Co tím chtěl básník říci?

27. srpna 2008 v 22:29 | Lilia Livida |  tracti docti
Rozbor básně Jana Zahradníčka. Jediný případ, kdy se mi snad podařilo pochopit, co že si to vlastně básník prozpěvoval, a také to popsat tak, aby to přinejmenším znělo učeně. Poslyšte tedy, co ctihodného poétu napadlo poté, co četl dona Quijota.

Po četbě Dona Quijota
Vladimíru Vokolkovi
Aby se jednou nesmáli mně,
pohanu ve tvář vrhajíce,
aby neřekli: jiných břímě
chtěl nést a jiným pomáhat,
ať s koně svého, s nímž hnal se na mlýny větrné,
sestoupí nyní bez přilbice
své posměšné a jiný šat
než maškaru zbroje své
obleče si.
Aby se nesmáli říkajíce:
nešetřil
námahy pro nikoho,
chtěl mnoho,
ať v mále pomůže si,
však bezbrannost jeho víc než síla děsí.
Aby se nesmáli, a budou-li se smát,
ať smějí se, vždyť vím,
kdo se to směje, když krev teče,
kdo se to zrodil pro pošklebky,
když archanděla dechem přežhoucím
praskají srdce tak jak lebky,
kdo se to, kdo se chichotá
rzivosti meče,
bědnosti koně Dona Quijota,
jak rozjíždí se na mlýny větrné.
Ach, kdo se to směje, - kdo se ustrne?
Bez moci dostatečné
ve zbroji střelné jako sečné
ten blázen pouhým veršem svým
k zápasu vyzval tupé síly sotva lidské,
jak točí se, točí v obludnosti mechanické
a na cáry rozsápají, co pažím surovým
chce zabránit v chodu poslušnosti slepé.
Však básník neváhá a než by měřil lépe,
v poblouznění tak šíleném, až pravda se mu zjeví,
ťal veršem svým a nezoufá si,
že smeten vírem stroje děsivého
padá a padá bez úlevy
v náruč směšnosti, jež krutě obejme ho.
Vždyť pravdu zahlédl a pravda, sladká pravda
démantem slz mu navždy skula řasy,
že k šalbě nevzhlédne a večer na hospodě
s přetvářkou sotva sobě zavdá - -
Bláznovství svého stesk po světě vodě,
národe můj, já varuji tě před chechotem,
jímž zbloudilé své syny bys hodlal postihnout,
co všechno zanechavše za Quijotem
vydávají se na dobrodružnou pouť.
A směšní-li, vzpomeň, co v historii
směšnějšího nad příběh na Golgotě,
a přece hodiny a věky čas jeho bijí
a nad jeho zvěst nic krásnějšího nestihlo tě.
A směšní-li v své touze, jež bloudí šílejíc,
však ani tobě s tváře vlastních dějin
tajemný závoj nesveze se víc,
než jim se někdy zjeví přízrak Dulcinein.
Či myslíš, tobě na cestu že kývá
podoba jasná v jasnou budoucnost,
že jiná zbroj ti dána než zbroj ta rzivá,
že jiný kůň než svatého tvého přejde s tebou most
odvahy vzpjaté přes nebezpečí,
že jiná tíseň než tíseň největší
že bude kdy svírat, pálit, bolet,
i když už svítá snad a ticho bude chvíli
či možná sto let? - -
Než orlové hrůzy přeletí (kéž proroctví se mýlí),
národe můj, tu pravdu tobě šeptám,
aby nás neslyšeli, kdo mohli by se smát -
vždyť smíchu je mnoho, však kdo se ustrne?
Po větru událostí, jež nelze předvídat,
točí se, točí mlýny větrné,
a třeba zticha jsem a nic se neptám,
ta odpověď sama na rty klade se mi,
že v boji, jenž napřed prohrán už se zdá,
proti silám tupým zbraň tasit pro svou zemi
jak bývala i bude sudba tvá…
Pohodlí nepoznáš, nikdy neohrožen
nebudeš vprostřed polí svých a měst -
však zvítězíš, když do mužů a do žen
tvých vprýští síla ta, co svírá pěst
kol hřebů vbodených a nepočítá,
jak mocná zloba a pěst na kříž vbita -
zvítězíš, těm když sluchu nedopřeješ, kdo ti
lichotky spřádají, jak řeč má nelichotí
skleslosti tvé, v niž vrývá se jak trn.
A lichotit nelze, jak nebe bílým vločkám
zastírat nedá pravdu rudých skvrn,
když přímo kolem a nevím, zda se dočkám
pohody vanoucí kdy ze stran historie -
List obrací se, ticho hlas můj pije.
Úvod
Jan Zahradníček (1905 - 60) patří k nejvýznamnějším zástupcům české spirituální poesie. Byl ovlivněn Otokarem Březinou a Josefem Florianem. Zahradníčkova poesie má blízko k pochmurnému rázu tvorby Halasovy.
Jeho sbírka Stará země, do níž patří báseň "Po četbě Dona Quijota", vyšla roku 1946. Básník zde navazuje na své předchozí válečné sbírky (zejména na Korouhve, kde se obrací k českým světcům, či na skladbu Svatý Václav, alegorii okupační doby), obraz národního dramatu je však v této sbírce otevřenější. Přetrvává hymnický, patetický ráz básní. Válka je pojímána jako Boží trest a budoucnost je spojena s mravní obrodou v duchu křesťanských hodnot. Národ je v univerzálním řádu Božího stvoření chápán jako bytost, jeho drama je tedy posuzováno stejnými měřítky jako drama jedince. Toto chápání národa se projevuje i v básni "Po četbě Dona Quijota", kde se s těžkým osudem "rytíře smutné postavy" ztotožňuje jak úděl básníkův, tak i úděl národa.
Jazykový plán
Zejména první část básně zní starobyle: autor toho dosahuje zvláště užíváním archaismů (šat), historismů (přilbice, zbroj, meč…), inverzním slovosledem (..s nímž hnal se na mlýny větrné) a častým užíváním přechodníků. V některých strofách však je tento starobylý ráz porušován kontrastními výrazy moderními, které jako by tam nepatřily (např. v obludnosti mechanické, vírem stroje děsivého), což podporuje napětí a gradaci básně.
K zesílení napětí přispívá i časté opakování slov, které zároveň přidává zdvojeným výrazům na naléhavosti, např. Kdo se to, kdo se chichotá; točí se, točí; padá a padá; jiná tíseň než tíseň největší. Objevují se též anafory (3.,8. sloka), aliterace (10. sloka - nepoznáš, nikdy neohrožen nebudeš) a refrén (Aby se nesmáli…). Spád básně výrazně ovlivňuje i užívání onomatopoických slov. Zvláště úvodní část básně navozuje hromaděním slov obsahujících hlásky r a ř představu řinčení zbraní, pod výrazem chichotá si snadno představíme poťouchlý smích. Téměř celá báseň se nese v dosti útočném, patetickém duchu (obrazy zbraní, marného boje). Až v poslední sloce dochází k utlumení, "vyznění do ztracena", čehož autor dosahuje poklidně působícími obrazy (padající vločky, stránky historie, ticho), kratší strofou a jednoduchým střídavým rýmem.
Text je dosti obrazný, vyskytuje se v něm velké množství básnických prostředků:
Metafory: démant slz, náruč směšnosti, vítr událostí, most odvahy
Kontrast: mnoho ať v mále pomůže si
Přirovnání: praskají srdce tak jak lebky, řeč vrývá se jak trn
Epiteta: sladká pravda, děsivý stroj,zbroj střelná jako sečná
Synestesie: ticho hlas můj pije
Kompoziční plán
Báseň tvoří 11 strof a dva zdůrazněné samostatné verše. Sloky jsou nepravidelné, obsahují různý počet veršů od 4 až do 13. Střídají se nejrůznější rýmy: sdružený (2.,4.,10. strofa), střídavý (7.,8.,9., 10.-11.), obkročný (4. strofa). Někdy jsou rýmy i zcela nepravidelné.
Verše jsou nepravidelné a nerytmické, obsahují různý počet slabik (3 až 16). Krom sedmé a deváté sloky vždy platí 1 strofa = 1 věta. Až na výjimky je báseň složena z vět dlouhých a složitých. Někdy dochází k rozbití verše (sestoupí nyní bez přilbice/své posměšné a jiný šat/ než maškaru zbroje své/obleče si.), čímž básník navozuje dojem dramatičnosti a napětí.
Tématický plán
Relativně složité téma lyrické reflexivní básně by se dalo stručně vyjádřit asi takto: Morální hodnota vzpoury proti bezpráví je tak vysoká, že nikdy nemůže být marná, i když se na první pohled zdá, že je to boj předem prohraný, a proto jaksi zbytečný a směšný; symbolem tohoto marného boje je Don Quijote, s jehož údělem je srovnáván jak úděl lyrického subjektu, tak i obecně básníků a českého národa. Konečného vítězství je možno dosáhnout jedině vírou.
Motivy:
- smíchu, směšnosti - Smích přichází k lyrickému subjektu z vnějšku, nevychází z něj vnitřně, je vnímán negativně; je to smích těch lidí, kteří nechápou a ani chápat nechtějí Quijotův marný, a přece tak důležitý boj. Jen jim pak tento boj připadá směšný.
- větrných mlýnů - Alegorie nepřítele - nacistů. Představují "tupou", nezastavitelnou, nelidskou, děsivě působící sílu, která se nezastaví před ničím, a přesto (nebo právě proto) je nutno s ní bojovat.
- koně, zbraní a zbroje - Atributy rytíře a válečníka zde symbolizují spíše než sílu slabost člověka proti "větrným mlýnům". Jsou charakterizovány jako posměšné, rzivé, bědné. O to větší hodnotu má pak boj Dona Quiota, že se do něj pouští takovými ubohými prostředky.
- Motiv koně má jiný význam v 8. sloce, kde je jím míněn kůň sv. Václava. Svatý Václav jakožto symbol víry zde představuje východisko národa z tíživých situací, něco, o co se může národ opřít.
- V básni se objevují i další křesťanské motivy: motiv Golgoty - 7. sloka - Kristův boj se zřejmě v okamžiku jeho smrti zdál být přihlížejícím prohraný, směšný a zbytečný, znamenal však konečné vítězství, spásu pro lidi. Toto "skryté vítězství" je i v motivu přibití na kříž v 10. sloce.
- motiv dějin, historie - Historie se předem nedá přesně odhadnout, je však jisté, že s bude muset stále bojovat, i když nastanou i klidné chvíle. V 11. sloce je historie vnímána jako běh času - vše se postupem času stane vzpomínkou a pozbude to tím svou tíživou skutečnost. "Otočí se list", vše upadne do zapomnění (Motiv ticha - zapomnění, klid).
- motiv pravdy - Pravda se dá získat jen po těžkém boji, někdy hraničícím se šíleností. Když jí však někdo získá, nemůže ji už opustit a mlčet.
Rozbor textu
V první a druhé sloce lyrický subjekt vyjadřuje obavu, že jeho boj zůstane nepochopen a že bude pro svou na první pohled bezvýslednou snahu "nést břímě jiných a jiným pomáhat" vystaven stejnému výsměchu jako Don Quijote. Lidé si budou myslet, neuvidí-li hned nějaké výsledky, že se neměl o takový boj ani snažit, protože chtěl mnoho dosáhnout a dosáhl mála. Poslední verš druhé strofy "však bezbrannost jeho víc než síla děsí" může znamenat zděšení z toho, jak bezbranná je pravda s "posměšnou přilbicí" a "maškarou zbroje".
Třetí sloka by se dala vyložit jako situace, v níž je don Quijote nucen vést svůj boj. Není to situaci nijak příznivá, ví, že to pro něj bude znamenat mnoho obtíží, že "se zrodil pro pošklebky" těch, co vidí jeho vnější ubohost, ne však jeho vnitřní sílu.
Ve čtvrté sloce se představuje nepřítel - "mechanické", nelidské a kruté síly nacistů. Lyrický subjekt se rozhodl s nimi bojovat veršem. Touto nepatrnou zbraní se pouští do boje s "větrnými mlýny", ačkoliv si je vědom nebezpečí, kterému se vystavuje.
Básník v další sloce svůj boj nijak slavně nevyhrává, ba naopak, stává se v očích ostatních směšným, to pro něj však nepředstavuje prohru, protože v tomto boji poznal pravdu (6. sloka). Tuto nalezenou pravdu, i když je smutná, už nemůže opustit (démantem slz mu navždy skula řasy).
V sedmé sloce je srovnávána Kristova zdánlivá prohra se "směšností" marného boje lidí proti "neporazitelnému" nepříteli. Lyrický subjekt cítí stesk, že národ nechápe onen bláznivý, ale přesto nutný boj, a že nechápe své dějiny, v nichž může nalézt pravdu.
V dalších dvou slokách lyrický subjekt líčí budoucnost českého národa. Tím, že se vypořádá s jedním nepřítelem (Němci), vše zdaleka nekončí; národ bude muset pořád o něco bojovat (nejbližším střetnutím se jeví boj s komunismem) a patrně ani v něm nebude mít příliš výhodné podmínky ("Či myslíš,… že jiná zbroj ti dána než ta rzivá). Může však všechny těžkosti překonat, bude-li mít odvahu a víru, jež symbolizuje svatý Václav. V desáté sloce je pak tato myšlenka dále rozvíjena motivem Krista přibitého na kříž. Národ se nesmí nechat ukolébat neupřímným pochlebováním a upadnout do skleslosti, jako je tomu nyní. Proti tomu se staví lyrický subjekt, protože žádnými slovy nelze překrýt zlo, (jak je řečeno v prvních dvou verších 11. strofy), naopak je nutno na toto zlo poukazovat a bojovat s ním.
V posledních třech verších dochází k výraznému uklidnění, téměř rezignaci. Lyrický subjekt si uvědomuje, že všechny hrůzy současnosti se stanou minulostí a jejich děsivost bude pozapomenuta, jako nakonec i básníkova slova.
Závěr
V básni Po četbě Dona Quijota autor vyjadřuje myšlenku, že je nutné vést boj s "neporazitelnými" nepřáteli, s "větrnými mlýny". Zahradníček se se svou výzvou k boji obrací především k národu, jeho myšlenka má ale i čistě osobní platnost. Básník nesdílí všeobecné nadšení z nástupu komunismu, jehož se obává, a svůj osobní přínos spatřuje v burcování národa proti němu. Se svým postojem je osamocen podobně jako Don Quijote ve svém boji s větrnými mlýny. Při své agitaci proti fašismu i komunismu stojí pevně na pozicích křesťanské víry. Ta je pro něj jedinou zárukou míru a šťastné budoucnosti.
Zahradníček, J.Dílo II. Praha: Československý spisovatel, 1992
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama