth se na krále zadívala nedůvěřivě. "A co s ním nyní hodláš udělat?"
Karlu Morayovi trvalo dlouho, než odpověděl. Zdánlivě bezmyšlenkovitě si s diadémem pohrával a Azoth mezitím napjatě pozorovala pozvolně se měnící výraz jeho tváře.
"Nevím... jak jsem řekl, využívat jej nemám v úmyslu. Ovšem rozhodně by se mi nehodilo, aby někdo proti mně užil mé vlastní schopnosti. Asi bude nejlépe tu věc někde důkladně uschovat…kdyby náhodou byla někdy ještě ku potřebě."
"Škoda, já myslela, že bys to rád zničil. Skoncoval s temnou minulostí…"
"Přece jen je to osmdesát let mé snahy, byť vržené špatným směrem. A já si své práce vážím. S minulostí jsem již skoncoval a nemyslím, že by mne mohla tato čelenka navrátit ke starým hodnotám."
"Udělals mi čáru přes rozpočet! Těšila jsem se, že mě požádáš, abych to zničila, a já bych řekla, že to nejde, ale vzhledem k tomu, že máš k dispozici mě, mohla bych udělat něco, co by se tomu zničení téměř vyrovnalo, z čehož by časem docela nenásilně vyplynulo, jak jsem dobrá…" Pokus o lehčí tón se theurgé docela povedl, ale nemusela se stejně moc snažit; král byl zcela zaujat předmětem pohlcujícím světlo. Jeho hlas byl každou větou tvrdší.
"Ne, ty schopnosti budu možná ještě potřebovat a bylo by nevhodné, abys jediným klíčem k Diamantu mrtvé duše byla ty. Co když zemřeš? Nebo nějak změníš názor na mou vládu? Pak se k tomu nedostanu, leda po dalších letech úmorného studia, které mne za jeden a půl století již docela znudilo. To by nebylo dobré. Proč to ale nejde zničit?"
"Je to artefakt. Nebo spíš něco jako artefakt. Ačkoliv jsou v tom jen tvé nekromantské schopnosti a jakýsi pouhý odraz tvé duše, nikoliv její část, jak tomu u artefaktů bývá, a přestože si neměl v úmyslu něco takového stvořit, jako artefakt se to chová. Je to pevnou součástí sfér a i za předpokladu, že bychom to tady na světě zničili, stále bude určitá možnost ten kámen znovu získat."
"Alespoň mi nebude moci nikdo vyčítat, že jsem se rozhodl to zachovat pro případné využití…"
"Takže ty nezavrhuješ myšlenku, že by ses ještě někdy vrátil k nekromancii?"
"Nedělal bych to rád, ale v jistých situacích…krajních situacích, samozřejmě… není to jen to, co si pod tím pojmem představuješ..."
Trpaslice mimoděk vstala. Její hlas pozbyl obvyklé přívětivosti.
"Nevidím jediný důvod, proč bys měl ještě kdy provozovat něco tak odporného, jako je oživování mrtvol. Domnívala jsem se, že toho máš po všem, co jsi prožil, dost. Překvapuješ mě, myslela jsem, že s tebou vidina větší moci, kterou by ti možnost využití té čelenky poskytla, tak nezamává. Měli bychom udělat všechno pro to, aby se na Diamant zcela zapomnělo a možnost jeho zneužití zemřela spolu s námi."
"A já zas nevidím jediný důvod, proč bys mne měla poučovat! Nejsem žádný tvůj nezbedný student, ale tvůj král! Rozumíš? Víš, co to znamená? Mám právo rozhodovat…" Karel Moray se sám od sebe zarazil. Azoth značně chladně navázala.
"To jistě máš. A je škoda, že v rozporu s tvými sliby se na tom nemohou podílet příčetnější a zkušenější osoby."
Král Karel se zadíval na zlověstný diadém ležící na stole.
"Máš pravdu," řekl po dlouhé době, kdy očividně zvažoval, zda má s theurgé vyrazit dveře, nebo raději přemýšlet nad jejími slovy, "samozřejmě že máš pravdu. Uznávám, je to strašná věc…i její pouhá přítomnost mne ovlivňuje mnohem více, než bych si byl ochoten připustit. Mohla by ses postarat o to, aby to zmizelo?"
Azoth se usmála. "Uvidím, co se bude dát udělat. Nyní jsi prokázal sílu ducha vskutku hodnou moudrého krále. Čekala jsem, že budu s tebou muset podstoupit daleko horší hádku."
"Čekala?"
"Ano. Hodně bych se divila, kdyby tě představa zničení něčeho, co bylo donedávna nedílnou součástí tebe samotného, nevyvedla z míry. Předpokládala jsem, že nedávná ztráta většiny schopností, kterými jsi disponoval a od nichž si odvíjel všechny tvé poněkud pochybné životní jistoty, tě oslabí natolik, že nebude v mých silách tě přesvědčit o tom, že ten kámen nesmíš využívat."
"A to působí na všechny stejným způsobem?"
"Ne tak docela…slabší jedinci by mohli být - a pravděpodobně také budou, dozví-li se o něm - uchváceni možnostmi Diamantu mrtvé duše natolik, že by jim z toho mohlo začít šplouchat na maják, ale byla by to u nich stále "pouhá" touha po moci. U tebe je tomu trochu jináč, nějakou dobu, patrně dosti dlouhou, budeš nahrazovat, o co jsi v podobě svých schopností a deformací osobnosti přišel. Než bude tato rána zahojena, budeš zcela přirozeně náchylnější k tomu vrátit se do vyjetých kolejí. Budeš si zkrátka muset sníst, co sis nadrobil, a než tak učiníš, je pro tebe tahle věc krajně nebezpečná."
"Co s tím tedy provedeš?"
"Ještě nevím přesně; prvním krokem bude pravděpodobně zničení fyzické podoby Diamantu, což taky samo o sobě nebude zas až tak snadné. Pak se pokusím odříznout k němu cestu i ve sférách, a to bude ještě o hodně těžší. Neblahým faktem však zůstává, že se jej nikdy nezbavíme úplně. Minulost se již nedá zcela přepsat."
"Což tedy znamená, že na důsledky svých chyb už asi nikdy nepřestanu narážet."
"Tak už to holt bude. Musíš se s tím nějak smířit. Pro začátek se utěšuj tím, že alespoň jeden z těch důsledků už nikdy neuvidíš." Azoth štítivě zvedla ze stolu šperk a zanechavši krále zabraného do myšlenek, odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Investiční diamanty Investiční diamanty | 8. května 2014 v 22:55 | Reagovat

Investiční diamanty se vyplatí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama